Zobrazují se příspěvky se štítkemobezita. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemobezita. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 26. listopadu 2019

Krátký rozhovor o dětské obezitě

(Nezkrácená verze pro web uLékaře.cz - již z roku 2015)

Co kromě negativního vlivu rodičů nejvíce přispívá k alarmujícímu nárůstu dětské obezity?

Principiálně je všeobecný nárůst obezity včetně dětské dán tím, že jsme geneticky vybavení spíše pro zadržování a "konzervování" energie, což bylo pro vývoj lidského rodu naprosto nezbytné. V posledních desítkách let však žijí lidé v bohatších částech světa v tzv. obezitogenním prostředí, tedy prostředí, které k obezitě přímo vybízí. Je tím myšlený faktický nadbytek potravy, jejíž získání je navíc proti minulosti prakticky bezpracné (myslím fyzickým úsilím) a technologický vývoj, který sice splňuje naše představy pohodlného života, ale současně nás téměř zbavil našeho nejpřirozenějšího pohybu, tedy chůze. Ale zpátky k Vaší otázce - obecně jde jednoznačně o nesprávné stravovací návyky a výrazný pokles pohybových aktivit dnešních dětí.

Rodina má samozřejmě zcela zásadní roli v tom, zda je ochotna a schopna své děti naučit, jak se v tomto relativně novém prostředí pohybovat a jak se rozumově správně vypořádat s nástrahami moderní doby.

Kdy je s hubnutím dítěte nejlépe začít (čekat, až nastoupí do školy nebo už ve školce?) a jak dlouho v průměru celý proces trvá?

Jelikož prevence v tomto případě přináší výrazně lepší výsledky než léčba, tak je třeba zdůraznit, že prevence se týká už zdravotního stavu matky před těhotenstvím, samozřejmě průběhu těhotenství a výživy po porodu a v prvních letech života. Pokud je zjevné, že se dítě dostalo do pásma nadváhy či přímo obezity, pak je třeba s léčbou - tedy nápravou životního stylu rodiny - začít ihned, tedy hluboko v předškolním věku. Čekat na školní věk či dokonce "zda z toho nevyroste" je zcela zásadní chybou. Protože procesem je myšlený tzv. zdravý životní styl, tak je to možno označit za celoživotní úsilí.

Lze se vůbec obezity zbavit navždy nebo pro jedince, kteří se z ní v dětství dostanou, zůstává strašákem i v dospělosti?

Zbavit se obezity navždy - to je příliš optimistický názor. Není to jako vyléčit se z angíny. Vždy je možno se zlepšit ve stupni obezity, je možno se dopracovat k nadváze nebo z nadváhy do správné váhy, ale představa, že se např. 14-leté dítě dopracuje z obezity III. stupně do normální váhy je velmi nereálná. Šance na úspěch je vždy podstatně vyšší u rodiny předškoláka, která to vše vzala vážně, než u silně obézního dorostence. Pokud někdo najde v sobě dost motivace ke zvládnutí obezity v dětském věku, pak má dobrou šanci vydržet i v dospělosti, ale strašákem - jak píšete - to bude asi vždycky. Proto také jsou vždy úspěšnější koncepty preventivní na úrovní státní či komunitní politiky s podporou zdravého stylu mládeže jak v oblasti zdravého stravování, tak možností pro aktivní využívání volného času.

neděle 28. dubna 2019

Opravdu poznáme předškoláka s nadváhou?

Text byl publikován na portálu Poradce ředitelky MŠ - https://poradcems.cz/
____________________________________________________________________________

V minulém článku Obezita a předškoláci jsem vyzdvihl předškolní období jako velmi významný úsek vývoje dítěte i z pohledu rozvoje obezity. Jak vlastně máme poznat, že má dítě nadváhu, nebo snad už obezitu? Právě v předškolním věku to vůbec není tak triviální, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dopředu prozradím - prostým pohledem to, kromě do očí bijících případů, prostě nepoznáme.

Nejdřív bude vhodné přiblížit terminologii a definici. Pokud se budeme soustředit na váhová pásma od průměru směrem nahoru, pak rozlišujeme normální, tedy zdravou váhu, potom nadváhu a nad ní obezitu. Pásmo obezity je vhodné dále rozdělit do 3 stupňů závažnosti, protože závažnější obezita je vždy spojená s vyššími riziky budoucích zdravotních komplikací. Terminologii někdy bohužel narušuje fakt, že někteří autoři používají výraz “nadváha”, zřejmě ve snaze vyhnout se stigmatizujícímu “obezita”, pro všechny případy nad zdravou váhou, tedy i pro extrémní obezitu. Je to však špatně a i v rozporu s definicí, jak je uvedeno dále.

Obezita je název odvozený z latinského obesus, což lze jedním z významů přeložit jako tučný nebo vykrmený. Podle definice znamená nadměrné hromadění tělesného tuku nad normální množství. Hlavní potíž pro určení obezity u dítěte je v tom, že normální, obvyklé, tedy fyziologické množství tukové tkáně se v průběhu růstu dítěte významně mění v závislosti na fázi vývoje organismu. V předškolním věku tento objem klesá, aby dosáhl svého minima někde mezi 5. a 6. rokem života. Pak objem tukové tkáně opět a výrazněji stoupá. Zjednodušená poučka říká, že dítěti v 5 letech mají být vidět žebra.

Jak se však zjistí větší než normální množství tukové tkáně? Existují různé metody, jak určit nebo odhadnout množství tělesného tuku. Většinou jsou náročné, vyžadují nákladné přístroje, nebo zatěžují pacienta rentgenovým zářením. Proto jsou vhodné pro výzkumné účely, ale nikoli pro běžný život. Nejjednodušší, nejdostupnější a nejlevnější je změření základních tělesných parametrů - výšky a hmotnosti. Z těchto dvou parametrů lze snadno vypočítat hodnotu indexu tělesné hmotnosti, tedy BMI (body mass index). Ukazuje se, že tento jednoduchý index poměrně s velkou přesností odpovídá hodnotám tělesnému tuku získaným přesnějšími přístrojovými metodami. Proto se BMI i u dětí stal základním posuzovaným parametrem definujícím tělesnou stavbu (vztah výšky a váhy) a taky definuje obezitu.

Výpočet BMI u dospělých i dětí je stejný, podle stejného vzorce - kg/m2. Zcela odlišné je však hodnocení. Jakýkoli růstový parametr má u dětí svůj vývoj s věkem a stejné je to i s BMI. U dospělých máme 2 jednoduché hodnoty - BMI 25 znamená nadváhu a BMI 30 obezitu. U dětí to tak nemůže být a proto se vždy musí posuzovat hodnota BMI ve vztahu k danému věku u daného pohlaví. Proto lze u dětí hodnotit BMI pouze pomocí grafu, případně matematickým výpočtem tzv. percentilu. Máme k dispozici tzv. percentilové grafy pro kluky a holky, které ukazují, kde se konkrétní dítě vůči ostatní populaci stejně starých nachází.

Existuje celá řada BMI grafů, národních i mezinárodních. Nadváha i obezita je definována vždy určitým percentilem, tedy hranicí v grafu. Hodnota hraničního percentilu je však pro každý graf trochu jiná, protože vychází z měření na jiné populaci. V Česku se z různých důvodů používají grafy české nebo mezinárodní WHO nebo americké CDC. Pro názornost si dovolím použít velmi instruktivní graf BMI pro chlapce od americké CDC. 



Průměrná hodnota populace je daná prostředním, tedy 50. percentilem, zelená zóna je zdravá váha, žlutá nadváha a červená obezita. Vidíme, že v grafu CDC jsou hranice na 85. a 95. percentilu. Tvar grafu BMI v podstatě kopíruje množství tukové tkáně a tedy zde jasně vidíme, že nejnižší množství tuku mají zdravé děti mezi 5. a 6. rokem věku, jak bylo zmíněno už výše. Proto se obezita v tomto věku tak těžko posuzuje prostým pohledem, protože máme podvědomě zafixován spíše vzhled mladších nebo starších dětí.

České grafy zveřejněné např. ve Zdravotním a očkovacím průkazu dítěte mají hranice pro nadváhu na 90. percentilu a pro obezitu na 97. percentilu. Je tedy nutné k hodnocení používat vždy jednotnou metodiku.

K čemu to všechno má sloužit? Proč je stanovení BMI v tomto věku tak důležité? 

Předškolní dítě se nám vůbec nemusí jevit jako zjevně otylé, ale přesto pokud v grafu BMI je v pásmu nadváhy nebo dokonce obezity, tak je jasné, že něco v jeho stravovacích nebo pohybových zvyklostech je špatně. Navíc si můžeme být u většiny dětí jistí, že jeho další vývoj bude probíhat ve stejném růstovém kanálu a s velkou pravděpodobností také to, že jeho křivka bude spíše ještě strmější a tedy, že bez aktivního zásahu se bude stav obezity zhoršovat. Později, v době, kdy obezitu budou vidět už všichni, tak už bude promarněný věk, ve kterém lze s úspěchem do vývoje zasáhnout, tím spíše, že je vždy třeba “léčit” životní styl celé rodiny.

Na závěr si dovolím jednoduché shrnutí:
  • pro zdraví dětí je časný záchyt nadváhy či obezity v předškolním věku klíčový
  • k záchytu stačí jednoduché změření výšky a hmotnosti s výpočtem BMI
  • ke zhodnocení BMI lze použít jakýkoli z dostupných grafů (CZ, WHO, CDC)
  • lze rovněž použít jednoduchou českou kalkulačku na webu www.childrenbmi.com
  • po vzoru vyspělých států by bylo vhodné zavést pravidelná měření ve školkách

úterý 12. března 2019

Obezita a předškoláci

Text byl publikován na portálu Poradce ředitelky MŠ - https://poradcems.cz/
____________________________________________________________________________

V posledních několika desetiletích jsme svědky prudce rostoucího podílu obézní populace. Tento trend už dávno není problémem pouze bohatých vyspělých zemí, ale rozšířil se celosvětově. Nyní již otevřeně hovoříme o epidemii obezity, která se považuje za jeden z nejdůležitějších problémů veřejného zdraví. Podle údajů WHO z roku 2016 mají celosvětově přibližně dvě miliardy dospělých nadváhu, z nich je okolo 650 milionů postiženo obezitou.

Obezita rozhodně není problémem jen daného jedince. Je totiž spojená s celou řadou chronických zdravotních komplikací, které výrazně zvyšují náklady na zdravotní péči. Ve vyspělých zemích je tato péče založená na solidárním principu, který je navíc v Česku téměř absolutní. Náklady na léčbu obézních pacientů se tak přenášejí na všechny výdělečně aktivní občany. Je tedy v zájmu nás všech, tedy celé společnosti se tímto tématem vážně zabývat.

Velká část obézních dospělých byla obézními již v dětství a stejně tak až 90 % obézních dorostenců zůstává obézními i dále v dospělosti. Proto kořeny dospělé obezity a s ní související nemocnosti leží již v dětském věku. To je také věk, kdy je boj s obezitou díky růstu dětí nejúspěšnější. Proto je velmi rozumné zaměřit se na počátky obezity v dětství, nejlépe již v předškolním věku.
Světová federace pro obezitu (World Obesity Federation) odhaduje, že v roce 2016 na planetě existovalo přibližně 124 milionů školních dětí s obezitou, k tomu 216 milionů dětí s nadváhou. Tento odhad mladou generaci dokonce poprvé v historii lidstva ohrožuje tím, že střední délka života bude kratší než u jejich rodičů.

Jako pediatr zabývající se léčbou dětské obezity vím, že existují klíčová období, kdy se zakládají rozhodující předpoklady pro vývoj obezity. První je ještě před početím dítěte a jde o zdravotní stav a životní styl budoucí matky. Významným obdobím je samozřejmě těhotenství, jeho vývoj, zdravotní stav a chování nastávající maminky. Obě tato období jsou plně v režii matky dítěte a bylo by dobré, aby také gynekologická lékařská péče byla v tomto ohledu aktivnější v prosazování zdravého těhotenství.

Zcela zásadní je období kojeneckého a batolecího vývoje dítěte. Často se také používá vzletná formulace o rozhodujících 1000 dnech života. Je nepochybné, že právě v tomto věku se fixují první stravovací návyky při přechodu z původní výhradně mléčné výživy. Máme pro to termín nutriční programování. Současně se však dítě učí pohybovým vzorcům a osvojuje si návyky v oblasti pohybových aktivit, které jsou v každé rodině různé. Toto období je prakticky výhradně v režii a odpovědnosti rodičů dítěte. V tuto dobu lze udělat řadu chyb jak ve výživě, tak v oblasti pohybových činností. Z hlediska obezity je pro toto období typický hlavně preventivní přístup, tedy prosazování osvědčených postupů ve výživě a péči o dítě a eliminace zjevně škodlivých faktorů v rodině. Odborným průvodcem a rádcem v této době je především praktický pediatr.

Pak však přichází předškolní období, které jako pediatr považuji za nejdůležitější z pohledu možného léčebného zásahu do vývoje dítěte s nadváhou. V tomto věku se totiž většinou již projeví nesprávné režimové návyky na celkové konstituci dítěte. Většina závažně obézních dětí školního věku měla totiž nadváhu již v pěti letech, mnohdy ještě dříve. 

Považuji za nezbytné odhalovat dětskou nadváhu či obezitu především právě v předškolním věku. Je to období, kdy lze ještě poměrně úspěšně zasáhnout. Dítě je v tomto věku plně závislé na dospělých, jí to, co mu dospělí připraví, tráví svůj čas tak, jak dospělí naplánovali. Nekupuje si svačinky v obchodech, k elektronice má přístup jen, pokud to rodiče umožní. Je to ideální čas, kdy lze odhalit chybné návyky a pokusit se je spolu s rodiči definitivně změnit. Dítě je ještě dostatečně ovlivnitelné, aby se to podařilo. I v tomto věku mají samozřejmě hlavní odpovědnost za zdravý vývoj dítěte jeho rodiče. Ale po pravdě - kde tráví předškolák více času - doma, nebo ve školce? Přinejmenším v posledním ročníku určitě ve školce.

Prostředí školky dává možnosti, jak využít profesionálního personálu k lepšímu prosazování zdravého životního stylu, a to nejlépe v úzkém zapojení rodičů. Může být i pro lékaře vhodnějším prostředím k diskuzi s rodiči, než jaké poskytuje sterilní prostředí ordinace. Je možností, jak prosazovat zdravější trendy ve vaření a přímo zapojit děti do přípravy zdravých jídel využívajících sezónní a lokální potraviny. Jistě jsou i rezervy ve způsobech a rozsahu pohybových činností. Proto podporuji vznikající iniciativy, které chtějí vnášet do školek nové přístupy a pomáhají v edukaci personálu.

Dobře vím, že financování školek je tristní a děje se v podstatě ponižujícím způsobem. Vím, že ředitelé, zvláště venkovských školek, nemají prakticky žádné volné finance, které by mohli využít podle vlastní úvahy, například k zaplacení potřebných školení či jiných aktivit. Přesto si myslím, že není možno rezignovat. Mimo jiné i proto, že dětí s nadváhou je ve školkách rozhodně více, než si kdo myslí. Není totiž vůbec jednoduché nadváhu v tomto věku zjistit prostým pohledem, ale o tom si napíšeme až příště.

Vývoj obezity chlapců (5-19 let) ve střední Evropě.

Zdroj: NCD Risk Factor Collaboration
http://www.ncdrisc.org/obesity-population-stacked-ado.html

pondělí 29. ledna 2018

Je dobré vědět, jak moc je dítě obézní?

Krátká odpověď na položenou otázku je jasná: ano je to dobré.

V dospělé medicíně je už dlouho ustálené klasifikovat obezitu do 3 stupňů - BMI 30 a více, pak 35 a více a nakonec 40 a více. Tato klasifikace umožňuje odhadovat míru zdravotních rizik pro obézního dospělého a hodnota BMI je také jeden z hodnocených parametrů při výběru pacienta k chirurgické léčbě obezity (tzv. bariatrická chirurgie).

Není důvod, proč se domnívat, že by to nemělo být prospěšné i pro děti. V pediatrii je ovšem potíž v technice stanovení oněch hranic. Problematiku nelehkého definování samotné hranice pro obezitu různě starých dětí jsem popsal v předchozím blogu. Většinou se růstové parametry dětí (včetně BMI) hodnotí pomocí percentilových grafů. A tady má hodnotící pediatr v případě obezity závažný problém. Hodnota konkrétního pacienta se zobrazí kdesi ve volném prostoru nad poslední linií grafu, která určuje obezitu. Pro pediatra či jiného hodnotitele je pak obtížné, ne-li nemožné odhadnout, zda je hodnota vysoká jen málo nebo už hodně, tedy jak závažná je obezita pacienta. Řada programů pediatrům hodnotu ani nezobrazí - je prostě mimo obrazovku.

Kromě percentilové metody lze u dětí vyjadřovat růstové parametry pomocí směrodatných odchylek (SD). To je ovšem pro většinu rodičů ještě méně srozumitelné, než jsou percentily. Navíc se zjišťuje, že používání metody SD v krajních mezích - tedy v případě závažné obezity - je statisticky nesprávné a hledají se způsoby náhradní. Pro odborníky jsem tento problém již dříve shrnul do samostatné prezentace.

Kvůli výše uvedeným skutečnostem se teprve v poslední době objevuje více studií, které zjišťují vztah mezi závažností dětské obezity a rizikem dalších zdravotních komplikací, např. výskytem hypertenze u dětí. A potvrzuje se užitečnost takového dělení; tedy že vyšší stupeň obezity znamená vyšší četnost komplikací. Nakonec hned při prvním hodnocení obezity nám to umožní reálný pohled na možnosti naší léčby. Každé zlepšení stupně obezity je veliký úspěch, ale řekněme na rovinu, že představa posunu dítěte z obezity III.st. do zdravé váhy je víceméně naivní.

Všichni pediatričtí odborníci zdůrazňují nutnost velmi časného záchytu obezity, tedy v batolecím a předškolním věku. Jen tak využijeme věk vhodný k úpravám životního stylu s dostatečně dlouhou perspektivou růstu dítěte. A zde narážíme na základní problém. Obezita v tomto věku není opticky tak nápadná a malé tlusté děti se považují za roztomilé a navíc ve společnosti přetrvávají různé mýty, např. ten o tom, že z tloušťky dítě vyroste. Proto je tak důležité hodnotit stav dětí v předškolním věku objektivními metodami, tedy pomocí grafů nebo kvalitních kalkulátorů pro děti. Tímto způsobem zatím postupují prakticky jen dětští lékaři. Bohužel velká část matek reaguje na upozornění pediatra ohledně nadváhy či obezity velmi negativně, považují to mylně za osobní atak vůči své osobě a mnohdy od takového pediatra odcházejí. Povzdech nad touto situací jsem už uveřejnil ve facebookovém příspěvku, kde je i typický graf vývoje dětské obezity a kde je jasně vidět, kdy problém začíná a kdy je tedy třeba zasáhnout.

Mým přáním je, aby si matky samy mohly jednoduše zjistit stav svého dítěte a v případě obezity i blíže určit její závažnost. Pak bych mohl doufat, že aspoň část z nich získá náhled na skutečný stav a půjdou za svým pediatrem pro radu a nikoli se mračit kvůli sdělené diagnóze. Všichni sice mají růstové grafy ve Zdravotním a očkovacím průkazu, ale málokdo to ví a používá. V dnešní době jsou populárnější formy použitelné v chytrém telefonu. Proto jsem navrhl a spoluvytvořil webovou kalkulačku, která určí běžným způsobem percentil BMI, ale hlavně jako jediná umí hodnotit závažnost obezity u dětí. Každý výsledek má svůj komentář k dalšímu doporučenému postupu.  Bylo by ideální, kdyby si rodiče předškoláka každý rok zkontrolovali sami jeho stav výživy.

pondělí 15. ledna 2018

Definice dětské obezity - verze pro STOB



Definice dětské obezity vůbec není tak triviální, jak se na první pohled může zdát. Obezita znamená především nadměrné zmnožení tukové tkáně. Normální, obvyklé, tedy fyziologické množství tukové tkáně u dítěte se v průběhu jeho růstu významně mění v závislosti na fázi vývoje organismu. V předškolním věku tento objem klesá, aby dosáhl svého minima někde mezi 5. a 6. rokem života. Pak objem tukové tkáně opět a výrazněji stoupá.

Existují různé metody, jak určit nebo odhadnout množství tělesného tuku. Mnohé jsou náročné, složité, nebo zatěžující pacienta třeba rentgenovým zářením. Nejjednodušší, nejdostupnější a nejlevnější je změření základních tělesných parametrů - výšky (délky) a hmotnosti. Z těchto dvou parametrů lze snadno vypočítat hodnotu indexu tělesné hmotnosti, tedy BMI (body mass index). Ukazuje se, že tento jednoduchý index poměrně s velkou přesností odpovídá tělesnému tuku a proto se BMI stal základním posuzovaným parametrem definujícím tělesnou stavbu (vztah výšky a váhy) a taky definuje obezitu.

Výpočet BMI u dospělých i dětí je stejný, podle stejného vzorce - kg/m2. Zcela odlišné je však hodnocení. Jakýkoli růstový parametr má u dětí svůj vývoj s věkem a stejné je to i s BMI. U dospělých máme 2 triviální hodnoty - BMI 25 znamená nadváhu a BMI 30 obezitu. U dětí to tak nemůže být a musí se hodnotit výskyt určité hodnoty BMI v daném věku u daného pohlaví. Takže máme grafy pro kluky a holky, které ukazují tzv. percentily, které ukazují, kde se konkrétní dítě vůči ostatní populaci stejně starých nachází.

50.percentil tedy znamená průměrnou hodnotu - přesněji medián - v populaci (v tomto případě BMI). Například 85. percentil znamená, že 85% stejně starých chlapců (nebo dívek) je štíhlejších a 15% je na tom s BMI hůře. Pro názornost použiji graf ze stránek americké CDC, aby bylo zcela jasné, jak to s vývojem v průběhu dětského věku vlastně vypadá.


Graf BMI u chlapců ukazuje průběh percentilů během dětského vývoje. Zelená zóna je zdravá váha, tedy správný BMI. Žlutá ukazuje nadváhu a červená obezitu. Modré puntíky ukazují, jak se 10 letý chlapec s různými BMI zařadí do různých kategorií. Důležitější je však všimnout si, že např. hodnota BMI 19 bude u 10 letého znamenat správnou váhu, u 8 letého nadváhu a u 6 letého už obezitu!
Pokud tedy hodnota BMI odráží zhruba množství tuku, tak zřetelně vidíme, že nejnižší množství tuku mají zdravé děti mezi 5.-6. rokem věku. Proto se obezita v tomto věku velmi těžko posuzuje prostým pohledem!

Další komplikací je fakt, že existuje mnoho grafů BMI podle toho, na jaké populaci byly grafy konstruované. Existují národní grafy, tedy také i české. Bohužel naše státní úřady (SZÚ) odmítají uvolnit elektronická data tak, aby bylo možno s nimi pracovat na internetu. K mezinárodnímu porovnávání jsou určené zjednodušené grafy IOTF. Mezinárodně se hojně používají tabulky a grafy WHO 2006 nebo americké CDC 2000, které mají tradičně nejbohatší odborné zázemí a dokumentaci.
Dlouho nebylo ani ustálené, které hodnoty v grafu už považovat za nadváhu a které už za obezitu. A zase každý graf má své hodnoty percentilu pro tyto hranice. Výše uvedený graf americké CDC udává:
  • nadváha = 85. percentil (v českém grafu 90.perc.)
  • obezita   = 95. percentil (v českém grafu 97.perc.)
Vidíme, že určení dětské obezity není úplně jednoduché. Proto musíme být obezřetní třeba i při čtení různých srovnání výskytu dětské obezity v různých zemích. Pokud autor v médiích neudá, zda byla pro srovnání použitá stejná metodika, pak jsou takové výsledky dosti pochybné.

Ve své webové kalkulačce dětského BMI jsem použil údaje CDC 2000, protože jsou volně k dispozici. Při hodnocení českých dětí není žádný rozdíl do puberty. Od puberty kalkulačka českým dětem mírně (nevýznamně) nadržuje, tedy v českém grafu by dopadly mírně hůře.

pondělí 17. července 2017

Rozhovor o dětské obezitě

(Původní nezkrácená verze rozhovoru pro MF Dnes, který vyjde tiskem v pátek 21.7.2017)

Jak velký nárůst malých pacientů vidíte ve své ordinaci za posledních přibližně 15 let?

To by byla otázka spíše pro praktického pediatra, který dlouhodobě pečuje o svůj malý segment dětské populace. Já jsem pediatr specialista a speciálně dětské obezitologii se intenzívně věnuji 5 let. Máme však populační studie, které jasně dokazují podle věku dvoj- až trojnásobný nárůst obezity a v některých segmentech (např. extrémní obezity) podstatně vyšší.

Jak včas poznat, kdy je s dítětem třeba navštívit obezitologa?

V českých poměrech je vždy na prvním místě konzultace praktického pediatra, který by měl stav dítěte zhodnotit podle růstových grafů a konkrétně nadváhu či obezitu především podle indexu BMI. Léčba obezity je vždy mimořádně časově náročná a proto se domnívám, že pro praktického pediatra je časově zvládnutelná léčba nadváhy, ale obezitě - zvláště pak tzv. závažné obezitě by se měl věnovat specialista, který pro to bude mít větší prostor. Ke zhodnocení stavu svého dítěte a zvláště pak určení závažnosti dětské obezity mohou nyní nově rodiče využít zcela unikátní webovou kalkulačku na adrese https://www.childrenbmi.com/cs/.

Jaká je nejlepší prevence obezity u dětí? Respektive stačí u všech pouze proklamovaná pestrá strava a dostatek pohybu?

Jedinou smysluplnou prevencí je vedení dítěte od nejútlejšího věku ke zdravému životnímu stylu. Tím myslím jednak správné stravovací návyky s dostatkem zeleniny a ovoce včetně odbourání resp. nenaučení na slazené nápoje, správné rozložení v průběhu dne v odpovídajících porcích až po Vámi zmíněné pravidelné pohybové aktivity, ke kterým musí rodiče své děti systematicky vést. Pohybových činností by mělo být minimálně 60 min denně, u předškoláků více. Do zdravého životního stylu však patří i omezování používání nejrůznějších elektronických vizuálních zařízení a dostatek klidného spánku.

Jak velkou roli hraje při léčbě obezity dítěte rodina? Je vůbec možné, aby dítě bylo v hubnutí dlouhodobě úspěšné bez její podpory?

Zcela zásadní! Rodina musí postupovat ve shodě, mluvit tzv. stejnou řečí. Dítě - zvláště pak malé - přeci vůbec nerozhoduje o chodu rodiny a nakupování potravin. Není bohužel výjimkou, že se třeba maminka snaží o pozitivní změny a dítě si pak odběhne o patro výš k babičce pro "něco dobrého". To je odsouzeno k nezdaru.

Do jaké míry platí průpovídka, že dítě do své váhy doroste? Respektive v jakém okamžiku začíná být nadváha dítěte problém?

To je jeden ze zásadních mýtů, který brání včasnému řešení dětské obezity. Je známo, že až 80% obézních dětí si přenese obezitu do dospělosti. Je proto nanejvýš naivní spoléhat na oněch 20% a přitom promrhat jedinečné období, kdy lze s obezitou skutečně efektivně bojovat. Tedy využít růstu a možnosti naučit dítě správným návykům. Nadváha je problém vždy a neměla by se nikdy ignorovat. Bylo prokázáno, že trajektorie vývoje dětí, které byly závažně obézní v 6 letech se od ostatních odděluje už ve věku 4 měsíců. Již v kojeneckém věku tedy musí pediatr i rodina věnovat nadváze pozornost, sledovat její vývoj, hledat příčiny a doporučovat změny v režimu.

Co byste ze své praxe u dětí označil jako největší překážku při hubnutí?

Největší překážkou je jednoznačně pozdní záchyt a řešení problému. Většina mých pacientů měla neřešenou nadváhu už v předškolním věku. V průběhu vlastní léčby je největší překážkou nedostatečná angažovanost rodičů, protože změna životního stylu musí nutně zasáhnout i je. Dnes je pro rodiče jednodušší koupit dítěti nějaký "odpustek" než mu věnovat více aktivního času.

Jaká je průměrná délka léčby dětského pacienta?

To je těžká otázka. Jde rozhodně spíše o roky než měsíce. Ta péče a tlak musí být u většiny dětí spíše trvalá. Je zcela mylná představa, že se obezita nějak naráz "vyléčí" - tedy odstraní, i když zvláště u nižších stupňů to možné je. Ale každé zlepšení je jednoznačně pozitivní pro budoucí vývoj dítěte a snižuje riziko oněch všeobecně známých zdravotních komplikací, které obezitu doprovázejí. I proto je zásadně efektivnější prevence obezity než její následná léčba.

Jak jste spokojený s úspěchy vašich pacientů?

Úspěšnost léčby obezity je podstatně nižší než u většiny jiných dětských nemocí (např. astmatu). Prakticky u všech, kteří vydrží docházet do mé ambulance, dosáhneme "nějakého" zlepšení, tedy přinejmenším zastavení dosavadního negativního trendu a zhruba u 1/3 dosáhneme zlepšení o 1 obezitologické pásmo. Většina dětí však přichází až po 10. roce věku a to je jednoznačně pozdě.

Jak velkou roli hraje u dětské obezity genetika a nakolik na ní má vliv prostředí, v němž dítě žije?

Uvádí se, že se na obezitě podílí ze 40-70% genetická výbava. Ale to já vůbec nechci používat. V laicích to totiž vyvolává pocit, že za svou obezitu vůbec nemohou. Přitom je tímto faktem pouze myšleno, že geny ovlivňují naše nakládání s přijatou energií, naše pohybové vzorce, temperament a podobně. Skutečných genetických syndromů, které jsou ze své podstaty spojené s obezitou je zanedbatelné množství. V posledních několika desetiletích se zcela jistě nezměnil lidský genofond, ale vnější prostředí a naše chování.

V čem vidíte největší změnu v chování rodin malých dětí oproti minulosti?

Asi nejvíce v omezení spontánního pobytu dětí venku. Zčásti v důsledku obav rodičů a zřejmě z větší části nabídkou domácí elektronické zábavy, která je pro děti mimořádně přitažlivá a výrazně omezuje spontánní pohyb dětí. Na straně stravování došlo k nárůstu nabídky slazených nápojů pro děti od nejnižšího věku a mnoha sladkých tyčinek či vdolků, které si děti nakupují cestou do škol či ze školy, nebo přímo ve škole. Je to však jen část změn.

Pokud je dítě nemocné a musí brát pravidelně léky, jejímž vedlejším efektem je i přibírání na váze, do jaké míry má pak možnost svoji váhu ovlivnit?

Máte zřejmě na mysli systémové kortikoidy nebo část psychiatrických léků. Tam je to vždycky složité a je třeba to řešit individuálně. Omezit tento vliv lze částečně pečlivým dodržováním principů zdravé výživy, ale mnohdy je to už kvůli základnímu onemocnění prakticky nemožné.

Jak se stavíte k vyřazení určitých potravinových skupin z jídelníčku jako je dnes populární bezlepková dieta? Může například vyřazení lepku výrazně ovlivnit váhu dítěte?

To je jednoznačně módní záležitost daná záplavou internetových pseudoinformací. Pro každou eliminaci ve výživě dítěte bychom měli mít vždy racionální zdůvodnění podpořené opakovaným eliminačním a expozičním testem. Samotné vyřazení lepku ze stravy dítěte jeho váhu nezmění, tedy pokud nejde o strádajícího celiaka, kterému samozřejmě výživu a váhu zlepší (směrem vzhůru). Pokud ovšem někdo rozumí vyřazením lepku fakt, že místo rohlíků začne dítěti nabízet ovoce a zeleninu, tak mu jistě prospěje. Ale není to věc lepku.

Jak si myslíte, že se proměnil vztah lidí k jídlu obecně? Je pravda, že žijeme v době toxických potravin?

Výraz toxické potraviny je hloupý a destruktivní. Zcela zamlžuje význam slova toxický. Pro mne je toxickou potravinou např. muchomůrka zelená. Tečka. Některé potraviny můžeme zařadit mezi zdravější a jiné mezi méně zdravé či snad nezdravé. Není jasná hranice, důležitá jsou množství. Navíc třeba ořechy mohou být pro většinu zdravé a jiného mohou usmrtit alergickou reakcí. Celá diskuze na toto téma je většinou neodborná, afektovaná a vyjadřuje osobní názory místo vědecky ověřených faktů. Pokud však někdo dává přednost dražším a kvalitnějším potravinám zatíženým nižším stupněm průmyslového zpracování, konzervace či přidaných cukrů, tak tomu samozřejmě fandím.

Stojí za nárůstem počtu obézních dětí špatná strava a méně pohybu nebo lze najít i jiné příčiny, o kterých se příliš neví?

Hlavní příčiny byly popsány v předchozích odpovědích. Říkáme, že žijeme v tzv. obezitogenním prostředí, tedy v prostředí s nadbytkem potravin cenově dostupných pro drtivou většinu populace a prostředí s mnoha technickými vymoženostmi, které nám tzv. usnadňují život - rozuměj obírají nás o potřebu pohybu. Pro návrat ke zdravějšímu způsobu života je tedy zásadně nutná motivace. Motivace k tomu, abych jedl méně i když si finančně mohu dovolit více jídla a motivace k tomu, abych se více pohyboval i když to z pohledu zaměstnání nebo školy není v podstatě nutné.

Jaký je rozdíl mezi léčbou obézního dítěte a obézního dospělého, co se týče stravy nebo vhodného pohybu?

Jako pediatr se nezabývám obezitou dospělých, ale domnívám se, že řešení je ještě svízelnější než u dětí. Proto také je naprosto nejúspěšnější metoda u dospělých chirurgický zákrok na zažívacím traktu, tzv. bariatrická chirurgie. Mojí motivací je pomoct dětem a jejich rodinám, aby se tomuto řešení mohli v budoucnu vyhnout a na poli prevence přispět k tomu, aby děti žily aktivnější a zdravější život.

neděle 22. listopadu 2015

Klasifikace dětské obezity

Fenomén dětské obezity hýbe v posledních letech nejen odbornou, ale nyní už i laickou veřejností. Je to samozřejmé, protože narůstající počet obézních dětí představuje vážnou hrozbu pro blízkou budoucnost z pohledu zdravotního stavu populace. S tím přímo souvisí očekávaný významný nárůst výdajů veřejného zdravotnictví, které budou potřebné ke zvládání komplikací obezity.

Pro pediatry znamená dětská obezita velkou cílovou skupinu, které musí věnovat patřičnou pozornost. S tím souvisí diskutovaná otázka, zda máme na dětskou obezitu hledět jako na jednu homogenní skupinu, nebo potřebujme nějakou klasifikaci, která bude definovat její závažnost. A v tom případě jakou klasifikaci použijeme.

Můj názor je jednoznačné ANO pro podrobnější třídění na stupně dle závažnosti. Pokusím se shrnout své hlavní důvody.

  1. Trvale přibývá odborných článků poukazujících na fakt, že závažná obezita (definována různě) je jednoznačně spojená s vyššími riziky hypertenze a metabolických poruch. O přetížení pohybového aparátu nemluvě. Je tedy logické definovat, co je "závažná" a věnovat této skupině náležitě větší pozornost.
  2. I dospělá obezitologie již dlouho třídí závažnost obezity na 3 stupně (hranice BMI 30, 35 a 40) a podle tohoto principu určuje i indikace k léčbě (např. bariatrii). V pediatrii přispěl ke zpoždění nepochybně fakt větší složitosti výpočtu hranic v důsledku vývojových specifik v dětském věku.
  3. Mezinárodní IOTF dětský graf byl cca v roce 2012 doplněný o křivku vyššího typu obezity aproximovaný k BMI 35. V roce 2014 byl publikovaný článek v PediatricObesity, ve kterém autoři doplnili do IOTF grafu i další křivku aproximovanou k BMI 40, tedy pro "class III" neboli morbidní obezitu. Citace ze závěru:                                                                                                                It is clinically important to classify obese children in different classes of obesity severity.
  4. Plošná péče o tak velkou populaci vždy může těžit z nějaké formy stratifikace. Nakonec i český doporučený postup uvádí pojmy "mírná-střední-těžká" nebo jinde "závažnější stupeň", ovšem bez přesné definice pojmu. Je jasné, že pro dělení kompetencí mezi praktickým pediatrem, specialistou a centrem nebo pro určení rozsahu laboratorních testů, je klasifikace závažnosti dětské obezity rozhodně užitečným nástrojem.
Z uvedeného je zřejmé, že potřeba klasifikovat závažnost dětské obezity v klinické práci s pacientem je viditelná i v Česku. potřebujeme tedy jen více důslednosti a přesnosti, abychom mluvili stejnou řečí a abychom si všichni pod určitým pojmem představili totéž.

Z tohoto důvodu jsem si pro konferenci o dětské obezitě, která proběhla v listopadu 2015 v Praze, připravil posterové sdělení, ve kterém dokumentuji zmatek v definicích závažné obezity jak v zahraničních tak tuzemských zdrojích. Elegantní a praktické řešení vidím ve vyjadřování obezity podle K.M.Flegalové formou procentuálního vyjádření překročení hranice pro obezitu. Toto řešení už převzala i americká kardiologická společnost, proto jsem přesvědčený, že to je velmi perspektivní řešení. Více zde:


Problematika závažné obezity rozhodně není okrajové téma v naší klinické praxi. Zastoupení jednotlivých stupňů obezity mohu dokumentovat na složení pacientů mé obezitologické ambulance:


Složení dětí v OB programu v Olivově léčebně v posledním roce vypadá takto:

Tato klasifikace je jednoduchá, pochopitelná, snadno vysvětlitelná. No prostě nemá chybu :-D