Chřipkou zmatená mysl lékařů

V médiích vybičovaná diskuze kolem chřipky a očkování plná samých silných výroků ukazuje, že zmatená je nejen česká veřejnost, ale především - a to je daleko významnější - naprostá většina veřejnosti lékařské. Problematiku chřipky a otázku očkování jako takového vzácně spojuje jedna vlastnost, a to naprosté nepochopení a neznalost ze strany významné části lékařské obce. Média se ve svých tvrzeních ráda opírají o výroky tzv. odborníků. Přiznejme si však, že v Česku je skutečných odborníků na problematiku vakcinace jako šafránu. A chřipka, jako jedna z tzv. preventabilních infekcí (infekcí, kterým lze předejít očkováním) je postižena podobnou mírou neznalosti. Jak jinak mám chápat výroky kardiologa, který popírá přímou souvislost úmrtí chronicky nemocné mladé ženy s prokázanou infekcí prasečí chřipkou (A/H1N1). Prý půjde spíše o náhodu! I bez znalosti případu si troufám tvrdit, že souvislost těchto událostí je s nejvyšší pravděpodobností příčinná. Zviklat mne v tomto přesvědčení může pouze případné prohlášení ošetřujících lékařů, že už týden předem předpokládali, že pacientka během několika dnů kvůli svých chronickým nemocem zemře. Z novinového textu však vyplývá, že "přišla ambulantně na hemodialýzu", tedy zřejmě v tu dobu neumírala. Není vůbec podstatné, že v důsledku svých chorob neměla šanci na průměrnou délku života, ale jen na několik měsíců. Podstatné je to, zda máme jako lékaři právo svou neznalostí těmto pacientům tu šanci na několik měsíců nebo málo let života vzít. Takových pacientů jsou totiž desítky, snad stovky tisíc. Přitom je to tak jednoduché a dokonce i levné. Připustit, že podobní pacienti na chřipku umírají a že tomu lze předejít.

Skoro to vypadá jako by si laická veřejnost spolu s lékaři myslela, že chřipka, tedy horečka s únavou a bolestí hlavy a zad, je nemoc, na kterou nelze umřít. Opravdu - na únavu se neumírá. Umírá se však na přímo související problémy, zvláště pak u oslabených lidí. Tedy na oběhové selhání při dehydrataci a horečce nebo třeba zahlenění pacienta s hraničně kompenzovaným onemocněním dýchacího traktu. U dětí může jít o těžký zánět malých průdušek nebo zápal plic, který se rozvine v terénu poškozeném chřipkovým virem.

Není v zásadě podstatné, zda mluvíme o chřipce sezónní nebo tzv. prasečí. Rozdíly mezi oběma typy existují, ale senzacechtivá media z prasečí chřipky udělala nepřetržitou show, která snad i znemožňuje racionální konstruktivní řešení. Podstatné je to, že obě nemoci způsobují vážné komplikace a úmrtí a že vyžadují určitý postup. Prasečí varianta se zatím jeví méně agresívně než se očekávalo, přesto už nyní v USA způsobila více dětských úmrtí, než způsobí sezonní chřipka průměrně každý rok. http://www.medscape.com/viewarticle/710313
Existuje také obava (a nikdo netvrdí, že k tomu dojde letos), že se objeví agresívnější virová forma, která by mohla způsobit podobné následky jako pandemie v minulosti (jakkoli žijeme v jiné době).

Proto bychom neměli dělat tak velký rozdíl mezi těmito dvěma formami chřipky. Nejdříve je nutné, aby lékaři sami už připustili, že chřipka bude pro některé z jejich pacientů smrtící komplikací a že je tomu možné předejít. Pak by ovšem musel třeba právě kardiolog pochopit, že má očkování svým pacientům doporučit, stejně tak jako plicní lékař nebo diabetolog nebo pediatr. Je třeba klidně a bez emocí zvýšit proočkovanost české populace proti chřipce a aspoň se přiblížit k výsledkům v civilizovanějších zemích na západ od nás. Budou-li tyto mechanismy pravidelně a standardně fungovat, pak bez problémů společnost zvládne i nějaký ten agresívní pandemický kmen, pouze se použije patřičná vakcína.

Stejně tak by měli lékaři pochopit, že se proti chřipce má očkovat veškerý zdravotnický personál, který přichází do styku s pacienty. Nejde v tomto případě primárně o ochranu personálu, ale o ochranu a bezpečí pacientů. Jde o to, aby pacient, ležící se svou chorobou v nemocnici s šancí se uzdravit natolik, aby ji opustil, nakonec nezemřel proto, že někdo z personálu na něj přenese virus chřipky, který už prostě při svém oslabení nezvládne. I v tomto máme zaběhnuté příklady. Americká akreditační komise Joint Commission (dříve JCAHO) má ve svých akreditačních standardech pro nemocnice požadavek na zavedení vakcinačního programu pro personál. Cílová požadovaná úroveň proočkovanosti personálu je 80%. http://www.jointcommission.org/NR/rdonlyres/FC01E2E0-A0CB-4A71-AF0B-137AA77D1BD6/0/AllChapters_HAP.pdf

Zároveň bychom měli ve vlastním zájmu opustit laciné výroky o "nenasytnosti nadnárodních korporací", o "kšeftování se zdravím" a podobné, protože tyto se snad pro svůj emoční náboj hodí do povrchního bulváru, ale mají s realitou pramálo společného. Stojí za zamyšlení, že podobně hysterické reakce nevidíme vůči lékům na astma, epilepsii či cukrovku a to přesto, že je vyrábějí stejné farmaceutické společnosti a se stejnými ekonomickými pravidly, která vyžadují k přežití firmy zisk z prodeje svých produktů. Rozdíl je zřejmě v tom, že očkovací akce zasahují většinu populace a navíc zdravé populace, která si budoucí problém mnohdy ani nechce připustit. Strádající diabetik či astmatik pošle podobné diskutující jemně řečeno "do tmy", protože má potíže a čeká na produkt "nenáviděných" společností jako na smilování. A to je taky obecný problém přístupu k preventivní medicíně. Požadovat něco po člověku, kterého právě nic nebolí či netrápí je mnohdy neúspěšné. Uspět lze u toho, který chápe úsloví "Pozdě bycha honit".

Životní cyklus očkovacího programu

(Originál: Life-cycle of an Immunization Program,

http://www.cdc.gov/vaccines/vac-gen/life-cycle.htm 

přeloženo s laskavým svolením CDC, Atlanta, USA)

Image and content adapted from:
Chen RT, Rastogi SC, Mullen JR, Hayes S, Cochi SL, Donlon JA, Wassilak SG. The Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS). Vaccine 1994;12:542-50.

1. Dokud neexistuje vakcína proti nějaké nemoci, tak počet lidí s tímto onemocněním je obvykle vysoký. Lidé se obávají nemoci a jejích efektů.
2. Po zahájení konkrétního očkovacího programu stoupá počet očkovaných.
3. Ve stejné době se objeví některé nežádoucí reakce spojené s vakcínou - téměř vždy jsou řídké a velmi mírné ve srovnání s přirozenou nemocí a komplikacemi, které jsou s nemocí spojené.
4. Tak, jak stoupá počet naočkovaných lidí, tak klesá počet případů nemoci. Případně se počet nemocných sníží až na úroveň malého počtu lidí majících nežádoucí reakce. (Tento počet je téměř konstantní, protože jde o procentuální díl z počtu naočkovaných).
5. V tomto bodě už nemá většina lidí zkušenost s přirozeně probíhající nemocí a jejich pozornost se obrátí z obav z nemoci směrem k obavám z vedlejších účinků vakcíny. Lidé se začínají ptát, zda je vakcína nezbytná či bezpečná a někteří se přestávají očkovat.
6. Pokud se přestane očkovat dostatečná část populace, tak počet onemocnění začne opět stoupat a objeví se průlomové epidemie.
7. Lidé si připomenou, jak nebezpečná nemoc vlastně může být a vracejí se zpět k očkování, aby se nemoci vyhnuli. Proočkovanost opět stoupá a nemoc je na ústupu.
8. Nakonec, podaří-li se proočkovat dostatek lidí, může onemocnění definitivně vymizet. (Dosud se to podařilo pouze s pravými neštovicemi, ale může se to podařit i s dalšími, jako je poliomyelitida a spalničky - a to v nepříliš vzdálené budoucnosti).
9. Pokud se už neobjevují vůbec žádné případy nemoci, může být očkovací program ukončený. Počet vakcinovaných a nežádoucích reakcí klesne na nulu.

Položky odpovídají číslům uvedeným v grafu. 

Červená = počet případů nemoci 

Modrá = počet očkovaných 

Zelená = počet nežádoucích reakcí

Co by se stalo, kdybychom ukončili očkování

(Original: What Would Happen If We Stopped Vaccinations?

http://www.cdc.gov/vaccines/vac-gen/whatifstop.htm

přeloženo s laskavým svolením CDC, Atlanta, USA)

Úvod

Vakcíny zredukovaly nebo eliminovaly v USA mnoho infekčních onemocnění, které dříve běžně zabíjely nebo poškozovaly mnoho kojenců, větších dětí i dospělých. Viry nebo bakterie, které způsobují tato preventabilní onemocnění či úmrtí, však stále existují a mohou být přenesené na osoby, které nejsou chráněné očkováním. Preventabilní nemoci mají navíc mnoho sociálních a ekonomických nákladů: nemocné děti nechodí do školy a jejich rodiče mohou mít problémy v práci. Tyto nemoci zvyšují návštěvy u lékařů, počty hospitalizací nebo dokonce předčasná úmrtí.

Poliomyelitida

Zastavení vakcinace proti poliu by způsobilo, že lidé budou vnímaví k infekci poliovirem. Ten způsobuje akutní paralýzu, která může vést k trvalému tělesnému postižení a dokonce k smrti. Před existencí vakcíny proti poliu bylo každoročně v USA hlášeno 13 000 až 20 000 případů paralytického polia. Tyto každoroční epidemie poliomyelitidy zanechávaly tisíce obětí - převážně dětských - odkázaných na dlahy, berle, invalidní vozíky nebo tzv. železné plíce. Následky byly celoživotní.

V roce 1988 Světové zdravotnické shromáždění WHO jednomyslně schválilo plán celosvětové eradikace polia. Výsledkem tohoto globálního úsilí o eradikaci polia se počet celosvětově nahlášených případů snížil z více než 350 000 případů ve 125 zemích v roce 1988 na 2 000 případů polia v 17 zemích v roce 2006. Pouze 4 země zůstávají endemickými (Afghanistán, Indie, Nigérie, Pákistán). V tuto chvíli bylo polio vymýceno na západní polokouli a v regionu Evropy a Západního Pacifiku. Ukončení očkování před kompletní eradikací by vedlo k opětovnému rozšíření nemoci v U.S. a celém světě.

Spalničky

Před očkováním proti spalničkám onemocněl touto nemocí prakticky každý v U.S. V období mezi roky 1953 až 1963 bylo v U.S. hlášeno každoročně 450 úmrtí spojených se spalničkami.

V U.S. bylo až 20% všech nemocných spalničkami hospitalizováno, 17% mělo jednu nebo více komplikací jako zánět středouší, zápal plic nebo průjmy. Zápal plic se objevoval u 6% nemocných a byl zodpovědný za většinu úmrtí. Méně často se u některých rozvinula encefalitida (zánět mozku s otokem) způsobující poškození mozku.

Až 3 lidé z 1000 nemocných spalničkami v U.S. umírají. V rozvojovém světě jsou tyto poměry mnohem vyšší, tam umírá přibližně 1 osoba ze 100 nemocných spalničkami.

Spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé infekční nemoci na světě a jsou do U.S. často importované. V letech 1997-2000 byla většina případů spojená se zahraničními návštěvníky, nebo s U.S. obyvateli nakaženými v zahraničí. Při kontaktu s virem se nakazí více než 90% neočkovaných lidí.

Podle WHO bylo v roce 1999 v rozvojových zemích téměř 900 000 případů úmrtí po spalničkách. V populaci, která není imunní proti spalničkám se nemoc velmi rychle šíří. V případě zastavení očkovacího programu by se předpokládalo celosvětově  cca 2,7 milionu úmrtí na spalničky každý rok.

Široké využívání vakcíny proti spalničkám zredukovalo v U.S. jejich výskyt o více než 99% ve srovnání s předvakcinační érou. Pokud bychom zastavili očkování, pak by se výskyt vrátil na předvakcinační úroveň.

Haemophilus influenzae typ b (Hib)

Před rozšířením vakcíny patřil Hib v U.S. k nejčastějším příčinám bakteriální meningitidy (hnisavý zánět mozkových blan) v dětském věku. Před získáním vakcíny bylo každoročně cca 20 000 invazívních případů Hib. Přibližně dvě třetiny z 20 000 případů připadlo na meningitidy a třetina na další život ohrožující onemocnění jako bakteriémie (otrava krve), zápal plic nebo zánět epiglottis (hrtanové záklopky). Přibližně jedno z každých 200 dětí do 5 let onemocnělo invazívní Hib infekcí. Hemofilová meningitida dříve zabíjela v U.S. každoročně 600 dětí a zanechávala za sebou mnoho přeživších s hluchotou, křečemi nebo mentální retardací.

Od zavedení konjugované Hib vakcíny v prosinci 1987 se výskyt nemoci snížil o 98%. Od roku 1994-1998 je hlášeno méně než 10 smrtelných případů invazívní Hib nemoci ročně.

Toto preventabilní onemocnění bylo běžnou devastující nemocí ještě nedávno - v roce 1990. Dnes většina pediatrů končících svojí přípravu neviděla nikdy ani jediný případ. Pokud bychom zastavili očkování, pak bychom se rychle vrátili na počty invazívních onemocnění a úmrtí na Hib z předvakcinační éry.

Pertusse (dávivý, černý kašel)

Od počátku 80. let přibývá nahlášených případů pertusse s vrcholy každé 3-4 roky; přesto počet případů zůstává mnohem menší než v předvakcinačním období. Kojenci nemocní pertussí ve věku do 6 měs. jsou ve srovnání s dalšími věkovými skupinami nejvíce postiženi nutností hospitalizace, zápalem plic, křečemi, encefalopatií (degenerativním onemocněním mozku) a smrtí. V letech 1990-1996 zemřelo v U.S. 57 lidí na pertussi, z toho bylo 49 mladších 6 měsíců.

Před začátkem očkování onemocnělo téměř každé dítě na černý kašel. V U.S. bylo v té době každoročně hlášeno 150 000 až 260 000 případů pertusse včetně až 9 000 úmrtí na toto onemocnění ročně.

Pertusse může být vážným onemocněním, které způsobuje dlouhé záchvaty kašle trvající mnoho týdnů. Návaly kašle brání dítěti jíst, pít i dýchat. Po záchvatu často následuje zvracení a proto malé děti snadno ztrácejí váhu a dehydratují. U kojenců způsobuje rovněž zápal plic, poškození mozku, křeče a mentální retardaci.

Novější vakcína proti pertussi (tzv. acelulární či DTaP) byla v U.S. dostupná od roku 1991 a k výlučnému použití byla doporučená od roku 1998. Tato vakcína je efektivní a je spojená s menším výskytem mírných a středních nežádoucích reakcí ve srovnání se starší (celobuněčnou DTP) vakcínou.

V 70. letech se široce rozšířily obavy o bezpečnost původní vakcíny, což vedlo ve V. Británii k rychlému poklesu proočkovanosti. Uprostřed 70. let došlo k rozvoji epidemie, během které onemocnělo více než 100 000 lidí na pertussi a 36 zemřelo. V Japonsku klesla proočkovanost z 80% v roce 1974 na 20% v roce 1979. Epidemie, která přišla v roce 1979 vedla k více než 39 000 případů a 41 úmrtím.

Pertusse se objevuje po celém světě. Pokud by se v U.S. zastavilo očkování , musíme očekávat masívní obnovu tohoto onemocnění. Nedávná studie (viz dole) zjistila, že v osmi zemích, kde proočkovanost na pertussi klesla, se zvýšil její výskyt 10x až 100x proti zemím, kde se podařilo úroveň pokrytí vakcínou udržet.

(Doporučení ke studiu: Gangarosa EJ, et al. Impact of anti-vaccine movements on pertussis control: the untold story. Lancet 1998;351:356-61.)

Pneumokoková invazívní onemocnění

Před zavedením pneumokokové konjugované vakcíny dětem způsoboval pneumokok v U.S. 63 000 invazívních onemocnění a 6 100 úmrtí ročně. U mnoha dětí, u kterých proběhla pneumokoková meningitida, se rozvinuly dlouhodobé komplikace ve formě hluchoty či křečí. Od zavedení vakcíny se výskyt invazivních pneumokokových onemocnění u dětí snížil o 75%. Pneumokoková konjugovaná vakcína také omezuje šíření pneumokoků od dětí k dospělým. Jenom v roce 2003 ubylo 30 000 případů invazívních onemocnění způsobených kmeny obsaženými ve vakcíně a 20 000 případů u dětí a dospělých příliš starých na vakcinaci. Pokud bychom zastavili imunizaci, tak bychom se pravděpodobně brzy vrátili k počtu onemocnění i úmrtí před dobou vakcinace.

Zarděnky

Zatímco zarděnky způsobují u dětí i dospělých obvykle mírné onemocnění, u dětí narozených matkám, které prodělaly zarděnky v prvním trimestru těhotenství, se v 90% diagnostikuje syndrom vrozených zarděnek, způsobující srdeční defekty, šedý zákal čočky, mentální retardaci a hluchotu.

V letech 1964-1965, před rutinním zavedením očkování proti zarděnkám v U.S., proběhla epidemie zarděnek, která způsobila narození asi 20 000 novorozenců se syndromem vrozených zarděnek, 2 100 úmrtí novorozenců a 11 250 potratů. Z 20 000 dětí se syndromem vrozených zarděnek bylo 11 600 hluchých, 3 580 slepých a 1 800 mentálně retardovaných.

Díky široce zavedenému očkování proti zarděnkám bylo v roce 2000 v U.S. hlášeno pouze 6 případů vrozených zarděnek. Protože mnoho rozvojových zemí nemá zarděnky ve svém dětském očkovacím kalendáři, proto mnoho z těchto případů zahrnuje matky narozené v zahraničí. Od roku 1996 bylo více než 50% hlášených zarděnek od dospělých pacientů. Od roku 1999 zde bylo pouze 40 těhotných žen infikovaných zarděnkami.

Pokud bychom zastavili očkování proti zarděnkám, imunita vůči nemoci by se postupně snižovala a zarděnky by se mohly jednou znovu vrátit a infikovat těhotné ženy, což by opět vedlo k porodům dětí postižených syndromem vrozených zarděnek.

Plané neštovice

Před zavedením vakcíny v roce 1995 prodělaly téměř všechny osoby v U.S. do dospělosti plané neštovice. Každoročně působil virus asi 4 miliony onemocnění, 11 000 hospitalizací a 100 až 150 úmrtí.

Plané neštovice jsou vysoce nakažlivé onemocnění, které obvykle probíhá mírně, ale u některých osob může probíhat těžce. Kojenci, dorostenci, dospělí, těhotné ženy a osoby s porušenou imunitou jsou skupiny zatížené rizikem vážných komplikací jako jsou následná bakteriální infekce, dehydratace, zápal plic a postižení centrálního nervového systému. Dostupnost a následné rozšíření vakcíny proti planým neštovicím mělo velký vliv na redukci počtu nemocných, hospitalizovaných i zemřelých. V některých oblastech došlo až k 90% snížení výskytu proti stavu před vakcinací.

V roce 2006 bylo doporučeno očkovat rutinně 2 dávkami všechny děti, dospívající a dospělé, kteří nemají prokazatelnou imunitu k této nemoci. Tím se nejen dále sníží výskyt onemocnění, ale tato strategie sníží riziko onemocnění pro osoby, které nemohou být očkovány z důvodu své nemoci nebo jiných příčin a u nichž by se mohla rozvinout těžká forma nemoci. Kdybychom očkování zastavili, tak by se onemocnění mohlo vrátit na předvakcinační úroveň a téměř všechny vnímavé osoby by prodělaly onemocnění někdy v průběhu života.

Hepatitida B

Celosvětově bylo hepatitidou B nakaženo někdy v průběhu života více než 2 miliardy lidí. Z tohoto počtu je 350 mil. celoživotními nosiči, kteří mohou přenést virus na jiné. Každoročně zemře 1 mil. z těchto lidí na chronické onemocnění nebo rakovinu jater.

Národní studie ukazují, že někdy v průběhu života onemocní 12,5 milionu Američanů. Odhaduje se, že 1,25 mil. Američanů má chronickou (celoživotní) infekci, z nichž 20 až 30% získalo infekci v dětském věku. Chronická infekce virem hepatitidy B zvyšuje riziko chronického jaterního onemocnění, cirhózy a rakoviny jater. Každý rok zemře v U.S. přibližně 5000 osob na nemoci spojené s hepatitidou B a jsou s ní spojené náklady ve výši 700 miliónů $ ve zdravotnické a sociální oblasti.

Počet nových infekcí za rok klesl z průměrných 450 000 v 80. letech na cca 80 000 v roce 1999. Největší pokles se objevil mezi dětmi a dorostenci díky rutinnímu očkování proti hepatitidě B.

Kojenci a děti, kteří jsou infikování virem hepatitidy B, mají nejvyšší riziko rozvoje celoživotní infekce, která vede často ke smrti z jaterního onemocnění (cirhóza) nebo rakoviny. Lze očekávat, že přibližně 25% dětí, které se celoživotně infikovaly virem hepatitidy B, zemře na přidružené jaterní choroby později v dospělosti.

CDC odhaduje, že jedna třetina celoživotních nákaz virem hepatitidy B v U.S. pochází z infekcí získaných v nejmenším věku. V U.S. každoročně rodí 16 000 až 20 000 žen infikovaných virem hepatitidy B. Odhaduje se, že před zavedením imunizačního programu, se infikovalo při porodu 12 000 novorozenců od svých matek infikovaných virem hepatitidy B. Navíc se před zavedením rutinního dětského očkování každoročně infikovalo dalších přibližně 33 000 dětí mladších 10 let jejichž matky nebyly infikované hepatitidou B.

Záškrt

Záškrt je vážná choroba způsobená bakteriální infekcí. Tato bakterie produkuje jedovatou látku čili toxin, který často způsobuje srdeční nebo nervové problémy. Úmrtnost nemocných je 5 až 10%, nejvyšší úmrtnost (až 20%) je u velmi mladých a u starých pacientů.

Ve 20. letech byl záškrt hlavní příčinou nemocí a úmrtí dětí v U.S. V roce 1921 bylo hlášeno celkem 206 000 případů a 15 520 úmrtí. Od vývoje vakcíny v roce 1923 začaly nové případy v U.S. ubývat, až v roce 2001 byly zaznamenány pouze 2 případy.

Ačkoli je záškrt v U.S. nyní vzácný, ukazuje se, že se bakterie nadále mezi lidmi přenáší. V roce 1996 bylo získáno 10 vzorků bakterie od lidí z komunity amerických indiánů v Jižní Dakotě, žádný z nich neměl projevy klasického záškrtu. V roce 2003 zemřel na klasický záškrt 63 letý muž, který nebyl nikdy očkovaný.

Mezi dospělými je vysoká míra vnímavosti k infekci. Skríningové testy prováděné od roku 1977 ukazují, že 41 až 84% dospělých starších 60 let nemá dostatečné hladiny ochranných protilátek proti záškrtu.

Ačkoli je nyní záškrt v U.S. raritní, představuje stále hrozbu. Záškrt je běžný v jiných částech světa a se vzestupem mezinárodního cestování jsou záškrt i jiné infekční nemoci vzdálené pouze jednu cestu letadlem. Pokud bychom zastavili očkování, mohly by U.S. zažít stejnou zkušenost jako nové země bývalého Sovětského svazu. Po rozpadu systému veřejného zdravotnictví v těchto státech, se objevily od roku 1990 epidemie záškrtu, které postihovaly především osoby nedostatečně očkované. V letech 1990-1999 se objevilo více než 150 000 onemocnění, více než 5 000 nemocných zemřelo.

Tetanus

Tetanus je závažné, často smrtelné onemocnění. Bakterie, která tetanus způsobuje je běžně obsažená v půdě či prachu na cestě, nalézá se v trusu mnoha zvířat a je velmi odolná vůči teplotě i desinfekčním prostředkům. V letech 1922-1926 bylo v U.S. ročně 1 314 případů tetanu. Vakcína proti tetanu byla zavedená v pozdních 40. letech a nemoc začala být oficiálně sledována orgány veřejného zdravotnictví. V roce 2000 bylo v U.S. pouze 41 případů tetanu.

Lidé, kteří dostanou tetanus trpí ztuhlostí a křečemi svalů. Hrtan se křečovitě sevře, což působí problémy s dýcháním a polykáním, svalové křeče mohou způsobit zlomeniny páteře a dlouhých kostí. Někteří upadají do bezvědomí a umírají. Přibližně 20% nemocných končí smrtí.

Tetanus je v U.S. primárně nemocí dospělých, ale neočkované děti a kojenci neočkovaných matek jsou rovněž v riziku tetanu, resp. novorozeneckého tetanu. V letech 1995-1997 se 33% případů tetanu objevilo mezi osobami staršími 60 let a 60% případů u pacientů starších 40 let. V Národním dotazníkovém průzkumu v roce 1995 se zjistilo, že pouze 36% dospělých starších 65 let bylo v posledních 10 letech očkováno.

Celosvětově je stále tetanus novorozenců obrovský problém. Každoročně tetanus zabije 300 000 novorozenců a 30 000 rodících matek, které nebyly řádně očkované. Přestože je počet hlášených případů v U.S. malý, přesto se pozoruje nárůst případů u mladých lidí, zvláště uživatelé drog, především heroinu.

Tetanus je infekční, ale nikoli nakažlivý, a proto na rozdíl od ostatních preventabilních infekcí nechrání imunizace členů komunity ostatní (neočkované) před nemocí. Protože bakterie tetanu je všudypřítomná v prostředí, je pouze očkování možnou prevencí. Pokud by se očkování zastavilo, tak by se všichni lidé každého věku stali opět vnímavými k této závažné chorobě.

Příušnice

Před zavedením vakcíny byly příušnice hlavní příčinou dětské hluchoty, která se objevovala přibližně u 1 z 20 000 nemocných. Příušnice jsou obvykle mírné virové onemocnění. Přesto, ve vzácných případech, se objevuje otok mozku, nervů nebo míchy, což vede k závažným dopadům jako je obrna, křeče nebo zvýšení tekutiny v mozku.

Vážné vedlejší projevy příušnic jsou běžnější mezi dospělými než u dětí. Otok varlat je nejčastějším projevem u mužů po pubertě, objevuje se u 20 až 50% mužů, kteří onemocní. U žen, které onemocněly příušnicemi v prvním trimestru těhotenství, byl pozorovaný vyšší počet samovolných potratů.

V roce 1964 bylo v U.S. zaznamenáno cca 212 000 případů příušnic. Po uvedení vakcíny v roce 1967 došlo k prudkému poklesu hlášených případů. V letech 1986-1987 došlo k nové vlně příušnic s počtem případů 12 848 v roce 1987. Od roku 1989 se výskyt příušnic opět snižuje, v roce 2001 bylo 266 případů. Tento nejnovější pokles souvisí zřejmě s faktem, že děti nově dostávají druhou dávku vakcíny (v rámci 2 dávkového schematu kombinované MMR vakcíny) a tak získají imunitu i ti, kteří nezískali dostatečnou ochranu po první dávce vakcíny.

Nemůžeme snížit naši ochranu před příušnicemi. Epidemie nemoci v roce 2006 mezi středoškoláky, převážně očkovanými 2 dávkami vakcíny, způsobila 5500 onemocnění v 15 U.S. státech. Příušnice jsou vysoce nakažlivé a stačí několik nevakcinovaných k zahájení šíření nemoci.

Filipika proti misomusům

Čas od času nahlédnu do diskuzí na téma očkování. Mnoho novinových článků je vedeno spíše snahou o senzaci než pochopení podstaty a diskuze pod nimi je většinou úrovně fotbalových fanoušků a níže. Tam nemá smysl přispívat. Pak jsou weby, kde se už píše víceméně slušně a na letmý pohled poučeně a tam mnohdy neodolám a zapojím se do diskuze. Reakce fanatických odpůrců očkování mne často zaskočí naprostým ignorováním a popíráním známých faktů a znalostí. Protože tzv. protiargumenty jsou stále podobné a opakují se ve všech diskuzích, tak jsem jednu takovou diskuzi ukončil delším příspěvkem, který pro jeho obecnost nakonec dávám i svůj blog.

Motto: G.B.Shaw - Kde nejsou znalosti, nazývá se hloupost věděním

Je vcelku evidentní, že čtenáře tohoto webu tvoří z převážné většiny homogenní vyhraněná skupina lidí, kterou spojuje hlavně názor "proti něčemu" nežli "pro něco". Je stejně tak evidentní, že snaha moje nebo medika Vodárka o sdělení odborných lékařských názorů reflektujících laicky dnešní vědecké poznatky, je rovněž naprosto nesmyslná, nebo eufemisticky řečeno idealistická. Naše myšlenkové světy se totiž protínají jen velmi okrajově, pokud vůbec. A nejde rozhodně o víru (myslím víru náboženskou, víru v Boha) ani nějaký střet materialismu a idealismu, jak se snaží někteří naznačit. Existuje mnoho špičkových exaktních vědců, kteří přes všechno co poznali (anebo právě proto :-) jsou hluboce věřícími. Problém je spíše ve schopnosti racionálního - rozumového pohledu na svět. Racionální přístup k problémům přeci vůbec nevylučuje pochybnosti a diskuzi, naopak tyto jsou jeho nedílnou součástí. Na obecnější výtky proti videu i velmi konkrétní poznámky z imunologie jsme se však pouze dozvěděli, že "pomlouváme jako chlapy (citace i s tou hrubkou) v hospodě", že nemůžeme pochopit Pravdu, protože máme vymytý mozky, že se máme stáhnout do kanálů kam patříme a že věda je pseudověda - tedy dost silné protiargumenty. Názory uvedené v diskuzi jsou však natolik nekonsistentní, že si dovolím několik posledních poznámek.

Studium medicíny neznamená přečtení několika knih sepsaných bossy z farma firem, jak se mnohým zdá. Medicína čerpá z mnoha vědních oborů od fyziky a matematiky přes chemii až po vědy společenské. Vaše odmítání medicínského výzkumu musí znamenat odmítání vědeckého poznání jako takového, včetně jeho racionální metodologie. Produkty vědeckého poznání nás plně obklopují, předpokládám, že byste je měli odmítat jakožto nepřátelské a podvodné a také předpokládám, že jste nikdy nepolkli tabletu proti bolesti, nenechali si dát plombu u zubaře a že perete v potoce  - ale ouha - internet třeba využíváte zřejmě rádi (Připomíná mi to antiglobalisty, kteří se svolávají mobily a šiframi na internetových stránkách :-D)

Zajímavé je, že když nějaký jednotlivý lékař, řekne něco proti očkování, tak nepochybně konečně zjevil tu správnou Pravdu. Pokud bude 100x více důkazů proti, tak nemají samozřejmě žádnou hodnotu. Je to kritický přístup k informacím?

Údaje o tzv. nemocných z nejbližšího okolí, kteří mají nějakou (rozuměj jakoukoli) chorobu po očkování, to jsou důkazy? O čem? Víte něco o tom, jak se hypotézy dokazují? Jsou to stejné "důkazy" jako citace z novin, kterých jsme se dočkali hojně.

Prazvláštní je konspirativní posedlost názorem, že lékaři "se bojí říct pravdu, aby nepřišli o licenci". To si vážně myslíte, že si stále opakujeme, co ještě můžeme říct a co už nás bude stát krk? Kdo nám to vlastně hrozí ... strážce Matrixu?

Stejně nesmyslné jsou názory, že na očkování vydělávají lékaři těžké prachy, je to směšné. Já osobně ze svých postojů nemám ani korunu a očkování fyzicky ani nepraktikuju. Ti, co ho provádějí si vykáží poměrně komický kód pojišťovně - vůbec nevíte, jakým způsobem jsou praktici honorovaní, ale přesto máte zřejmě jasno.

Velmi zajímavý je postoj bojovníka proti očkování Rimmera. Nechal se očkovat proti tetanu údajně za strachu před postihem, protože neuposlechnutí je trestné. To myslí fakt vážně? Jak by jej a kdo by jej trestal za odmítnutí očkování proti tetanu? Už jste to zažili, že někoho zavřela nějaká farma policie? To je tedy velmi nekonsistentní názor zásadového a současně zbabělého odpůrce očkování. Nebo to udělal kvůli té jednodenní absenci, jak sám zmiňuje? Jak ubohé. A nebo ctihodného Rimmera trochu nahlodávalo, že by mohl dostat tetanus - tu chorobu "nevyvolanou bakteriemi"?

Ještě zajímavější je názor, že bychom měli v Česku spojit síly a vyrábět vlasttní - zřejmě "správné" vakcíny a necpat prachy těm hnusným zahraničním firmám. No to je ale primitivní nacionalismus! Hned v další větě byla obligátní zmínka o farmaceutickém svinstvu, které si vychovává budoucí pacienty. Tedy pokud by to bylo české, tak by to bylo O.K.?

Vůbec problém peněz a strojená nenávist proti nim bývá osnovou většiny příspěvků. Vše, co souvisí s penězi je prý nedůvěryhodné. To je dosti naivní postoj. Jakoby peníze nebyly obsažené ve všem. Přeci jde o vyjádření hodnoty daného statku. Peníze jsou prostředkem směny, ekvivalentem naturálního statku. Myslíte, že vámi obdivovaná paní z videa dělá ta turné z altruismu? Zdarma? Proč mají její propagované knihy na sobě uvedenou cenu? (v penězích! :-)). Chtělo by se věřit, že nositel takového rezolutního názoru ani jeho rodina za svou práci žádné peníze neberou. Vždyť by sami byli přeci zcela nedůvěryhodní, ne?

No, do nedávna jsem si myslel, že lidé žijící alternativním životem a s nekonvenčními názory žijí šťastnější život, než ti obyčejní mainstreamoví. Ale pochopil jsem, že jsem se mýlil. Tito lidé žijí v podivné směsici nedůvěry, nenávisti, pocitu bezmoci a uvíznutí v nějakých sítích skrytých protivníků, kteří denně usilují o jejich integritu. Proto hltají jakýkoli záhadný internetový článek, který podporuje jejich pocit, že degenerace lidstva již dosáhla vrcholu a už už nás čeká ten poslední krok do propasti. No nezávidím vám to, je to jistě vysilující život ve světě paranoidních představ.

Jinak ovšem nelituji vstupu do této diskuze, byla pro mne podnětná a inspirativní. Například mne vedla k tomu, že jsem si bokem načetl cosi o teorii vědy a vědeckých metodách. Třeba názory Karla Raimunda Poppera byly pro mne nové a poučné. Většinou se snažím ze životních situací vytěžit něco pozitivního. Jenom mi je líto případných maminek, které zabloudí na tento web ve snaze dozvědět se něco přínosného pro svá rozhodnutí. Existují nepochybně vhodnější místa pro poučení. Přeji všem diskutujícím pevné zdraví tělesné i duševní! :-D.

A když už jsem vykradl ten název od Jana Blahoslava, tak se sluší něco z jeho řeči citovat (a to prosím z roku 1567!):

"Kdož uměním a učením pohrdá, jest podoben k tomu, kterýž by chtěl sukně, kabáty etc. sobě i jiným šíti, avšak krajčovského řemesla by neuměl, jemu se učiti nechtěl, ale je haněl a potupoval, Mnoho-li by takový mudrák provedl? kdo tomu nerozumí? A ten, kdož by tomu nekrajčímu dal šaty dělati, pohrdna jinými krajčími dobrými a umělými, jak by na tom mnoho získal? Zvěděl by tudíž!"

Zde je celý text pro zvídavé.

Proč očkovat?

(Originál: Why immunize?

http://www.cdc.gov/vaccines/vac-gen/why.htm

přeloženo s laskavým svolením CDC, Atlanta, USA)

Choroby se stávají díky očkování vzácnými

Je pravda, že některé choroby (poliomyelitida, záškrt) jsou v U.S. už velmi vzácné. Samozřejmě se staly vzácnými především proto, že jsme proti nim očkováni. Přesto je rozumné se ptát, zda je opravdu vhodné v očkování pokračovat.

Je to podobné, jako s vyléváním vody z lodě, která má malou díru. Na začátku byla loď plná vody. Začali jsme intenzívně vylévat vodu ven a nyní je loď téměř suchá. Mohli bychom říci: dobře, loď je nyní suchá, takže můžeme vyhodit kyblíky a odpočívat. Díra tam však stále zůstala. Zanedlouho uvidíme zase prosakovat vodu a brzy bude vody v lodi stejně jako na začátku.

Očkovat dokud není nemoc odstraněna

Dokud nejsme schopni "ucpat v lodi díru" (vymýtit chorobu), je nutné pokračovat v očkování. I když dnes existuje jen několik případů nemoci, tak kdybychom ustoupili od ochrany poskytované očkováním, tak by bylo stále více a více lidí infikováno a ti by šířili nemoc na ostatní. Brzy bychom přišli o vše, čeho bylo za minulé roky dosaženo.

V Japonsku omezili očkování proti černému kašli a objevila se epidemie

V roce 1974 měli v Japonsku úspěšný vakcinační program proti černému kašli, téměř 80% japonských dětí bylo naočkováno. V tom roce měli z celé země nahlášeno pouze 393 případů černého kašle (pertusse) a žádné úmrtí na toto onemocnění. Pak se začaly šířit fámy, že očkování není nadále zapotřebí a že vakcína není bezpečná, a tak v roce 1976 dostalo vakcínu jenom 10% dětí. V roce 1979 prodělalo Japonsko velkou epidemii černého kašle s více než 13 000 případy a 41 úmrtími. V roce 1981 zahájila vláda očkování acelulární vakcínou a počet případů černého kašle opět poklesl.

Co se stane, když ukončíme očkování?

Co by se stalo, kdybychom ukončili nyní očkování? Nemoci, které jsou téměř neznámé, by slavily comeback. Zanedlouho by se objevily epidemie nemocí, které jsou dnes prakticky pod kontrolou. Více dětí by onemocnělo a více by jich mohlo zemřít.

Očkujeme, abychom chránili svoji budoucnost

Neočkujeme jenom proto, abychom chránili svoje děti. Očkujeme také abychom chránili svoje vnoučata i jejich vnoučata. U jedné nemoci - pravých neštovic - jsme už "ucpali díru do lodě" tím, že jsme ji vymýtili (eradikovali). Naše děti už nebudou mít pravé neštovice, protože tato nemoc už neexistuje. Pokud budeme nyní pokračovat v očkování, pak rodiče budou moci v budoucnu doufat, že nemoci jako polio nebo meningitida už nebudou napadat, zmrzačovat nebo zabíjet jejich děti. Očkování je nejlepší cesta jak zabránit závažným dopadům některých nemocí.

Druhy imunity

(Originál: Immunity Types,

http://www.cdc.gov/vaccines/vac-gen/immunity-types.htm

přeloženo s laskavým svolením CDC, Atlanta, USA)

Odolnosti vůči infekčním nemocem se dosahuje přítomností protilátek proti této nemoci v lidském těle. Protilátky jsou bílkoviny produkované organismem za účelem neutralizace nebo likvidace toxinů nebo původců nemoci. Protilátky jsou specifické pro každou nemoc. Například - protilátky proti spalničkám ochrání osobu vystavenou spalničkám, ale nebudou mít žádný efekt při kontaktu s příušnicemi.

Existují dva typy imunity: aktivní a pasívní.

Aktivní imunita

Aktivní imunita vzniká tehdy, když vystavení původci nemoci spustí v imunitním systému produkci protilátek proti tomuto původci. K vystavení (expozici) tomuto mikroorganismu může dojít jednak v průběhu infekce danou nemocí (což vede k přirozené imunitě), nebo vpravením mrtvé či oslabené formy původce nemoci pomocí očkování (očkováním navozená imunita). V obou případech, pokud se imunní osoba dostane do kontaktu s infekcí v budoucnu, tak ji imunitní systém rozpozná a okamžitě začne produkovat protilátky potřebné k jejímu potlačení.

Aktivní imunita je dlouhodobá, někdy celoživotní.

Pasívní imunita

Pasívní imunita znamená, že osobě jsou podané protilátky proti nemoci, nejde tedy o produkci vlastním imunitním systémem.

Novorozené dítě získává pasívní imunitu od své matky skrze placentu. Pacient může také získat pasívní ochranu pomocí krevních produktů obsahujících protilátky, tzv. imunoglobulínů, které lze podat v případě potřeby okamžité ochrany před specifickou nemocí. Toto je také hlavní výhoda pasívní imunity - ochrana je okamžitá, zatímco aktivní imunita vyžaduje ke svému rozvoji dostatečný čas (obvykle několik týdnů).

Pasívní imunita však přetrvává pouze několik týdnů či měsíců. Pouze aktivní imunita je dlouhodobá.