Očkování a autismus

Protože můj blog má více čtenářů než moje stránky o autismu, proto jsem se rozhodl uvést i zde svůj text na výše uvedené téma.

V poslední době se stále množí útoky proti očkování. Mezi mnoha demagogickými údaji se pravidelně objevuje obvinění, že je očkování zodpovědné kromě jiného za rozvoj autismu. Myslím, že podobná hloupá tvrzení poškozují především rodiče autistických dětí. Vedle těžkého údělu starosti o takové dítě je těmto rodičům ještě podsunuta pochybnost, zda vlastně za stav svého dítěte nenesou spoluodpovědnost tím, že s očkováním souhlasili, resp. jej připustili. Nevím, zda si toto šiřitelé podobných poplašných zpráv vůbec uvědomují a nakonec i pochybuji, že by jim tento dopad vůbec vadil. Proto se pokusím poskytnout odborné informace.

Několik desítek let medicínských zkušeností mi umožňuje poměrně přesně vybírat z nepřeberného množství dostupných lékařských informací. Absolutní pravdy samozřejmě neexistují, ale znám zdroje a instituce, které lze považovat za důvěryhodné, protože mají za sebou určitou historii, renomé, dlouhodobé výsledky a známý způsob práce. Mezi jednu z vůbec nejlépe pracujících obřích organizací s ohromnými výsledky osobně považuji americkou CDC - Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí. Jde o federální agenturu určenou k ochraně veřejného zdraví a podpoře předcházení nemocem. Množství stále aktualizovaných odborných názorů specializovaných týmů vycházejících z analýz tzv. medicíny založené na důkazech je pro mne rozhodujícím argumentem.

Dovolím si proto nabídnout doslovný překlad aktuálních článků za stránek CDC.

Bezpečnost vakcín - obavy ohledně autismu (CDC, březen 2013)

Jakožto vedoucí agentura veřejného zdraví v zemi, se CDC cítí být zavázána k ochraně zdraví všech Američanů - včetně kojenců, dětí a dorostenců. CDC sdílí s rodiči a mnoha dalšími obavy ohledně počtu dětí s poruchami autistického spektra (ASD). Věnujeme se tomu, abychom porozuměli příčinám autismu, tomu jak mu lze předcházet, tomu jak může být co nejdříve rozpoznán a léčen.

Z posledních údajů monitorovacího systému CDC pro autismus vyplývá, že zhruba 1 z 88 dětí trpí ASD. Tento odhad je vyšší než odhady z časných 90. let. V průběhu let vyslovili někteří lidé obavu, zda nemůže být autismus spojený s vakcínami, které děti dostávají. Jedna ze složek vakcín, která byla speciálně studována byl thimerosal, který se dříve přidával jako konzervans do mnoha užívaných dětských vakcín. V roce 2001 byl thimerosal odstraněný nebo redukovaný na stopová množství ve všech dětských vakcínách kromě jednoho typu chřipkové vakcíny. V chřipkových vakcínách jsou dostupné varianty bez thimerosalu. Důkazy z několika studií, které vyšetřovaly trendy v používání vakcín a změny ve frekvenci výskytu autismu, nepotvrdily žádný vztah mezi thimerosalem a autismem. Také přehled vědeckých prací zpracovaný (americkým) Medicínským institutem (Institute of Medicine, IOM) vedl k závěru že: “důkazy podporují odmítnutí příčinné souvislosti mezi vakcínami obsahujícím thimerosal a autismem”. CDC podporuje závěry IOM v tom, že není žádný vztah mezi vakcínami obsahujícími thimerosal a výskytem autismu u dětí.

IOM provedl rovněž v nedávné době pečlivý přehled lékařských a vědeckých důkazů ve vztahu vakcín a jistých událostí, které mohou být pozorovány po očkování. V srpnu 2011 IOM uvolnil zprávu o 8 vakcínách podávaných dětem a dospělým, která potvrzuje, že jsou vakcíny všeobecně bezpečné a závažné nežádoucí účinky po těchto vakcínách jsou vzácné.

CDC považuje autismus za urgentní zdravotní problém a podporuje rozsáhlý výzkum jako naši naději na pochopení příčin autismu a dalších vývojových poruch. Ve spolupráci s vládou, výzkumnými centry a veřejností se CDC zaměřuje na 3 oblasti:

• porozumět frekvenci a trendům vývoje ASD
• podpora výzkumu příčin a efektivní léčby
• zlepšení časného záchytu a stanovení diagnozy, tak aby bylo možno děti léčit co nejdříve

Vakcíny nejsou spojené s rizikem vzniku autismu (CDC, březen 2013)

V březnu 2013 byla v Journal of Pediatrics publikována nová studie prošetřující obavy rodičů z “příliš mnoha vakcín podaných příliš brzy”. Připojuje se k závěrům obsáhlé revize provedené Medicínským Institutem (IOM) v roce 2004, tvrdícím, že nejsou příčinné vztahy mezi jednotlivými vakcínami a autismem. Výsledky poskytují relevantní údaje pro běžné schema vakcinace dětí.

Studie sleduje množství antigenů podaných vakcínou v jednom vakcinačním dnu a množství vakcinačních antigenů celkově podaných v prvních dvou letech života a nenalezla žádnou vazbu na rozvoj ASD u dětí. Antigeny jsou látky ve vakcínách, které způsobují, že imunitní systém produkuje protilátky, které pak bojují proti nemoci.

Vědci sesbírali data ze 3 organizací od 256 dětí s ASD a porovnali se 752 dětmi bez ASD.
Hlavní nálezy této studie:

• celkový počet podaných vakcinačních antigenů byl stejný u skupiny dětí s ASD a dětí bez ASD
• děti s ASD s regresí vývoje (ztráta vývojových dovedností v průběhu druhého roku života) neobdržely vyšší celkový objem vakcinačních antigenů ve srovnání s dětmi bez ASD s regresí vývoje
• množství vakcinačních antigenů se v posledních letech snížilo. Ačkoli rutinní dětské vakcinační schema v roce 2013 (v USA) zahrnuje více vakcín než schema v pozdních 90.letech, je maximální počet vakcinačních antigenů, kterým je dítě do 2 let exponováno v roce 2013 celkem 315, ve srovnání s několika tisíci v 90. letech. Toto je dáno změnami vakcín. Například starší celobuněčná vakcína proti pertussi (černému kašli) vedla organismus k produkci cca 3000 různých protilátek, zatím co novější acelulární vakcíny vedou k produkci 6 nebo méně odlišných protilátek. (více ještě v závěru textu)

Dětský imunitní systém je připravený reagovat na obrovské množství imunologických podnětů, od okamžiku porodu je dítě vystaveno stovkám virů a nepočítaně dalších antigenů, které nemají souvislost s očkováním. Tato studie dokládá, že ASD není spojeno s imunologickou stimulací vakcínami v prvních 2 letech života.

Rodiče očekávají, že vakcíny podávané jejich dětem jsou bezpečné a efektivní. CDC - spolu s dalšími federálními úřady - je zavázáno k zjišťování bezpečnosti vakcín prostřednictvím přísných před-licenčních testů a po-licenčním sledováním.

Výňatky z uvedené studie v Journal of Pediatrics (březen 2013)

Původní obavy, že vakcíny mohou způsobovat autismus se vztahovaly na MMR vakcínu (spalničky, příušnice, zarděnky) a vakcíny obsahující thimerosal. V roce 2004 došel Institute of Medicine po rozsáhlém šetření k závěru, že dostupné důkazy podporují odmítnutí možného příčinného vztahu mezi tímto typem vakcín a autismem. Nicméně obavy (rodičů) o možné vazbě mezi vakcínami a autismem přetrvávají, v poslední době se koncentrují na počet vakcín, který se podává kojencům a malým dětem. Nedávný průzkum odhalil, že největší obava rodičů ohledně vakcín se týká velkého počtu vakcín podaných v prvních 2 letech života, podání mnoha vakcín v průběhu jedné návštěvy u lékaře a možné vazby na poruchy učení včetně autismu. Všechny výše uvedené obavy se objevily u 30-36% všech respondentů ve studii a u 55-90% rodičů, kteří měli dítě před plánovanou aplikací některé vakcíny z doporučovaného schematu. Jiná nedávná studie zjistila, že více než 10% rodičů malých dětí odmítá, nebo opožďuje očkování s přesvědčením, že opoždění vakcinace je bezpečnější než postup podle doporučeného očkovacího schematu dle CDC.

Proto se autoři studie věnovali nejen vazbě na autismus, ale i pohledu zatížení objemem antigenních složek za celé 2 roky a při jedné návštěvě. Výsledky jsem popsal výše, zde už jen uvedu velmi zajímavou tabulku antigenní zátěže podle jednotlivých vakcín.




Nepochybně nejzajímavější je položka u DTP a DTaP. DTP je celobuněčná vakcína - “stará dobrá trojvakcína DITEPE”. Mnoho odpíračů očkování často udává, že ta původní očkování proti závažným nemocem (které sami v dětství téměř ve 100% dostali) jsou ještě v pořádku, ale brojí hlavně proti těm novějším. Dnes se už používají výhradně acelulární vakcíny, tedy typ DTaP. Zde vidíme, jak výrazně menší je zátěž moderních vakcín. A to zde ještě není údaj o vakcíně proti pravým neštovicím (která rovněž byla podle stejných kruhů ještě akceptovatelná), tam by skoro nestačil řádek.

Takže ono jde často jen o klasický generační problém - za mého dětství to bylo všechno lepší, i ty vakcíny byly nějak pořádnější (a taky české!). Nakonec - vždyť jsem to přežil a poruchu učení bych si sám sobě rozhodně přiřknout nechtěl, že?

Autismus je nepochybně veliký problém a je na místě se zabývat všemi možnými příčinami, které mohou mít vliv na jeho zvýšený výskyt. Podezírat musíme samozřejmě všechny změny v životním prostředí i medicínské postupy, zvláště ty, které narušují integritu dětského organismu, tedy nepochybně i očkování. Nemůžeme však opustit principy racionality a vědeckého zkoumání. Na podkladě podezření je tedy třeba stanovit hypotézu a tu vědeckými metodami zkoumat. Postup, kdy i někteří moji kolegové chtějí na sebe strhnout mediální pozornost šířením vlastních domněnek a nepodložených tvrzení, je naopak velmi škodlivý - autistům nijak nepomůže a způsobí problémy nové. Suchá odborná fakta se bohužel v médiích šíří jen obtížně, pokud vůbec.

Fakta jsou tedy taková, že dosud proběhlé studie žádnou souvislost mezi očkováním a autismem neobjevily.