(Original: What Would Happen If We Stopped Vaccinations?
přeloženo s laskavým svolením CDC, Atlanta, USA)
Úvod
Vakcíny zredukovaly nebo eliminovaly v USA mnoho infekčních onemocnění, které dříve běžně zabíjely nebo poškozovaly mnoho kojenců, větších dětí i dospělých. Viry nebo bakterie, které způsobují tato preventabilní onemocnění či úmrtí, však stále existují a mohou být přenesené na osoby, které nejsou chráněné očkováním. Preventabilní nemoci mají navíc mnoho sociálních a ekonomických nákladů: nemocné děti nechodí do školy a jejich rodiče mohou mít problémy v práci. Tyto nemoci zvyšují návštěvy u lékařů, počty hospitalizací nebo dokonce předčasná úmrtí.
Poliomyelitida
Zastavení vakcinace proti poliu by způsobilo, že lidé budou vnímaví k infekci poliovirem. Ten způsobuje akutní paralýzu, která může vést k trvalému tělesnému postižení a dokonce k smrti. Před existencí vakcíny proti poliu bylo každoročně v USA hlášeno 13 000 až 20 000 případů paralytického polia. Tyto každoroční epidemie poliomyelitidy zanechávaly tisíce obětí - převážně dětských - odkázaných na dlahy, berle, invalidní vozíky nebo tzv. železné plíce. Následky byly celoživotní.
V roce 1988 Světové zdravotnické shromáždění WHO jednomyslně schválilo plán celosvětové eradikace polia. Výsledkem tohoto globálního úsilí o eradikaci polia se počet celosvětově nahlášených případů snížil z více než 350 000 případů ve 125 zemích v roce 1988 na 2 000 případů polia v 17 zemích v roce 2006. Pouze 4 země zůstávají endemickými (Afghanistán, Indie, Nigérie, Pákistán). V tuto chvíli bylo polio vymýceno na západní polokouli a v regionu Evropy a Západního Pacifiku. Ukončení očkování před kompletní eradikací by vedlo k opětovnému rozšíření nemoci v U.S. a celém světě.
Spalničky
Před očkováním proti spalničkám onemocněl touto nemocí prakticky každý v U.S. V období mezi roky 1953 až 1963 bylo v U.S. hlášeno každoročně 450 úmrtí spojených se spalničkami.
V U.S. bylo až 20% všech nemocných spalničkami hospitalizováno, 17% mělo jednu nebo více komplikací jako zánět středouší, zápal plic nebo průjmy. Zápal plic se objevoval u 6% nemocných a byl zodpovědný za většinu úmrtí. Méně často se u některých rozvinula encefalitida (zánět mozku s otokem) způsobující poškození mozku.
Až 3 lidé z 1000 nemocných spalničkami v U.S. umírají. V rozvojovém světě jsou tyto poměry mnohem vyšší, tam umírá přibližně 1 osoba ze 100 nemocných spalničkami.
Spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé infekční nemoci na světě a jsou do U.S. často importované. V letech 1997-2000 byla většina případů spojená se zahraničními návštěvníky, nebo s U.S. obyvateli nakaženými v zahraničí. Při kontaktu s virem se nakazí více než 90% neočkovaných lidí.
Podle WHO bylo v roce 1999 v rozvojových zemích téměř 900 000 případů úmrtí po spalničkách. V populaci, která není imunní proti spalničkám se nemoc velmi rychle šíří. V případě zastavení očkovacího programu by se předpokládalo celosvětově cca 2,7 milionu úmrtí na spalničky každý rok.
Široké využívání vakcíny proti spalničkám zredukovalo v U.S. jejich výskyt o více než 99% ve srovnání s předvakcinační érou. Pokud bychom zastavili očkování, pak by se výskyt vrátil na předvakcinační úroveň.
Haemophilus influenzae typ b (Hib)
Před rozšířením vakcíny patřil Hib v U.S. k nejčastějším příčinám bakteriální meningitidy (hnisavý zánět mozkových blan) v dětském věku. Před získáním vakcíny bylo každoročně cca 20 000 invazívních případů Hib. Přibližně dvě třetiny z 20 000 případů připadlo na meningitidy a třetina na další život ohrožující onemocnění jako bakteriémie (otrava krve), zápal plic nebo zánět epiglottis (hrtanové záklopky). Přibližně jedno z každých 200 dětí do 5 let onemocnělo invazívní Hib infekcí. Hemofilová meningitida dříve zabíjela v U.S. každoročně 600 dětí a zanechávala za sebou mnoho přeživších s hluchotou, křečemi nebo mentální retardací.
Od zavedení konjugované Hib vakcíny v prosinci 1987 se výskyt nemoci snížil o 98%. Od roku 1994-1998 je hlášeno méně než 10 smrtelných případů invazívní Hib nemoci ročně.
Toto preventabilní onemocnění bylo běžnou devastující nemocí ještě nedávno - v roce 1990. Dnes většina pediatrů končících svojí přípravu neviděla nikdy ani jediný případ. Pokud bychom zastavili očkování, pak bychom se rychle vrátili na počty invazívních onemocnění a úmrtí na Hib z předvakcinační éry.
Pertusse (dávivý, černý kašel)
Od počátku 80. let přibývá nahlášených případů pertusse s vrcholy každé 3-4 roky; přesto počet případů zůstává mnohem menší než v předvakcinačním období. Kojenci nemocní pertussí ve věku do 6 měs. jsou ve srovnání s dalšími věkovými skupinami nejvíce postiženi nutností hospitalizace, zápalem plic, křečemi, encefalopatií (degenerativním onemocněním mozku) a smrtí. V letech 1990-1996 zemřelo v U.S. 57 lidí na pertussi, z toho bylo 49 mladších 6 měsíců.
Před začátkem očkování onemocnělo téměř každé dítě na černý kašel. V U.S. bylo v té době každoročně hlášeno 150 000 až 260 000 případů pertusse včetně až 9 000 úmrtí na toto onemocnění ročně.
Pertusse může být vážným onemocněním, které způsobuje dlouhé záchvaty kašle trvající mnoho týdnů. Návaly kašle brání dítěti jíst, pít i dýchat. Po záchvatu často následuje zvracení a proto malé děti snadno ztrácejí váhu a dehydratují. U kojenců způsobuje rovněž zápal plic, poškození mozku, křeče a mentální retardaci.
Novější vakcína proti pertussi (tzv. acelulární či DTaP) byla v U.S. dostupná od roku 1991 a k výlučnému použití byla doporučená od roku 1998. Tato vakcína je efektivní a je spojená s menším výskytem mírných a středních nežádoucích reakcí ve srovnání se starší (celobuněčnou DTP) vakcínou.
V 70. letech se široce rozšířily obavy o bezpečnost původní vakcíny, což vedlo ve V. Británii k rychlému poklesu proočkovanosti. Uprostřed 70. let došlo k rozvoji epidemie, během které onemocnělo více než 100 000 lidí na pertussi a 36 zemřelo. V Japonsku klesla proočkovanost z 80% v roce 1974 na 20% v roce 1979. Epidemie, která přišla v roce 1979 vedla k více než 39 000 případů a 41 úmrtím.
Pertusse se objevuje po celém světě. Pokud by se v U.S. zastavilo očkování , musíme očekávat masívní obnovu tohoto onemocnění. Nedávná studie (viz dole) zjistila, že v osmi zemích, kde proočkovanost na pertussi klesla, se zvýšil její výskyt 10x až 100x proti zemím, kde se podařilo úroveň pokrytí vakcínou udržet.
(Doporučení ke studiu: Gangarosa EJ, et al. Impact of anti-vaccine movements on pertussis control: the untold story. Lancet 1998;351:356-61.)
Pneumokoková invazívní onemocnění
Před zavedením pneumokokové konjugované vakcíny dětem způsoboval pneumokok v U.S. 63 000 invazívních onemocnění a 6 100 úmrtí ročně. U mnoha dětí, u kterých proběhla pneumokoková meningitida, se rozvinuly dlouhodobé komplikace ve formě hluchoty či křečí. Od zavedení vakcíny se výskyt invazivních pneumokokových onemocnění u dětí snížil o 75%. Pneumokoková konjugovaná vakcína také omezuje šíření pneumokoků od dětí k dospělým. Jenom v roce 2003 ubylo 30 000 případů invazívních onemocnění způsobených kmeny obsaženými ve vakcíně a 20 000 případů u dětí a dospělých příliš starých na vakcinaci. Pokud bychom zastavili imunizaci, tak bychom se pravděpodobně brzy vrátili k počtu onemocnění i úmrtí před dobou vakcinace.
Zarděnky
Zatímco zarděnky způsobují u dětí i dospělých obvykle mírné onemocnění, u dětí narozených matkám, které prodělaly zarděnky v prvním trimestru těhotenství, se v 90% diagnostikuje syndrom vrozených zarděnek, způsobující srdeční defekty, šedý zákal čočky, mentální retardaci a hluchotu.
V letech 1964-1965, před rutinním zavedením očkování proti zarděnkám v U.S., proběhla epidemie zarděnek, která způsobila narození asi 20 000 novorozenců se syndromem vrozených zarděnek, 2 100 úmrtí novorozenců a 11 250 potratů. Z 20 000 dětí se syndromem vrozených zarděnek bylo 11 600 hluchých, 3 580 slepých a 1 800 mentálně retardovaných.
Díky široce zavedenému očkování proti zarděnkám bylo v roce 2000 v U.S. hlášeno pouze 6 případů vrozených zarděnek. Protože mnoho rozvojových zemí nemá zarděnky ve svém dětském očkovacím kalendáři, proto mnoho z těchto případů zahrnuje matky narozené v zahraničí. Od roku 1996 bylo více než 50% hlášených zarděnek od dospělých pacientů. Od roku 1999 zde bylo pouze 40 těhotných žen infikovaných zarděnkami.
Pokud bychom zastavili očkování proti zarděnkám, imunita vůči nemoci by se postupně snižovala a zarděnky by se mohly jednou znovu vrátit a infikovat těhotné ženy, což by opět vedlo k porodům dětí postižených syndromem vrozených zarděnek.
Plané neštovice
Před zavedením vakcíny v roce 1995 prodělaly téměř všechny osoby v U.S. do dospělosti plané neštovice. Každoročně působil virus asi 4 miliony onemocnění, 11 000 hospitalizací a 100 až 150 úmrtí.
Plané neštovice jsou vysoce nakažlivé onemocnění, které obvykle probíhá mírně, ale u některých osob může probíhat těžce. Kojenci, dorostenci, dospělí, těhotné ženy a osoby s porušenou imunitou jsou skupiny zatížené rizikem vážných komplikací jako jsou následná bakteriální infekce, dehydratace, zápal plic a postižení centrálního nervového systému. Dostupnost a následné rozšíření vakcíny proti planým neštovicím mělo velký vliv na redukci počtu nemocných, hospitalizovaných i zemřelých. V některých oblastech došlo až k 90% snížení výskytu proti stavu před vakcinací.
V roce 2006 bylo doporučeno očkovat rutinně 2 dávkami všechny děti, dospívající a dospělé, kteří nemají prokazatelnou imunitu k této nemoci. Tím se nejen dále sníží výskyt onemocnění, ale tato strategie sníží riziko onemocnění pro osoby, které nemohou být očkovány z důvodu své nemoci nebo jiných příčin a u nichž by se mohla rozvinout těžká forma nemoci. Kdybychom očkování zastavili, tak by se onemocnění mohlo vrátit na předvakcinační úroveň a téměř všechny vnímavé osoby by prodělaly onemocnění někdy v průběhu života.
Hepatitida B
Celosvětově bylo hepatitidou B nakaženo někdy v průběhu života více než 2 miliardy lidí. Z tohoto počtu je 350 mil. celoživotními nosiči, kteří mohou přenést virus na jiné. Každoročně zemře 1 mil. z těchto lidí na chronické onemocnění nebo rakovinu jater.
Národní studie ukazují, že někdy v průběhu života onemocní 12,5 milionu Američanů. Odhaduje se, že 1,25 mil. Američanů má chronickou (celoživotní) infekci, z nichž 20 až 30% získalo infekci v dětském věku. Chronická infekce virem hepatitidy B zvyšuje riziko chronického jaterního onemocnění, cirhózy a rakoviny jater. Každý rok zemře v U.S. přibližně 5000 osob na nemoci spojené s hepatitidou B a jsou s ní spojené náklady ve výši 700 miliónů $ ve zdravotnické a sociální oblasti.
Počet nových infekcí za rok klesl z průměrných 450 000 v 80. letech na cca 80 000 v roce 1999. Největší pokles se objevil mezi dětmi a dorostenci díky rutinnímu očkování proti hepatitidě B.
Kojenci a děti, kteří jsou infikování virem hepatitidy B, mají nejvyšší riziko rozvoje celoživotní infekce, která vede často ke smrti z jaterního onemocnění (cirhóza) nebo rakoviny. Lze očekávat, že přibližně 25% dětí, které se celoživotně infikovaly virem hepatitidy B, zemře na přidružené jaterní choroby později v dospělosti.
CDC odhaduje, že jedna třetina celoživotních nákaz virem hepatitidy B v U.S. pochází z infekcí získaných v nejmenším věku. V U.S. každoročně rodí 16 000 až 20 000 žen infikovaných virem hepatitidy B. Odhaduje se, že před zavedením imunizačního programu, se infikovalo při porodu 12 000 novorozenců od svých matek infikovaných virem hepatitidy B. Navíc se před zavedením rutinního dětského očkování každoročně infikovalo dalších přibližně 33 000 dětí mladších 10 let jejichž matky nebyly infikované hepatitidou B.
Záškrt
Záškrt je vážná choroba způsobená bakteriální infekcí. Tato bakterie produkuje jedovatou látku čili toxin, který často způsobuje srdeční nebo nervové problémy. Úmrtnost nemocných je 5 až 10%, nejvyšší úmrtnost (až 20%) je u velmi mladých a u starých pacientů.
Ve 20. letech byl záškrt hlavní příčinou nemocí a úmrtí dětí v U.S. V roce 1921 bylo hlášeno celkem 206 000 případů a 15 520 úmrtí. Od vývoje vakcíny v roce 1923 začaly nové případy v U.S. ubývat, až v roce 2001 byly zaznamenány pouze 2 případy.
Ačkoli je záškrt v U.S. nyní vzácný, ukazuje se, že se bakterie nadále mezi lidmi přenáší. V roce 1996 bylo získáno 10 vzorků bakterie od lidí z komunity amerických indiánů v Jižní Dakotě, žádný z nich neměl projevy klasického záškrtu. V roce 2003 zemřel na klasický záškrt 63 letý muž, který nebyl nikdy očkovaný.
Mezi dospělými je vysoká míra vnímavosti k infekci. Skríningové testy prováděné od roku 1977 ukazují, že 41 až 84% dospělých starších 60 let nemá dostatečné hladiny ochranných protilátek proti záškrtu.
Ačkoli je nyní záškrt v U.S. raritní, představuje stále hrozbu. Záškrt je běžný v jiných částech světa a se vzestupem mezinárodního cestování jsou záškrt i jiné infekční nemoci vzdálené pouze jednu cestu letadlem. Pokud bychom zastavili očkování, mohly by U.S. zažít stejnou zkušenost jako nové země bývalého Sovětského svazu. Po rozpadu systému veřejného zdravotnictví v těchto státech, se objevily od roku 1990 epidemie záškrtu, které postihovaly především osoby nedostatečně očkované. V letech 1990-1999 se objevilo více než 150 000 onemocnění, více než 5 000 nemocných zemřelo.
Tetanus
Tetanus je závažné, často smrtelné onemocnění. Bakterie, která tetanus způsobuje je běžně obsažená v půdě či prachu na cestě, nalézá se v trusu mnoha zvířat a je velmi odolná vůči teplotě i desinfekčním prostředkům. V letech 1922-1926 bylo v U.S. ročně 1 314 případů tetanu. Vakcína proti tetanu byla zavedená v pozdních 40. letech a nemoc začala být oficiálně sledována orgány veřejného zdravotnictví. V roce 2000 bylo v U.S. pouze 41 případů tetanu.
Lidé, kteří dostanou tetanus trpí ztuhlostí a křečemi svalů. Hrtan se křečovitě sevře, což působí problémy s dýcháním a polykáním, svalové křeče mohou způsobit zlomeniny páteře a dlouhých kostí. Někteří upadají do bezvědomí a umírají. Přibližně 20% nemocných končí smrtí.
Tetanus je v U.S. primárně nemocí dospělých, ale neočkované děti a kojenci neočkovaných matek jsou rovněž v riziku tetanu, resp. novorozeneckého tetanu. V letech 1995-1997 se 33% případů tetanu objevilo mezi osobami staršími 60 let a 60% případů u pacientů starších 40 let. V Národním dotazníkovém průzkumu v roce 1995 se zjistilo, že pouze 36% dospělých starších 65 let bylo v posledních 10 letech očkováno.
Celosvětově je stále tetanus novorozenců obrovský problém. Každoročně tetanus zabije 300 000 novorozenců a 30 000 rodících matek, které nebyly řádně očkované. Přestože je počet hlášených případů v U.S. malý, přesto se pozoruje nárůst případů u mladých lidí, zvláště uživatelé drog, především heroinu.
Tetanus je infekční, ale nikoli nakažlivý, a proto na rozdíl od ostatních preventabilních infekcí nechrání imunizace členů komunity ostatní (neočkované) před nemocí. Protože bakterie tetanu je všudypřítomná v prostředí, je pouze očkování možnou prevencí. Pokud by se očkování zastavilo, tak by se všichni lidé každého věku stali opět vnímavými k této závažné chorobě.
Příušnice
Před zavedením vakcíny byly příušnice hlavní příčinou dětské hluchoty, která se objevovala přibližně u 1 z 20 000 nemocných. Příušnice jsou obvykle mírné virové onemocnění. Přesto, ve vzácných případech, se objevuje otok mozku, nervů nebo míchy, což vede k závažným dopadům jako je obrna, křeče nebo zvýšení tekutiny v mozku.
Vážné vedlejší projevy příušnic jsou běžnější mezi dospělými než u dětí. Otok varlat je nejčastějším projevem u mužů po pubertě, objevuje se u 20 až 50% mužů, kteří onemocní. U žen, které onemocněly příušnicemi v prvním trimestru těhotenství, byl pozorovaný vyšší počet samovolných potratů.
V roce 1964 bylo v U.S. zaznamenáno cca 212 000 případů příušnic. Po uvedení vakcíny v roce 1967 došlo k prudkému poklesu hlášených případů. V letech 1986-1987 došlo k nové vlně příušnic s počtem případů 12 848 v roce 1987. Od roku 1989 se výskyt příušnic opět snižuje, v roce 2001 bylo 266 případů. Tento nejnovější pokles souvisí zřejmě s faktem, že děti nově dostávají druhou dávku vakcíny (v rámci 2 dávkového schematu kombinované MMR vakcíny) a tak získají imunitu i ti, kteří nezískali dostatečnou ochranu po první dávce vakcíny.
Nemůžeme snížit naši ochranu před příušnicemi. Epidemie nemoci v roce 2006 mezi středoškoláky, převážně očkovanými 2 dávkami vakcíny, způsobila 5500 onemocnění v 15 U.S. státech. Příušnice jsou vysoce nakažlivé a stačí několik nevakcinovaných k zahájení šíření nemoci.
