Opravdu poznáme předškoláka s nadváhou?

Text byl publikován na portálu Poradce ředitelky MŠ - https://poradcems.cz/

____________________________________________________________________________

V minulém článku Obezita a předškoláci jsem vyzdvihl předškolní období jako velmi významný úsek vývoje dítěte i z pohledu rozvoje obezity. Jak vlastně máme poznat, že má dítě nadváhu, nebo snad už obezitu? Právě v předškolním věku to vůbec není tak triviální, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dopředu prozradím - prostým pohledem to, kromě do očí bijících případů, prostě nepoznáme.

Nejdřív bude vhodné přiblížit terminologii a definici. Pokud se budeme soustředit na váhová pásma od průměru směrem nahoru, pak rozlišujeme normální, tedy zdravou váhu, potom nadváhu a nad ní obezitu. Pásmo obezity je vhodné dále rozdělit do 3 stupňů závažnosti, protože závažnější obezita je vždy spojená s vyššími riziky budoucích zdravotních komplikací. Terminologii někdy bohužel narušuje fakt, že někteří autoři používají výraz “nadváha”, zřejmě ve snaze vyhnout se stigmatizujícímu “obezita”, pro všechny případy nad zdravou váhou, tedy i pro extrémní obezitu. Je to však špatně a i v rozporu s definicí, jak je uvedeno dále.

Obezita je název odvozený z latinského obesus, což lze jedním z významů přeložit jako tučný. Podle definice znamená nadměrné hromadění tělesného tuku nad normální množství. Hlavní potíž pro určení obezity u dítěte je v tom, že normální, obvyklé, tedy fyziologické množství tukové tkáně se v průběhu růstu dítěte významně mění v závislosti na fázi vývoje organismu. V předškolním věku tento objem klesá, aby dosáhl svého minima někde mezi 5. a 6. rokem života. Pak objem tukové tkáně opět a výrazněji stoupá. Zjednodušená poučka říká, že dítěti v 5 letech mají být vidět žebra.

Jak se však zjistí větší než normální množství tukové tkáně? Existují různé metody, jak určit nebo odhadnout množství tělesného tuku. Většinou jsou náročné, vyžadují nákladné přístroje, nebo zatěžují pacienta rentgenovým zářením. Proto jsou vhodné pro výzkumné účely, ale nikoli pro běžný život. Nejjednodušší, nejdostupnější a nejlevnější je změření základních tělesných parametrů - výšky a hmotnosti. Z těchto dvou parametrů lze snadno vypočítat hodnotu indexu tělesné hmotnosti, tedy BMI (body mass index). Ukazuje se, že tento jednoduchý index poměrně s velkou přesností odpovídá hodnotám tělesnému tuku získaným přesnějšími přístrojovými metodami. Proto se BMI i u dětí stal základním posuzovaným parametrem definujícím tělesnou stavbu (vztah výšky a váhy) a taky definuje obezitu.

Výpočet BMI u dospělých i dětí je stejný, podle stejného vzorce - kg/m2. Zcela odlišné je však hodnocení. Jakýkoli růstový parametr má u dětí svůj vývoj s věkem a stejné je to i s BMI. U dospělých máme 2 jednoduché hodnoty - BMI 25 znamená nadváhu a BMI 30 obezitu. U dětí to tak nemůže být a proto se vždy musí posuzovat hodnota BMI ve vztahu k danému věku u daného pohlaví. Proto lze u dětí hodnotit BMI pouze pomocí grafu, případně matematickým výpočtem tzv. percentilu. Máme k dispozici tzv. percentilové grafy pro kluky a holky, které ukazují, kde se konkrétní dítě vůči ostatní populaci stejně starých nachází.

Existuje celá řada BMI grafů, národních i mezinárodních. Nadváha i obezita je definována vždy určitým percentilem, tedy hranicí v grafu. Hodnota hraničního percentilu je však pro každý graf trochu jiná, protože vychází z měření na jiné populaci. V Česku se z různých důvodů používají grafy české nebo mezinárodní WHO nebo americké CDC. Pro názornost si dovolím použít velmi instruktivní graf BMI pro chlapce od americké CDC. 

Průměrná hodnota populace je daná prostředním, tedy 50. percentilem, zelená zóna je zdravá váha, žlutá nadváha a červená obezita. Vidíme, že v grafu CDC jsou hranice na 85. a 95. percentilu. Tvar grafu BMI v podstatě kopíruje množství tukové tkáně a tedy zde jasně vidíme, že nejnižší množství tuku mají zdravé děti mezi 5. a 6. rokem věku, jak bylo zmíněno už výše. Proto se obezita v tomto věku tak těžko posuzuje prostým pohledem, protože máme podvědomě zafixován spíše vzhled mladších nebo starších dětí.

České grafy zveřejněné např. ve Zdravotním a očkovacím průkazu dítěte mají hranice pro nadváhu na 90. percentilu a pro obezitu na 97. percentilu. Je tedy nutné k hodnocení používat vždy jednotnou metodiku.

K čemu to všechno má sloužit? Proč je stanovení BMI v tomto věku tak důležité? Předškolní dítě se nám vůbec nemusí jevit jako zjevně otylé, ale přesto pokud v grafu BMI je v pásmu nadváhy nebo dokonce obezity, tak je jasné, že něco v jeho stravovacích nebo pohybových zvyklostech je špatně. Navíc si můžeme být u většiny dětí jistí, že jeho další vývoj bude probíhat ve stejném růstovém kanálu a s velkou pravděpodobností také to, že jeho křivka bude spíše ještě strmější a tedy, že bez aktivního zásahu se bude stav obezity zhoršovat. Později, v době, kdy obezitu budou vidět už všichni, tak už bude promarněný věk, ve kterém lze s úspěchem do vývoje zasáhnout, tím spíše, že je vždy třeba “léčit” životní styl celé rodiny.

Na závěr si dovolím jednoduché shrnutí:

• pro zdraví dětí je časný záchyt nadváhy či obezity v předškolním věku klíčový
• k záchytu stačí jednoduché změření výšky a hmotnosti s výpočtem BMI
• ke zhodnocení BMI lze použít jakýkoli z dostupných grafů (CZ, WHO, CDC)
• lze rovněž použít jednoduchou českou kalkulačku na webu www.childrenbmi.com
• po vzoru vyspělých států by bylo vhodné zavést pravidelná měření ve školkách