Krátký rozhovor o dětské obezitě

(Nezkrácená verze pro web uLékaře.cz - již z roku 2015)

Co kromě negativního vlivu rodičů nejvíce přispívá k alarmujícímu nárůstu dětské obezity?

Principiálně je všeobecný nárůst obezity včetně dětské dán tím, že jsme geneticky vybavení spíše pro zadržování a "konzervování" energie, což bylo pro vývoj lidského rodu naprosto nezbytné. V posledních desítkách let však žijí lidé v bohatších částech světa v tzv. obezitogenním prostředí, tedy prostředí, které k obezitě přímo vybízí. Je tím myšlený faktický nadbytek potravy, jejíž získání je navíc proti minulosti prakticky bezpracné (myslím fyzickým úsilím) a technologický vývoj, který sice splňuje naše představy pohodlného života, ale současně nás téměř zbavil našeho nejpřirozenějšího pohybu, tedy chůze. Ale zpátky k Vaší otázce - obecně jde jednoznačně o nesprávné stravovací návyky a výrazný pokles pohybových aktivit dnešních dětí.

Rodina má samozřejmě zcela zásadní roli v tom, zda je ochotna a schopna své děti naučit, jak se v tomto relativně novém prostředí pohybovat a jak se rozumově správně vypořádat s nástrahami moderní doby.

Kdy je s hubnutím dítěte nejlépe začít (čekat, až nastoupí do školy nebo už ve školce?) a jak dlouho v průměru celý proces trvá?

Jelikož prevence v tomto případě přináší výrazně lepší výsledky než léčba, tak je třeba zdůraznit, že prevence se týká už zdravotního stavu matky před těhotenstvím, samozřejmě průběhu těhotenství a výživy po porodu a v prvních letech života. Pokud je zjevné, že se dítě dostalo do pásma nadváhy či přímo obezity, pak je třeba s léčbou - tedy nápravou životního stylu rodiny - začít ihned, tedy hluboko v předškolním věku. Čekat na školní věk či dokonce "zda z toho nevyroste" je zcela zásadní chybou. Protože procesem je myšlený tzv. zdravý životní styl, tak je to možno označit za celoživotní úsilí.

Lze se vůbec obezity zbavit navždy nebo pro jedince, kteří se z ní v dětství dostanou, zůstává strašákem i v dospělosti?

Zbavit se obezity navždy - to je příliš optimistický názor. Není to jako vyléčit se z angíny. Vždy je možno se zlepšit ve stupni obezity, je možno se dopracovat k nadváze nebo z nadváhy do správné váhy, ale představa, že se např. 14-leté dítě dopracuje z obezity III. stupně do normální váhy je velmi nereálná. Šance na úspěch je vždy podstatně vyšší u rodiny předškoláka, která to vše vzala vážně, než u silně obézního dorostence. Pokud někdo najde v sobě dost motivace ke zvládnutí obezity v dětském věku, pak má dobrou šanci vydržet i v dospělosti, ale strašákem - jak píšete - to bude asi vždycky. Proto také jsou vždy úspěšnější koncepty preventivní na úrovní státní či komunitní politiky s podporou zdravého stylu mládeže jak v oblasti zdravého stravování, tak možností pro aktivní využívání volného času.

Opravdu poznáme předškoláka s nadváhou?

Text byl publikován na portálu Poradce ředitelky MŠ - https://poradcems.cz/

____________________________________________________________________________

V minulém článku Obezita a předškoláci jsem vyzdvihl předškolní období jako velmi významný úsek vývoje dítěte i z pohledu rozvoje obezity. Jak vlastně máme poznat, že má dítě nadváhu, nebo snad už obezitu? Právě v předškolním věku to vůbec není tak triviální, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dopředu prozradím - prostým pohledem to, kromě do očí bijících případů, prostě nepoznáme.

Nejdřív bude vhodné přiblížit terminologii a definici. Pokud se budeme soustředit na váhová pásma od průměru směrem nahoru, pak rozlišujeme normální, tedy zdravou váhu, potom nadváhu a nad ní obezitu. Pásmo obezity je vhodné dále rozdělit do 3 stupňů závažnosti, protože závažnější obezita je vždy spojená s vyššími riziky budoucích zdravotních komplikací. Terminologii někdy bohužel narušuje fakt, že někteří autoři používají výraz “nadváha”, zřejmě ve snaze vyhnout se stigmatizujícímu “obezita”, pro všechny případy nad zdravou váhou, tedy i pro extrémní obezitu. Je to však špatně a i v rozporu s definicí, jak je uvedeno dále.

Obezita je název odvozený z latinského obesus, což lze jedním z významů přeložit jako tučný. Podle definice znamená nadměrné hromadění tělesného tuku nad normální množství. Hlavní potíž pro určení obezity u dítěte je v tom, že normální, obvyklé, tedy fyziologické množství tukové tkáně se v průběhu růstu dítěte významně mění v závislosti na fázi vývoje organismu. V předškolním věku tento objem klesá, aby dosáhl svého minima někde mezi 5. a 6. rokem života. Pak objem tukové tkáně opět a výrazněji stoupá. Zjednodušená poučka říká, že dítěti v 5 letech mají být vidět žebra.

Jak se však zjistí větší než normální množství tukové tkáně? Existují různé metody, jak určit nebo odhadnout množství tělesného tuku. Většinou jsou náročné, vyžadují nákladné přístroje, nebo zatěžují pacienta rentgenovým zářením. Proto jsou vhodné pro výzkumné účely, ale nikoli pro běžný život. Nejjednodušší, nejdostupnější a nejlevnější je změření základních tělesných parametrů - výšky a hmotnosti. Z těchto dvou parametrů lze snadno vypočítat hodnotu indexu tělesné hmotnosti, tedy BMI (body mass index). Ukazuje se, že tento jednoduchý index poměrně s velkou přesností odpovídá hodnotám tělesnému tuku získaným přesnějšími přístrojovými metodami. Proto se BMI i u dětí stal základním posuzovaným parametrem definujícím tělesnou stavbu (vztah výšky a váhy) a taky definuje obezitu.

Výpočet BMI u dospělých i dětí je stejný, podle stejného vzorce - kg/m2. Zcela odlišné je však hodnocení. Jakýkoli růstový parametr má u dětí svůj vývoj s věkem a stejné je to i s BMI. U dospělých máme 2 jednoduché hodnoty - BMI 25 znamená nadváhu a BMI 30 obezitu. U dětí to tak nemůže být a proto se vždy musí posuzovat hodnota BMI ve vztahu k danému věku u daného pohlaví. Proto lze u dětí hodnotit BMI pouze pomocí grafu, případně matematickým výpočtem tzv. percentilu. Máme k dispozici tzv. percentilové grafy pro kluky a holky, které ukazují, kde se konkrétní dítě vůči ostatní populaci stejně starých nachází.

Existuje celá řada BMI grafů, národních i mezinárodních. Nadváha i obezita je definována vždy určitým percentilem, tedy hranicí v grafu. Hodnota hraničního percentilu je však pro každý graf trochu jiná, protože vychází z měření na jiné populaci. V Česku se z různých důvodů používají grafy české nebo mezinárodní WHO nebo americké CDC. Pro názornost si dovolím použít velmi instruktivní graf BMI pro chlapce od americké CDC. 

Průměrná hodnota populace je daná prostředním, tedy 50. percentilem, zelená zóna je zdravá váha, žlutá nadváha a červená obezita. Vidíme, že v grafu CDC jsou hranice na 85. a 95. percentilu. Tvar grafu BMI v podstatě kopíruje množství tukové tkáně a tedy zde jasně vidíme, že nejnižší množství tuku mají zdravé děti mezi 5. a 6. rokem věku, jak bylo zmíněno už výše. Proto se obezita v tomto věku tak těžko posuzuje prostým pohledem, protože máme podvědomě zafixován spíše vzhled mladších nebo starších dětí.

České grafy zveřejněné např. ve Zdravotním a očkovacím průkazu dítěte mají hranice pro nadváhu na 90. percentilu a pro obezitu na 97. percentilu. Je tedy nutné k hodnocení používat vždy jednotnou metodiku.

K čemu to všechno má sloužit? Proč je stanovení BMI v tomto věku tak důležité? Předškolní dítě se nám vůbec nemusí jevit jako zjevně otylé, ale přesto pokud v grafu BMI je v pásmu nadváhy nebo dokonce obezity, tak je jasné, že něco v jeho stravovacích nebo pohybových zvyklostech je špatně. Navíc si můžeme být u většiny dětí jistí, že jeho další vývoj bude probíhat ve stejném růstovém kanálu a s velkou pravděpodobností také to, že jeho křivka bude spíše ještě strmější a tedy, že bez aktivního zásahu se bude stav obezity zhoršovat. Později, v době, kdy obezitu budou vidět už všichni, tak už bude promarněný věk, ve kterém lze s úspěchem do vývoje zasáhnout, tím spíše, že je vždy třeba “léčit” životní styl celé rodiny.

Na závěr si dovolím jednoduché shrnutí:

• pro zdraví dětí je časný záchyt nadváhy či obezity v předškolním věku klíčový
• k záchytu stačí jednoduché změření výšky a hmotnosti s výpočtem BMI
• ke zhodnocení BMI lze použít jakýkoli z dostupných grafů (CZ, WHO, CDC)
• lze rovněž použít jednoduchou českou kalkulačku na webu www.childrenbmi.com
• po vzoru vyspělých států by bylo vhodné zavést pravidelná měření ve školkách

Obezita a předškoláci

Text byl publikován na portálu Poradce ředitelky MŠ - https://poradcems.cz/

____________________________________________________________________________

V posledních několika desetiletích jsme svědky prudce rostoucího podílu obézní populace. Tento trend už dávno není problémem pouze bohatých vyspělých zemí, ale rozšířil se celosvětově. Nyní již otevřeně hovoříme o epidemii obezity, která se považuje za jeden z nejdůležitějších problémů veřejného zdraví. Podle údajů WHO z roku 2016 mají celosvětově přibližně dvě miliardy dospělých nadváhu, z nich je okolo 650 milionů postiženo obezitou.

Obezita rozhodně není problémem jen daného jedince. Je totiž spojená s celou řadou chronických zdravotních komplikací, které výrazně zvyšují náklady na zdravotní péči. Ve vyspělých zemích je tato péče založená na solidárním principu, který je navíc v Česku téměř absolutní. Náklady na léčbu obézních pacientů se tak přenášejí na všechny výdělečně aktivní občany. Je tedy v zájmu nás všech, tedy celé společnosti se tímto tématem vážně zabývat.

Velká část obézních dospělých byla obézními již v dětství a stejně tak až 90 % obézních dorostenců zůstává obézními i dále v dospělosti. Proto kořeny dospělé obezity a s ní související nemocnosti leží již v dětském věku. To je také věk, kdy je boj s obezitou díky růstu dětí nejúspěšnější. Proto je velmi rozumné zaměřit se na počátky obezity v dětství, nejlépe již v předškolním věku.

Světová federace pro obezitu (World Obesity Federation) odhaduje, že v roce 2016 na planetě existovalo přibližně 124 milionů školních dětí s obezitou, k tomu 216 milionů dětí s nadváhou. Tento odhad mladou generaci dokonce poprvé v historii lidstva ohrožuje tím, že střední délka života bude kratší než u jejich rodičů.

Jako pediatr zabývající se léčbou dětské obezity vím, že existují klíčová období, kdy se zakládají rozhodující předpoklady pro vývoj obezity. První je ještě před početím dítěte a jde o zdravotní stav a životní styl budoucí matky. Významným obdobím je samozřejmě těhotenství, jeho vývoj, zdravotní stav a chování nastávající maminky. Obě tato období jsou plně v režii matky dítěte a bylo by dobré, aby také gynekologická lékařská péče byla v tomto ohledu aktivnější v prosazování zdravého těhotenství.

Zcela zásadní je období kojeneckého a batolecího vývoje dítěte. Často se také používá vzletná formulace o rozhodujících 1000 dnech života. Je nepochybné, že právě v tomto věku se fixují první stravovací návyky při přechodu z původní výhradně mléčné výživy. Máme pro to termín nutriční programování. Současně se však dítě učí pohybovým vzorcům a osvojuje si návyky v oblasti pohybových aktivit, které jsou v každé rodině různé. Toto období je prakticky výhradně v režii a odpovědnosti rodičů dítěte. V tuto dobu lze udělat řadu chyb jak ve výživě, tak v oblasti pohybových činností. Z hlediska obezity je pro toto období typický hlavně preventivní přístup, tedy prosazování osvědčených postupů ve výživě a péči o dítě a eliminace zjevně škodlivých faktorů v rodině. Odborným průvodcem a rádcem v této době je především praktický pediatr.

Pak však přichází předškolní období, které jako pediatr považuji za nejdůležitější z pohledu možného léčebného zásahu do vývoje dítěte s nadváhou. V tomto věku se totiž většinou již projeví nesprávné režimové návyky na celkové konstituci dítěte. Většina závažně obézních dětí školního věku měla totiž nadváhu již v pěti letech, mnohdy ještě dříve. 

Považuji za nezbytné odhalovat dětskou nadváhu či obezitu především právě v předškolním věku. Je to období, kdy lze ještě poměrně úspěšně zasáhnout. Dítě je v tomto věku plně závislé na dospělých, jí to, co mu dospělí připraví, tráví svůj čas tak, jak dospělí naplánovali. Nekupuje si svačinky v obchodech, k elektronice má přístup jen, pokud to rodiče umožní. Je to ideální čas, kdy lze odhalit chybné návyky a pokusit se je spolu s rodiči definitivně změnit. Dítě je ještě dostatečně ovlivnitelné, aby se to podařilo. I v tomto věku mají samozřejmě hlavní odpovědnost za zdravý vývoj dítěte jeho rodiče. Ale po pravdě - kde tráví předškolák více času - doma, nebo ve školce? Přinejmenším v posledním ročníku určitě ve školce.

Prostředí školky dává možnosti, jak využít profesionálního personálu k lepšímu prosazování zdravého životního stylu, a to nejlépe v úzkém zapojení rodičů. Může být i pro lékaře vhodnějším prostředím k diskuzi s rodiči, než jaké poskytuje sterilní prostředí ordinace. Je možností, jak prosazovat zdravější trendy ve vaření a přímo zapojit děti do přípravy zdravých jídel využívajících sezónní a lokální potraviny. Jistě jsou i rezervy ve způsobech a rozsahu pohybových činností. Proto podporuji vznikající iniciativy, které chtějí vnášet do školek nové přístupy a pomáhají v edukaci personálu.

Dobře vím, že financování školek je tristní a děje se v podstatě ponižujícím způsobem. Vím, že ředitelé, zvláště venkovských školek, nemají prakticky žádné volné finance, které by mohli využít podle vlastní úvahy, například k zaplacení potřebných školení či jiných aktivit. Přesto si myslím, že není možno rezignovat. Mimo jiné i proto, že dětí s nadváhou je ve školkách rozhodně více, než si kdo myslí. Není totiž vůbec jednoduché nadváhu v tomto věku zjistit prostým pohledem, ale o tom si napíšeme až příště.

www.detskaobezita.cz

Vývoj obezity chlapců (5-19 let) ve střední Evropě.

Zdroj: NCD Risk Factor Collaboration
http://www.ncdrisc.org/obesity-population-stacked-ado.html

Očkování MMR a autismus - chceme vědět nebo bloudit?

Právě nyní v březnu 2019 vyšla skvělá odborná studie zabývající se možným vztahem mezi očkováním MMR (spalničky, příušnice, zarděnky) a poruchou autistického spektra. Tedy tématem, které hýbá internetem a je opředeno řadou konspirativních teorií a lží. V minulosti proběhla už řada vědeckých studií, které do jedné neobjevily žádnou souvislost mezi MMR očkováním a autismem. Tedy, že neobjevily jediný důvod, proč by se měl výskyt autismu jakkoli spojovat s MMR očkováním.

Tato studie potvrzuje totéž - tedy žádný vztah mezi MMR a autismem - přesto je v mnoha ohledech výjimečná.

• je nejčerstvější a to má vždy hodnotu
• je provedená na relativně homogenní společnosti s typickým západním způsobem života
• je celopopulační, nevýběrová - zahrnuje všechny děti narozené v Dánsku v průběhu 12 let (!!), vyloučené jsou jen děti podle jasných odborných kritérií
• analyzuje data 657 461 dětí (!!), což z ní činí zřejmě vůbec nejrozsáhlejší studii na toto téma
• architektura studie byla navržená tak, aby reagovala na kritiky dřívějších studií a sledovala nejen dopad na celou dětskou populaci, ale i na její podskupiny, které mohou být z hlediska autismu rizikové (autismus sourozence, dřívější očkování, věk rodičů, způsob porodu, porodní váha, skóre dle Apgarové atd atd.). Ani v těchto podskupinách nepotvrdila souvislosti.

Závěr studie je naprosto jasný:

The study strongly supports that MMR vaccination does not increase the risk for autism, does not trigger autism in susceptible children, and is not associated with clustering of autism cases after vaccination. It adds to previous studies through significant additional statistical power and by addressing hypotheses of susceptible subgroups and clustering of cases.

Nejlépe vše ukazuje tento graf kumulativního výskytu autismu ve vazbě na MMR vakcinační status. Kdybych chtěl být škodolibý, tak bych upozornil na fakt, že je možná vyšší výskyt autismu ve skupině neočkovaných. Ale není to statisticky významné, takže platí, že souvislost není prokázána.

Všem skutečným zájemcům o poznání doporučuji pročíst si pečlivě způsob provedení studie, aby pochopili, jak se dělá vědecká statistická analýza. Je to něco naprosto jiného než bezobsažné plácání na populárních internetových stránkách a sociálních sítích.

Je mi jasné, že pravověrní fanatičtí antivaxxeři nejsou přesvědčitelní žádnými racionálními natož vědeckými argumenty, protože se pohybují ve svém vesmíru nedůvěry, zášti a bludů. Tímto článkem bych chtěl pomoci normálním váhajícím rodičům, kteří jsou jen zmateni záplavou strašidelných protiočkovacích textů na internetu. 

Chtěl bych přispět svou troškou ke zvládnutí současné rostoucí epidemie spalniček, která bohužel i v Česku podle mého názoru přinese za několik málo let své dětské oběti a poškozené děti. Osobně mne to hrozně mrzí, protože úsilí předcházet podobným negativním dopadům na děti jsem věnoval celý svůj pediatrický život.

Spalničky nejsou (jenom) vyrážka

Současná generace rodičů malých dětí se běžně setkává s různými vyrážkami u dětí, mnohdy i s teplotou, ale v podstatě vždy neškodnými. Rodiče - sami paradoxně kvalitně ochránění dřívějším očkováním - nikdy samozřejmě spalničky nezažili, pouze je možná viděli na obrázku na internetu.

Mám dojem, že proto považují spalničky jen za další - možná těžší - variantu vyrážkové infekce. Tak to ovšem vůbec není a proto si shrneme základní fakta.

• spalničky jsou v dnešní době zřejmě nejnakažlivější nemoc - onemocní prakticky každý exponovaný vnímavý (neimunní) jedinec
• infekci se nemůžete vlastním úsilím vyhnout - virus nemocná osoba vylučuje už 4-5 dnů před výsevem vyrážky a v prostoru místnosti přetrvává ve vzduchu a na površích 2 hodiny po odchodu nemocného
• nemoc doprovází řada komplikací
• 7-9% dostane otitidu - zánět středouší
• až 6% dostane zápal plic, který je zodpovědný za 60% úmrtí na spalničky
• 8% dostane průjem
• 1 z 1000 nemocných prodělá zánět mozku (encefalitidu), který často končí trvalým poškozením mozku
• 1 ze 100 000 prodělá se zpožděním v průměru 7 let devastující fatální onemocnění mozku zvané subakutní sklerozující panencefalitida (SSPE), která nejčastěji postihuje děti, které onemocněly před 2.rokem věku
• 1-3 osoby z 1000 nemocných zemřou - nejvyšší úmrtnost je u dětí do 5 let a osob se sníženou imunitou

Nemoc byla již blízko celosvětové eradikaci, tedy úplnému vymýcení. Jako se to povedlo u pravých neštovic. Bohužel se civilizace vydává jiným směrem a především v důsledku odmítačů očkování je tato nebezpečná nemoc opět na vzestupu u nás i v Evropě.

Jedinou a velmi účinnou ochranou je očkování. Očkování je bezpečné, stejně (či spíše bezpečnější) jako bylo v minulosti, kdy byla úspěšně očkována generace dnešních odmítajících rodičů, kteří z jakýchsi emotivních iracionálních důvodů nechtějí poskytnout stejnou ochranu svým dnešním dětem. Tato oblast medicíny je velmi intenzívně studována a sledována a neexistují žádné věrohodné vědecké důkazy o škodlivosti tohoto očkování. Minimální výskyt nežádoucích účinků je naprosto zanedbatelný s riziky nativní infekce. Nezaměňujme prosím dostupnou záplavu internetových blábolů za vědeckou odbornou literaturu.

Na závěr nemohu opominout rozmáhající se požadavky na tzv. individualizaci očkovacího plánu. To je u jinak zdravých dětí bez závažných onemocnění naprosto nesmyslná úvaha. Imunizace je vědecká disciplína, která je založená na faktech a důkazech. Nejde o dohadování se někde na trhu. Nejde o vybírání si barvy potahů nebo velikosti motoru do nového auta. U každé nemoci lze stanovit jakási optimální časová okna s ohledem na maximální ochranu dítěte. Pokusím se to vysvětlit právě na spalničkách. Děti chceme chránit v době, kdy jsou nejvíce ohrožené, tedy před 2.rokem věku (viz hrozba SSPE i průběh všech komplikací). Efekt živé vakcíny však může být snížen přenesenými mateřskými protilátkami. Takže očkování už v 1.roce může být potřebné, ale nelze dosáhnout dostatečné ochrany jedinou tak časnou první dávkou. Proto je optimální časové okno stanovené na co nejdříve po dosažení 1.roku věku. Je to logické a jasně zdůvodněné.

Vážení, věřte, že spalničky opravdu nejsou jenom vyrážka!

Spalničky v Evropě nejsou náhoda

Kolo dějin se v době postfaktické evidentně vrací zpět.

Před 10 lety jsem se svolením CDC přeložil tehdejší článek s názvem Co by se stalo, kdybychom ukončili očkování? Protože ta situace pomalu nastává, tak si dovolím přetisknout část věnovanou tehdy spalničkám. Bude třeba častěji nahlížet do starých odložených knih, učit se již zapomenuté zkušenosti a zřejmě i zvažovat stavbu nových infekčních oddělení. Proč? Protože lidská hloupost je zjevně nezměrná.

                             😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕

Spalničky (originál z r. 2009)

Před očkováním proti spalničkám onemocněl touto nemocí prakticky každý v U.S. V období mezi roky 1953 až 1963 bylo v U.S. hlášeno každoročně 450 úmrtí spojených se spalničkami.

V U.S. bylo až 20% všech nemocných spalničkami hospitalizováno, 17% mělo jednu nebo více komplikací jako zánět středouší, zápal plic nebo průjmy. Zápal plic se objevoval u 6% nemocných a byl zodpovědný za většinu úmrtí. Méně často se u některých rozvinula encefalitida (zánět mozku s otokem) způsobující poškození mozku.

Až 3 lidé z 1000 nemocných spalničkami v U.S. umírají. V rozvojovém světě jsou tyto poměry mnohem vyšší, tam umírá přibližně 1 osoba ze 100 nemocných spalničkami.

Spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé infekční nemoci na světě a jsou do U.S. často importované. V letech 1997-2000 byla většina případů spojená se zahraničními návštěvníky, nebo s U.S. obyvateli nakaženými v zahraničí. Při kontaktu s virem se nakazí více než 90% neočkovaných lidí.

Podle WHO bylo v roce 1999 v rozvojových zemích téměř 900 000 případů úmrtí po spalničkách. V populaci, která není imunní proti spalničkám se nemoc velmi rychle šíří. V případě zastavení očkovacího programu by se předpokládalo celosvětově  cca 2,7 milionu úmrtí na spalničky každý rok.

Široké využívání vakcíny proti spalničkám zredukovalo v U.S. jejich výskyt o více než 99% ve srovnání s předvakcinační érou. Pokud bychom zastavili očkování, pak by se výskyt vrátil na předvakcinační úroveň.

______________________________________________________________________

Jaká je situace dnes v Evropě?

Proočkovanost populace potřebnými 2 dávkami je téměř všude nedostatečná (potřebná je k zabránění šíření epidemií 95%) - stav v r. 2017

Jaký je výskyt spalniček v roce 2018 vztažený na počet obyvatel?

Výsledek bude jasný. Vzhledem k trvale se snižující proočkovanosti v ČR (a jinde) bude přibývat hnědé barvy v grafu, budou přibývat komplikace, bude přibývat úmrtí dětí.

Kolo dějin se otáčí zpět ...

Vývoj infekčních nemocí v čase s ohledem na vakcinaci

Grafika je použitá bez svolení prestižního časopisu Science, ale je tak skvělá, že jsem neodolal.
Originální interaktivní graf je zde.

Tato grafika skvělým způsobem ukazuje historický vývoj infekčních onemocnění z doby před zahájením vakcinace a po zahájení vakcinace. Použitá jsou data CDC, tedy jde o situaci v USA. Vakcíny byly vyvinuté a uvedené do praktického života v různé době a tak můžeme vidět konkrétní dopad na tu či onu konkrétní nemoc.

Odpírači očkování před 10 lety (nevím jestli i dnes, nezajímá mne to) měli jako jeden z mnoha šílených "protiargumentů" tvrzení, že nemoci odezněly přirozeně vlivem vývoje společnosti s lepšími hygienickými podmínkami a pod. Vůbec samozřejmě nerespektovali, že očkování je úspěšné v rozvinutých i zaostalých zemích se zcela rozdílnou úrovní hygieny.

Na tomto grafu by tedy měli vysvětlit, proč se hygienická situace vůči pertussi a obrně se v USA upravila už v 50. letech, proti spalničkám koncem 60.let a proč vůči planým neštovicím až v dalším tísiciletí?

Úsměvné, že? Nebo vlastně úplně hloupé a nebezpečné, jako každá lidská hloupost..