pátek 4. února 2011
neděle 30. ledna 2011
Řešení protestu "Děkujeme, odcházíme"
Na konec své trilogie o aktuálním společenském tématu lékařského protestu se pokusím hledat možná řešení. Je pozoruhodné, že přestože většina populace průběžně konzumuje v nějaké míře zdravotnické služby, tak znalosti o vnitřních mechanismech fungování českého zdravotnictví jsou velmi velmi nízké. O tom se přesvědčuji nejen na převážně stupidních internetových diskuzích, ale i při rozhovorech se svými blízkými kamarády, kteří nepracují ve zdravotnictví. Potom se nelze divit, že je obyvatelstvo snadno manipulovatelné zprávami oficiálních médií, o kterých třeba už od počátku vím, že jsou pitomé a nereálné.
Jako příklad lze použít počáteční zastírací manévry ministra Hegera o nepatrném dopadu akce na běžný chod zdravotní péče, víkendových nebo prázdninových provozech v nemocnicích a mírném prodloužení čekacích dob. Již v okamžiku zveřejnění počtu výpovědí bylo každému, kdo pracuje v nemocnici, zcela jasné, že hrozí totální kolaps akutní péče. Úsměvná informace, že praktičtí lékaři a ambulantní specialisté převezmou většinu činnosti nemocnic už jen přilévala olej do ohně. Podobná vyjádření ministra pak následně vyvolala v médiích dojem nepotřebných doktorů s výkřiky ať si táhnou kam chtějí. Nikdo nebyl schopen reálně popsat,co by skutečný odchod lékařů (ať už kamkoli) pro společnost vlastně znamenal. Zřejmě to bylo součástí mediální války, která byla spuštěná.
Opakovaně jsem zaslechl názor, že ministr Heger hraje poker. To je velká mýlka, toto nebyl poker. V pokeru se jednak hraje jen o peníze a pak je to hra vzájemných interakcí. Zde jde o životy a úplně jiný typ hry. Ministr Heger totiž dobrovolně (nebo z donucení z vyšších míst?) zvolil hru na kuře, tedy zbabělce (Game of Chicken). To je ta situace čelně proti sobě jedoucích aut. Ta hra je v principu nekomunikativní a jde v ní pouze o totální vítězství. Při zatvrzelosti hráčů vede snaha o maximalizaci užitku k oboustranné destrukci. Psychologové proto mají jediné doporučení - tuto hru prostě nehrajte. Myslím, že hra na kuře nepatří do arzenálu demokratické správy věcí veřejných. Občané by měli konečně prohlédnout, co dal ministr, potažmo vláda vlastně do banku. Dal do banku zdraví a životy především těch druhých, těch, kterým má naopak podmínky pro péči o zdraví ze své funkce zajišťovat. To vše ve jménu a pod ideologickým praporem neustupování nátlaku. Ve snaze veřejně demonstrovat silnou vládu. Obecenstvo mu - jak se podle obrazu médií zdá - zatím freneticky fandí. Lidé mají odedávna zvrácenou touhu sledovat vyhrocené, dramatické řeže, často i krvavé. Jen aby nebylo pozdě až zjistí, že jde o krev jejich.
Na tomto místě bych rád zdůraznil, že se v médiích trvale velmi překrucuje pojetí odpovědnosti. Lékař má zásadně odpovědnost ve vztahu ke svému zcela konkrétnímu pacientovi. Tedy za diagnostický postup, za navrženou léčbu, za provedenou operaci a podobně. Tato odpovědnost je vyšší, než si většina nelékařů dokáže vůbec představit. Konkrétní lékař však nemá absolutně žádnou odpovědnost za organizaci zdravotní péče ve státě. Za to jsou odpovědné jiné orgány, které si navíc dobře platíme. Pokud tedy lékař odejde ze svého pracoviště (a je jedno zda sám nebo spolu s někým), tak absolutně nezodpovídá za zdravotní stav pacienta poté, co jej přestal léčit. Za kontinuitu péče je zodpovědné vedení nemocnice. Proto také existuje institut výpovědní lhůty, aby mělo vedení čas na zajištění potřebných kroků. Ústavní právo dostupnosti kvalitní zdravotní péče garantuje vláda, která se o tuto povinnost prostřednictvím zákonů podělila s krajskými samosprávami. Pokud tedy byla současná organizovaná nátlaková akce vyhlášená už před 9 měsíci a přibližně 3 měsíce před dnem "D" je známý konkrétní dopad akce, který je zjevně mimo možnosti jednotlivých nemocnic, tak nelze rozhodně hovořit o neočekávané situaci či přírodní pohromě apod. Odpovědné orgány mohly problém včas řešit. To je jejich odpovědnost.
Jaká jsou tedy řešení napjaté situace? Bohužel jsem se trochu s publikací tohoto blogu zpozdil a tak mne vývoj událostí trochu doběhl a naznačil budoucí řešení. Přesto existují tři modelové možnosti.
Verze A - úplné vítězství lékařské akce
To by znamenalo plné a okamžité přijetí všech podstatných požadavků lékařů. Lékaři vědí, že řada požadavků je koncepčních a tedy skutečně okamžitě lze řešit pouze požadavek platový. Myslím, že všichni tuší, že postavené požadavky jsou vyjednávací pozice a že většina lékařů i jejich vedení nepočítá reálně s jejich okamžitým naplněním. Tato verze se tak sice může naplnit, ale pouze pokud nechá vláda dojít stav až do katastrofického zhroucení nemocniční péče. Pak očekávám, že nejpozději do 4 týdnů najde vláda třeba i 5 mld korun přímo na platy. Druhou variantou této situace by byl určitě pád vlády. Jsem přesvědčený, že většina lékařů si tento katastrofický scénář rozhodně nepřeje.
Verze B - úplné vítězství vlády
Tedy návrat potupených lékařů na původní místa za stejných podmínek, jaké panují v nemocnicích dnes. Tato varianta charakterizovaná klausovským ideologickým "neustupujme vyděračům" je i přes masívní mediální podporu prakticky vyloučená. Ta by mohla být úspěšná při protestu lokální úrovně, což není tento případ. Kdo pochopil rozsah a zná míru znechucení nemocničních lékařů a jejich touhu po změně, tak ten ví totéž co já. Prostě nemožné. Kolují informace (nemám však webový odkaz), že samotná železná lady Thatcherová se se stávkujícími lékaři dohodla v zárodku doutnajícího konfliktu. Lékařství je totiž naprosto specifický obor lidské činnosti. Je pro společnost životně důležitý a zcela nenahraditelný. Řešení náhrady neexistují. I letecké dispečery lze nahradit armádou (nebo prostě nebudeme létat za potěšením či byznysem). Často zmiňované popeláře nebo hrobníky lze nahradit nezaměstnanými, vězni nebo opět armádou. Lékaře prostě ne. Na druhou stranu si myslím, že lékaři svého exkluzívního postavení výrazně nezneužívají. Dvacet let ignorování a slibování bylo ale i v Česku už dost. Možná si ale většina mocných v jiných státech tuto lékařskou sílu uvědomuje a proto přiznává lékařskému stavu takové místo ve společnosti, které tam má. Čeští lékaři jsou poprvé tak organizovaní a emancipovaní, že se do bláta potupy zašlapat prostě nenechají. Navíc lze říci, že nečekanou pátou kolonou lékařského stavu je samotný ministr Heger. Jeho absurdní vyjádření o mimořádných stavech a naposledy bezprecedentní útok vůči české neonatologii s návrhem na likvidaci nezralých novorozenců úředním posunem hranice pro jejich léčbu (hraničící se zločinem proti lidskosti) neuvěřitelně stmelily lékařský stav a přiměly k podpoře i lékaře, kteří se původně od akce "Děkujeme, odcházíme" distancovali.
Mimochodem, kde jsou ti slibovaní bulharští, rumunští a ukrajinští lékaři, kteří ty české tak snadno nahradí? Mluví se o tom měsíce, takže už se učí v Zahrádkách češtinu, už čekají na vyřízení formalit umožňujících provozování lékařské činnosti v Česku? Česká veřejnost si - zdá se - nechá nabulíkovat novináři a politiky cokoliv. Oni ti lékaři totiž nikde frontu nestojí. Proč by se učili bezvýznamnou češtinu, když jim stačí jeden ze světových jazyků a posunout se o několik stovek km na západ od Česka a dostat se do úplně jiných podmínek.
Verze C - kompromisní řešení
Podle mé hlavy je nejpozději od počátku prosince 2010 zjevné, že toto je jediné řešení situace. Od té doby je jasné, že silové řešení ministra nemůže být úspěšné. Sama vláda se taktikou nevyjednávání zahnala do časového presu a paradoxně zvýšila vyjednávací pozice lékařů. Sama vláda zvolila v důsledku ideologické zaslepenosti výše zmíněnou hru na kuře a přispěla k absurdnímu vyhrocení situace, kterou média doprovázejí fantasmagorickými úvahami o vojenských stanových nemocnicích či lazaretech, mezi kterými se převážejí pacienti autobusy. Přitom je řešení od počátku tak jednoduché. Stačí odložit ideologické brýle a vyslechnout samotného ministra Hegera, který od počátku a opakovaně tvrdí, že požadavky lékařů jsou oprávněné. Žádný z požadovaných bodů nikdy nezpochybnil. Kdyby vláda nepřipustila svou neprozíravostí obrovskou medializaci problému, tak měla i řadu možností, jak krok na podporu všech nemocnic vysvětlit. Připouštím, že se ústupkem zvyšuje možnost protestů jiných skupin občanů, ale nepovažuji to za pravděpodobné. Jsme členem EU a musí se zdůrazňovat evropský kontext společenského postavení lékařů. Pokud i jiná profesní skupina prokáže, že je v české společnosti významně podhodnocena v porovnání s evropskými zvyklostmi, tak slibuji, že podpořím jejich snahu o nápravu. O žádné takové skupině ale zatím nevím, žádná nic podobného nedokládala. (Nedůvtipní stále jen mluví o kurzovém přepočítávání svých platů, ale to je zcela jiná situace, než o kterou nyní běží, ale nechci se tím vůbec zdržovat.)
Od počátku tohoto týdne jsem odhadoval, že by situaci vyřešilo uvolnění 2 mld korun z účtu pojišťoven přímo na mzdy lékařů. K tomu by bylo nutné zajistit technické řešení a nějaký způsob kontroly, že k tomu opravdu došlo. Navíc písemné záruky dalších kroků, které v blízké budoucnosti přesunou další peníze do mezd všech nemocničních zdravotníků na úkor investičního rozmachu. Mělo by se prohlásit, že Česko zastavuje na čas technologický rozvoj zdravotnictví za účelem nápravy mzdových poměrů, aby totiž měl kdo s těmi technologiemi vůbec pracovat. Prostě, že se bude nyní na rozdíl od předchozích let investovat do vzdělaných lidí a nikoli do "betonu". Pokud si bude česká veřejnost v budoucnu přát další rozvoj a evropskou úroveň zdravotnictví, tak se bude muset rozhodnout platit na segment zdravotnictví více než současných 7,1% HDP a zvýšit ten podíl na srovnatelnou evropskou úroveň. (viz můj blog).
Kompromisní přístup skýtá navíc možnost zavázat si lékařské odbory k podpoře nebo přinejmenším nebojkotu připravovaných reformních kroků. Politici by si totiž měli konečně uvědomit, že bez aktivní podpory lékařů nemohou žádnou reformu zdravotnictví vůbec udělat.
Jako příklad lze použít počáteční zastírací manévry ministra Hegera o nepatrném dopadu akce na běžný chod zdravotní péče, víkendových nebo prázdninových provozech v nemocnicích a mírném prodloužení čekacích dob. Již v okamžiku zveřejnění počtu výpovědí bylo každému, kdo pracuje v nemocnici, zcela jasné, že hrozí totální kolaps akutní péče. Úsměvná informace, že praktičtí lékaři a ambulantní specialisté převezmou většinu činnosti nemocnic už jen přilévala olej do ohně. Podobná vyjádření ministra pak následně vyvolala v médiích dojem nepotřebných doktorů s výkřiky ať si táhnou kam chtějí. Nikdo nebyl schopen reálně popsat,co by skutečný odchod lékařů (ať už kamkoli) pro společnost vlastně znamenal. Zřejmě to bylo součástí mediální války, která byla spuštěná.
Opakovaně jsem zaslechl názor, že ministr Heger hraje poker. To je velká mýlka, toto nebyl poker. V pokeru se jednak hraje jen o peníze a pak je to hra vzájemných interakcí. Zde jde o životy a úplně jiný typ hry. Ministr Heger totiž dobrovolně (nebo z donucení z vyšších míst?) zvolil hru na kuře, tedy zbabělce (Game of Chicken). To je ta situace čelně proti sobě jedoucích aut. Ta hra je v principu nekomunikativní a jde v ní pouze o totální vítězství. Při zatvrzelosti hráčů vede snaha o maximalizaci užitku k oboustranné destrukci. Psychologové proto mají jediné doporučení - tuto hru prostě nehrajte. Myslím, že hra na kuře nepatří do arzenálu demokratické správy věcí veřejných. Občané by měli konečně prohlédnout, co dal ministr, potažmo vláda vlastně do banku. Dal do banku zdraví a životy především těch druhých, těch, kterým má naopak podmínky pro péči o zdraví ze své funkce zajišťovat. To vše ve jménu a pod ideologickým praporem neustupování nátlaku. Ve snaze veřejně demonstrovat silnou vládu. Obecenstvo mu - jak se podle obrazu médií zdá - zatím freneticky fandí. Lidé mají odedávna zvrácenou touhu sledovat vyhrocené, dramatické řeže, často i krvavé. Jen aby nebylo pozdě až zjistí, že jde o krev jejich.
Na tomto místě bych rád zdůraznil, že se v médiích trvale velmi překrucuje pojetí odpovědnosti. Lékař má zásadně odpovědnost ve vztahu ke svému zcela konkrétnímu pacientovi. Tedy za diagnostický postup, za navrženou léčbu, za provedenou operaci a podobně. Tato odpovědnost je vyšší, než si většina nelékařů dokáže vůbec představit. Konkrétní lékař však nemá absolutně žádnou odpovědnost za organizaci zdravotní péče ve státě. Za to jsou odpovědné jiné orgány, které si navíc dobře platíme. Pokud tedy lékař odejde ze svého pracoviště (a je jedno zda sám nebo spolu s někým), tak absolutně nezodpovídá za zdravotní stav pacienta poté, co jej přestal léčit. Za kontinuitu péče je zodpovědné vedení nemocnice. Proto také existuje institut výpovědní lhůty, aby mělo vedení čas na zajištění potřebných kroků. Ústavní právo dostupnosti kvalitní zdravotní péče garantuje vláda, která se o tuto povinnost prostřednictvím zákonů podělila s krajskými samosprávami. Pokud tedy byla současná organizovaná nátlaková akce vyhlášená už před 9 měsíci a přibližně 3 měsíce před dnem "D" je známý konkrétní dopad akce, který je zjevně mimo možnosti jednotlivých nemocnic, tak nelze rozhodně hovořit o neočekávané situaci či přírodní pohromě apod. Odpovědné orgány mohly problém včas řešit. To je jejich odpovědnost.
Jaká jsou tedy řešení napjaté situace? Bohužel jsem se trochu s publikací tohoto blogu zpozdil a tak mne vývoj událostí trochu doběhl a naznačil budoucí řešení. Přesto existují tři modelové možnosti.
Verze A - úplné vítězství lékařské akce
To by znamenalo plné a okamžité přijetí všech podstatných požadavků lékařů. Lékaři vědí, že řada požadavků je koncepčních a tedy skutečně okamžitě lze řešit pouze požadavek platový. Myslím, že všichni tuší, že postavené požadavky jsou vyjednávací pozice a že většina lékařů i jejich vedení nepočítá reálně s jejich okamžitým naplněním. Tato verze se tak sice může naplnit, ale pouze pokud nechá vláda dojít stav až do katastrofického zhroucení nemocniční péče. Pak očekávám, že nejpozději do 4 týdnů najde vláda třeba i 5 mld korun přímo na platy. Druhou variantou této situace by byl určitě pád vlády. Jsem přesvědčený, že většina lékařů si tento katastrofický scénář rozhodně nepřeje.
Verze B - úplné vítězství vlády
Tedy návrat potupených lékařů na původní místa za stejných podmínek, jaké panují v nemocnicích dnes. Tato varianta charakterizovaná klausovským ideologickým "neustupujme vyděračům" je i přes masívní mediální podporu prakticky vyloučená. Ta by mohla být úspěšná při protestu lokální úrovně, což není tento případ. Kdo pochopil rozsah a zná míru znechucení nemocničních lékařů a jejich touhu po změně, tak ten ví totéž co já. Prostě nemožné. Kolují informace (nemám však webový odkaz), že samotná železná lady Thatcherová se se stávkujícími lékaři dohodla v zárodku doutnajícího konfliktu. Lékařství je totiž naprosto specifický obor lidské činnosti. Je pro společnost životně důležitý a zcela nenahraditelný. Řešení náhrady neexistují. I letecké dispečery lze nahradit armádou (nebo prostě nebudeme létat za potěšením či byznysem). Často zmiňované popeláře nebo hrobníky lze nahradit nezaměstnanými, vězni nebo opět armádou. Lékaře prostě ne. Na druhou stranu si myslím, že lékaři svého exkluzívního postavení výrazně nezneužívají. Dvacet let ignorování a slibování bylo ale i v Česku už dost. Možná si ale většina mocných v jiných státech tuto lékařskou sílu uvědomuje a proto přiznává lékařskému stavu takové místo ve společnosti, které tam má. Čeští lékaři jsou poprvé tak organizovaní a emancipovaní, že se do bláta potupy zašlapat prostě nenechají. Navíc lze říci, že nečekanou pátou kolonou lékařského stavu je samotný ministr Heger. Jeho absurdní vyjádření o mimořádných stavech a naposledy bezprecedentní útok vůči české neonatologii s návrhem na likvidaci nezralých novorozenců úředním posunem hranice pro jejich léčbu (hraničící se zločinem proti lidskosti) neuvěřitelně stmelily lékařský stav a přiměly k podpoře i lékaře, kteří se původně od akce "Děkujeme, odcházíme" distancovali.
Mimochodem, kde jsou ti slibovaní bulharští, rumunští a ukrajinští lékaři, kteří ty české tak snadno nahradí? Mluví se o tom měsíce, takže už se učí v Zahrádkách češtinu, už čekají na vyřízení formalit umožňujících provozování lékařské činnosti v Česku? Česká veřejnost si - zdá se - nechá nabulíkovat novináři a politiky cokoliv. Oni ti lékaři totiž nikde frontu nestojí. Proč by se učili bezvýznamnou češtinu, když jim stačí jeden ze světových jazyků a posunout se o několik stovek km na západ od Česka a dostat se do úplně jiných podmínek.
Verze C - kompromisní řešení
Podle mé hlavy je nejpozději od počátku prosince 2010 zjevné, že toto je jediné řešení situace. Od té doby je jasné, že silové řešení ministra nemůže být úspěšné. Sama vláda se taktikou nevyjednávání zahnala do časového presu a paradoxně zvýšila vyjednávací pozice lékařů. Sama vláda zvolila v důsledku ideologické zaslepenosti výše zmíněnou hru na kuře a přispěla k absurdnímu vyhrocení situace, kterou média doprovázejí fantasmagorickými úvahami o vojenských stanových nemocnicích či lazaretech, mezi kterými se převážejí pacienti autobusy. Přitom je řešení od počátku tak jednoduché. Stačí odložit ideologické brýle a vyslechnout samotného ministra Hegera, který od počátku a opakovaně tvrdí, že požadavky lékařů jsou oprávněné. Žádný z požadovaných bodů nikdy nezpochybnil. Kdyby vláda nepřipustila svou neprozíravostí obrovskou medializaci problému, tak měla i řadu možností, jak krok na podporu všech nemocnic vysvětlit. Připouštím, že se ústupkem zvyšuje možnost protestů jiných skupin občanů, ale nepovažuji to za pravděpodobné. Jsme členem EU a musí se zdůrazňovat evropský kontext společenského postavení lékařů. Pokud i jiná profesní skupina prokáže, že je v české společnosti významně podhodnocena v porovnání s evropskými zvyklostmi, tak slibuji, že podpořím jejich snahu o nápravu. O žádné takové skupině ale zatím nevím, žádná nic podobného nedokládala. (Nedůvtipní stále jen mluví o kurzovém přepočítávání svých platů, ale to je zcela jiná situace, než o kterou nyní běží, ale nechci se tím vůbec zdržovat.)
Od počátku tohoto týdne jsem odhadoval, že by situaci vyřešilo uvolnění 2 mld korun z účtu pojišťoven přímo na mzdy lékařů. K tomu by bylo nutné zajistit technické řešení a nějaký způsob kontroly, že k tomu opravdu došlo. Navíc písemné záruky dalších kroků, které v blízké budoucnosti přesunou další peníze do mezd všech nemocničních zdravotníků na úkor investičního rozmachu. Mělo by se prohlásit, že Česko zastavuje na čas technologický rozvoj zdravotnictví za účelem nápravy mzdových poměrů, aby totiž měl kdo s těmi technologiemi vůbec pracovat. Prostě, že se bude nyní na rozdíl od předchozích let investovat do vzdělaných lidí a nikoli do "betonu". Pokud si bude česká veřejnost v budoucnu přát další rozvoj a evropskou úroveň zdravotnictví, tak se bude muset rozhodnout platit na segment zdravotnictví více než současných 7,1% HDP a zvýšit ten podíl na srovnatelnou evropskou úroveň. (viz můj blog).
Kompromisní přístup skýtá navíc možnost zavázat si lékařské odbory k podpoře nebo přinejmenším nebojkotu připravovaných reformních kroků. Politici by si totiž měli konečně uvědomit, že bez aktivní podpory lékařů nemohou žádnou reformu zdravotnictví vůbec udělat.
***************************
Aktuální doplněk:
V pátek 28.1.2011 došlo tedy k zásadnímu posunu ve vyjednávání a k mé radosti směrem k mojí variantě C, tedy směrem k žádoucímu kompromisu. Došlo k návrhu na uvolnění 2 mld Kč :-). Připravený ministerský dokument je velmi slušný a zbývá dořešit spíše technické věci. Chci věřit, že lékařským odborářům bude tento krok v této fázi stačit. Bohužel velmi necitlivě do toho vstoupil premiér Nečas a tak se zase trochu bojím. Požadavek na navýšení mzdy sester z tohoto prvního balíku je (jakkoli si práce sester nesmírně vážím) neprůchodný. Jednak se sestry spíše ze strachu nepřidaly (a já to chápu) a ústy své šéfky Juráskové dokonce distancovaly (byť sestry v nemocnicích byly spíše jiného názoru) a druhým důvodem je, že sestrám bylo v roce 2009 jednorázově přidáno myslím 1500 Kč měsíčně, zatímco lékařům nic. Pozitivní efekty v dalších fázích reformy za 1-2 roky musí logicky pocítit všichni pracovníci nemocnic, o tom není pochyb. Celou dobu jsem sestrám vysvětloval, že pokud budou nyní lékaři konečně úspěšní, tak budou druhotně z této akce profitovat i ony. Tvrzení premiéra Nečase, že nelze garantovat, aby nyní uvolněná částka šla do mezd, je bohužel lživé. Právě sestry dostaly své peníze nějakou direktivou a nebylo možno je použít jiným způsobem. Prostě to šlo ...
Chci doufat, že různá silácká mediální vyjádření už nezbourají připravovaný kompromis a že se nakonec potvrdí, že se lékařský stav stal rozbuškou k nastartování skutečných změn ve zdravotnictví, na které se v nemocnicích marně čeká už 20 let a že politici necouvnou tak, jako dosud pokaždé.
sobota 22. ledna 2011
Odpověď neodcházejícímu inženýrovi
Po internetu se v posledních dnech šíří dopis fiktivního nebo skutečného inženýra Klusáka. Obsahuje řadu často opakovaných tvrzení a tak jsem si dovolil toho využít a postupně je okomentovat z lékařské pozice.
Milý pane doktore.
Milý pane doktore.
Nezlobte se, že Vás obtěžuji, vím, že toho máte dost, že balíte, že odcházíte. Ale ještě než odjedete do toho Německa, chtěl bych se Vás na něco zeptat.
Na začátek bych se asi měl představit, protože mě možná neznáte.
Takže - také jsem jako Vy vystudoval vysokou školu za peníze našich spoluobčanů, daňových poplatníků. Sice jsem studoval jen 5 let, ne tak dlouho jako Vy, ale nebylo to rozhodně nic jednoduchého a byl jsem rád, že jsem v roce 2000 tu státní zkoušku z ekonomie, účetnictví a informačních systémů a technologií udělal. Hned po škole jsem jako Vy nastoupil do zaměstnání - normálně, do soukromého sektoru, k poradenské firmě v oblasti daní a účetnictví. Úplně Vás chápu, pane doktore, ty nástupní platy jsou fakt dost nízké. Já například bral první 3 měsíce 10.000 Kč, pak mi rok dávali 17.000 Kč a v roce 2002 jsem bral už 19.000 Kč. V současné době pracuji u softwarové firmy a mám po 10 letech praxe 24.000 Kč, splácím hypotéku, auto a tak. Takže pane doktore chápu, jak to máte těžké. Já jsem si třeba zařídil i živnostenský list a zkouším si přivydělávat.
- nevím jakou VŠ autor studoval, ale je třeba pro úplnost říci, že studium medicíny se svou náročností někdy dost podstatně liší od mnohých vysokých škol. Nepochybně se řadí spolu s právnickým vzděláním mezi nejobtížnější studia. O tom myslím není pochyb.
- platový postup v okresní nemocnici a.s. (což je jakási všelidová socialistická akciovka) je následující:
- nástup 16500, po 2 letech (po první zkoušce – dříve první atestace) postup na 19000, po dosažení specializace atestací (dříve 2.atestace) po 5 a více letech je skok na 23000, po více než 10 leté praxi 30000, funkce zástupce primáře oddělení 32000.
- osobně pro Vás - pokud jako IT specialista nepracujete právě v nemocnici, pak se Vašemu platu opravdu divím, moji známí v tomto oboru berou rozhodně více, proto Vám doporučuji změnit místo!
Vím, pane doktore, že se musíte neustále vzdělávat a dělat ty různé zkoušky. To musí být určitě dost náročné - já taky kvůli ekonomii a počítačům musím neustále studovat a zdokonalovat se, protože když mi ujede vlak, nebudu nikomu nic platný - a zákony se pořád mění a vývoj jde pořád kupředu. Je to holt neustálé vzdělávání, viďte pane doktore? Dokonce jsem si udělal certifikát na US GAAP (vedení účetnictví podle amerických standardů) a stal ze mě také certifikovaný mzdový profesionál. Bohužel se mi to na mzdě moc neprojevilo, ale určitě se to bude do budoucna hodit. To jsem slyšel, pane doktore, že máte Vy lepší, že Vám po těch Vašich zkouškách peníze přidávají. Tak aspoň v něčem se máte líp.
- průběžné postgraduální vzdělávání se týká samozřejmě každého lékaře a sice po celý profesní život a navíc kontrolovaně. Nejde jen o nějaké soukromé studování, ale také dojíždění na různé víkendové akce či kongresy, kde sbíráme kredity, které si doma štosujeme a předáváme ke kontrole Lékařské komoře. Pokud nesplníme patřičný obnos kreditů, tak je nám odebrána licence, bez které své povolání samostatně bez dohledu nemůžeme vykonávat. Máte to také tak?
- postgraduální studium absolventů k získání specializace je však ještě něco úplně jiného. Aby se lékaři dostali po cca 5 a více letech přípravy k atestaci, musí strávit mimo jiné asi 1,5 roku na různých pracovištích mimo svou nemocnici, tedy většinou v krajské nebo na nějaké klinice. Tyto pobyty si buď platí ze svého (a musel by ho po tu dobu živit partner či rodič), nebo se musí upsat své nemocnici na 10 let pod sankcí 350 000,-! Tj. cca 5 let do atestace a pak 5 let poté „splácet“ svou prací uvedený dluh. Pokud si chce lékařka komplikovat život dítětem, pak se vše samozřejmě prodlužuje. Máte to také tak?? Znáte vůbec něco podobného v jiných oborech?
- Po celou dobu přípravy si mladý lékař shromažďuje hodnocení jednotlivých školitelů, zapisuje do tzv. logbooku provedené výkony, aby naplnil požadovaná množství. Pak se snaží uspět v drsné zkoušce na úrovni dřívější II.atestace, což už je například společensky úplně jiná situace proti bezstarostnému období na VŠ. Tady všichni zaměstnanci včetně sester vědí, že uvedený lékař jde na atestaci a neúspěch je tedy chápán zcela jinak než na škole, kde to nikoho nepohoršovalo. Znám kolegy, kteří neuspěli i takové, kteří ztratili odvahu tam jít. Máte to také tak?
- tento pokus o porovnání přesčasů mne opravdu pobavil. Naše přesčasy totiž neznamenají to, že přijdeme o hodinu či dvě později domů. Naše přesčasy znamenají, že nepřijdeme domů vůbec, že nespíme doma, nevidíme se s rodinou, nemůžeme naplánovat žádnou aktivitu. Znamenají, že trávíme v práci víkendy i svátky včetně Vánoc apod. Vy jste byl jednou v práci v kuse „dokonce 26 hod.“ (považte!) Opravdu úsměvné. Já jsem v práci pravidelně v kuse 56 hodin! Ale máte pravdu, že je nám ten večerní a noční přesčas proplacený. Mladým lékařům 160,-/hod, specialistům s 30 letou praxí 200,-/hod.
Vím, máte zodpovědnost za zdraví lidí. To je zajisté dost náročné, pracovat s takovým vědomím a pod takovým tlakem. Úplně Vás chápu, pane doktore. Já zase pracuji často s databázemi klientů, kde mají uložena data za celou firmu a roky zpětně a když bych jim je nějak poškodil, mohou tu firmu i zavřít. Desítky lidí přijdou o práci. Skutečně mi někdy není moc lehko, když si uvědomím, kolik osudů lidí mám ve svých rukách.
- tak tady jsem se nepobavil, naopak. Srovnání zodpovědnosti za počítačové databáze klientů se zodpovědností za zdraví a život pacientů mne – promiňte – ale opravdu uráží. Zatímco databáze není problém mnoha způsoby zálohovat a preventivně ošetřit a jejich zničení bych musel považovat za diletantství, tak lékař může způsobit poškození zdraví pacienta poměrně snadno i nezaviněně a při nejlepší vůli pomoci. Právě problém právní odpovědnosti je totiž dost zásadní z pohledu požadavku na vysoké finanční ohodnocení lékařské práce. Medicína je totiž dosti specifická a riziko soudních sporů vysoké. Ve sporech záleží na obhájcích a ti dobří jsou drazí. Lékař by měl mít příjem také na to, aby si dobrého právníka mohl dovolit. Tak je to na celém světě. V jiných profesích a běžném životě se lidé většinou dostávají před soud, když porušili nějaký zákon. Lékař se dostane před soud snadno, aniž by cokoli porušil a je nucený se obhajovat. V tomto směru neobstojí ani často uváděný argument například řidiče autobusu, který má také odpovědnost za životy lidí. Ano jistě má, ale pokud nejde řidič do práce opilý a dodržuje poctivě stanovená pravidla, která se umí naučit většina svéprávné populace a nejezdí třeba na červenou přes přejezd, tak mu trest v podstatě nehrozí. V medicíně to prostě tak není. Mimochodem, slyšeli jste o tolika žalobách na nějakou jinou konkrétní profesi jako právě na lékaře?
A ještě jsem slyšel, už nevím kde, že k Vám zákazníci chodí úplně sami, z vlastní vůle. Tak to máte moc a moc pěkné, pane doktore. To my, když si zákazníka neseženeme sami, zákazníka nemáme. To buďte rád, že to takto máte. Prý dokonce některé zájemce i musíte odmítat! Tak to bych také chtěl zažít. Ale nezávidím Vám - vím, že jste šikovný, jinak by k Vám určitě tolik lidí nechodilo. A prý Vám i vždycky každý zákazník platí! Tak to máte také moc fajn. To u nás se stává, že nám klient často nezaplatí za naše služby a my to z nich musíme potom horko těžko dobývat a ne vždy se nám to podaří. Tak aspoň v tomhle to máte klidnější, buďte rád. A dokonce se prý s kolegy mezi sebou zákazníky posíláte, aby každý na něm něco utržil. To bohužel u nás moc nefunguje. Konkurence nám zákazníky spíš bere. Ale třeba se to časem zlepší.
- k placení zákazníků (myšlené zřejmě poplatky) a výhodnému přeposílání pacientů mezi lékaři, resp. souvislosti mezi počtem pacientů a příjmem lékaře se nebudu vůbec vyjadřovat, protože tady si autor zcela zjevně plete ambulantní privátní sféru s nemocničními lékaři, a o ty v celé kauze běží.
Ale abych se dostal k tomu, proč Vám píši. Slyšel jsem, že jste si s kolegy domluvili takovou zajímavou akci, že když Vám nepřidají třikrát tolik co máte, že odejdete. Tak to se mi líbí, to máte kuráž. Já si právě řekl, že když jsme na tom podobně - oba máme vysokou školu, oba se musíme pořád vzdělávat, oba máme v rukou osudy lidí a máme i podobný příjem (teda až na ty přesčasy), tak že to také zkusím. A šel jsem za zaměstnavatelem. Ale také jsem nepochodil, jako Vy. Nejdřív se mi smál a pak mě poslal víte kam. Třeba do Německa.
- lékaři rozhodně nepožadují třikrát tolik toho, co nyní mají. Opět autor jen velmi nepozorně sleduje dění.
No a proto Vám píši. Slyšel jsem, že Vy právě do toho Německa máte namířeno. Nezlobte se, ale mohl byste mi dát kontakt na toho, kdo Vám to dohodil? Německy umím asi jako Vy, takže by mi to také mohlo dopadnout. A máte tam kde bydlet? Jedete i s manželkou? Už má také práci? Co děti, berete je s sebou? To německé školství bude určitě lepší než naše, viďte?
- no a právě tady je vedle právní odpovědnosti další zcela zásadní rozdíl. Prakticky v celé Evropě je obrovský hlad po lékařích a ti čeští mají přes různé dehonestující výroky v našich médiích dveře opravdu otevřené. Je možno doložit desítky německých nemocnic, které přijmou české lékaře, zda ale přijímají české IT specialisty to opravdu nevím a proto možná bude Váš argument slabý. Nemyslím si, že ze současné akce naráz odejde ohromující množství lékařů do zahraničí, ale řada jistě. Podle mne je daleko varovnější fakt, že tento stát bohužel vůbec nezajímá, že už nyní 15% absolventů lékařských fakult jde do zahraničí rovnou po škole a ten podíl navíc narůstá.
Takže ještě jednou mockrát děkuji, pane doktore, za Váš čas a když mi pošlete nějaký ten kontakt, budu moc rád.
S přátelským pozdravem kolega inženýr
Rostislav Klusák
- Autorovi bych naopak já přál, aby příště podobná srovnání psal s větší znalostí věci a samozřejmě zdraví, aby ten český zdravotnický systém nemusel využívat.
S úctou
MUDr.Miroslav Toms
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že současný lékařský protest vůbec není jenom o lékařích. Především Vás nelékaře a potenciální příjemce zdravotnické služby by mělo zajímat, jestli je český zdravotnický systém zdravý, efektivní a nezneužívaný, zda zaměstnává kvalitní a spokojené sestry a lékaře, kteří se nezabývají podmínkami odchodu z republiky. Jde totiž o to, jaké budeme mít zdravotnictví tady u nás doma, nebo ne?
pondělí 3. ledna 2011
Děkujeme, odcházíme - můj úhel pohledu
Od počátku jsem chtěl mít na tomto blogu výhradně odborná medicínská témata a věcem politickým jsem se důsledně vyhýbal. Nyní tedy udělám výjimku, i když o absolutní zaběhnutí určitě nepůjde. Společnost v posledních týdnech polarizuje téma, které se mne a mých pacientů navýsost týká. Jde o postavení a vnímání lékařů a celého lékařství jako oboru v této zemi. Moji kamarádi se mne opakovaně vyptávají na situaci v nemocnicích, chtějí tomu porozumět a proto se také pro ně pokusím zformulovat svůj názor. Asi se mi nepodaří množství úvah příliš zhutnit a tak předem žádám čtenáře o shovívavost.
Předně uvedu, že jsem výpověď nepodal. Jedním důvodem je to, že se považuji za pravicově smýšlejícího člověka nedavového typu, nemám rád Kubkův LOK a celou akci jsem dlouho považoval jen za další nepříliš nadějný odborový protest. Druhým a pragmatičtějším důvodem je odpovědnost za lůžkové oddělení, které dává práci desítkám lidí, nejen lékařům. Tím však moje negativní postoje k této akci v podstatě končí. Jaké jsou tedy vlastně kořeny nynějšího protestu?
To, že v mladých lékařích postupně narůstá znechucení s jejich ohodnocením, se systémem povinného postgraduálního vzdělávání a troufám si říci téměř nevolnickým podřízením nemocnici, to vidí každý, kdo se v oboru pohybuje. Oni jsou tou hybnou silou nespokojenosti, kterou odbory jen šikovně využily a mně nakonec nezbývá, než s většinou odborářských argumentů neideologicky souhlasit.
Začínající lékaři po absolvování nepochybně jednoho z nejtěžších univerzitních programů nastupují do praxe s ohromným entuziasmem a vůlí něčeho dosáhnout v tomto krásném povolání. Záhy však narazí na realitu běžného života, kdy se musejí postarat o nové bydlení, měli by založit rodinu, nemají úspory, spíše je čekají splátky. Jejich hmotné zajištění vůči spolužákům, kteří skončili u maturity je tristní a srovnání s absolventy nemedicínských fakult není rovněž příznivé, jak velmi pěkně popsala autorka tohoto blogu. Po nástupu do nemocnice dostanou cca 16500 - 17500 Kč hrubého a nemají žádný výhled významnějšího růstu v nejbližších letech. Můj kamarád podnikající ve stavebnictví mi potvrzuje, že za podobné peníze nelze sehnat pracovitého stavebního dělníka. Nakonec vývěska Úřadu práce v Ostravě, kterou uveřejnili v iDnes hovoří za vše. Nebo hledá-li lékař práci v Klatovech, tak rovněž nemůže konkurovat třeba klempířům (viz zde a zde). S často zmiňovanými službami je to tak, že mladý lékař samostatně vůbec sloužit nesmí. Primář, který jej do služby staví tak riskuje především svůj krk, ale nic jiného mu nezbývá, protože většinou nemá lékařů dostatek. Pokud je tedy takový lékař do noční služby protizákonně postaven, je to třeba u nás za 160 Kč hrubého za hodinu, což je možná nadstandardní taxa, zvláště uvážíme-li, že specialista s 30 letou praxí dostane 200 Kč za hodinu. Nádavkem k tomuto platovému ocenění dostane mladý lékař k podpisu de facto nevolnickou smlouvu, ve které se zavazuje zaměstnavateli k odpracování minimálně 10 let (5 let do atestace a 5 let po atestaci, u matek podstatně déle) pod sankcí 350 000 Kč !!! A to byla tato částka nedávno po protestech těch neposlušných mladých lékařů snížena ze 450 000,- ! Chce snad toto někdo považovat za normální? Znáte někdo jiný obor, kde panuje podobné nevolnictví? Řeší se snad v jiných oborech požadavek odborného růstu podobným způsobem? Já tedy o něčem takovém neslyšel.
Žijeme v globalizovaném světě a tak se nedivme, že dnešní mladá generace vychovaná k sebevědomí ve svobodné společnosti nehodlá zakřiknutě čekat na smilování "mocných" a na rozdíl od generace mojí jde tvrdě za svým cílem. K tomu jsme je snad vychovali, ne? Chtějí žít svým evropským způsobem a dobře vědí, že v civilizovaných zemích je lékař příslušníkem vyšší střední třídy a tomu odpovídá nejen přední umístění ve všelidových žebříčcích prestiže či důvěryhodnosti, ale především odpovídající zařazení v příjmové hierarchii společnosti. A o to tady jde, o relaci v rámci společnosti, nikoli - jak je vytrvale podsouváno - v mechanickém přepočítávání něčích platů. Po dlouhé době uvedly objektivní tabulku v HN - viz zde. Současně je třeba doplnit, že ta relace vůči průměru je většinou v chudších zemích vyšší než v bohatém Německu.
Musíme si také uvědomit, že v současné době velice stoupá hodnota lékařů na evropském pracovním trhu a to je zásadní rozdíl proti době třeba před 10 lety. Myslím, že v současnosti není žádanější profese v Evropě. Prakticky všude je lékařů nedostatek. V důsledku socialistického nařízení Bruselu (s kterým nesouhlasím, ale to je tak vše, co mohu dělat), které od příštího roku dále snižuje povolenou přesčasovou práci, dojde k dalšímu nedostatku lékařů. Proto prozíravější státy lékaře lákají jak mohou, primitivní společnosti vykřikují "tak si táhněte"! Je zajímavé, že ministr Heger novou legislativu vůbec neřeší, má prý nějakou "fintu". Je však velmi na pováženou, jestli mladí neohnutí lékaři budou na nějaké české finty zvědaví.
Je vcelku jedno, zda v současné akci odejde do zahraničí lékařů tisíc nebo jen sto. Tomuto státu je totiž jedno, že trvale narůstá počet absolventů odcházejících do zahraničí hned po škole. Pokud jde letos o 104 lékařů ze 754 promovaných a tedy 14% všech (můj miniprůzkum z mého okolí odpovídá 15-20%) a nikoho z odpovědných to vůbec nezajímá, tak to já osobně považuji za strašidelné selhání vedení státu. Děkan 1.LF Tomáš Zima doplňuje, že přitom výuka medika stojí cca 1 milion Kč. Nenávistné výkřiku z lidu, že se tam naši lékaři nedomluví a nikdo o ně nestojí jsou tak nebetyčně hloupé, že opravdu nestojí ani za polemiku (jen doplním, že oni tam mnohdy pracují v rámci stáží už v průběhu studia!). Nanejvýš proradně pak působí žvásty politiků o znalostní ekonomice a podpoře vzdělávání. V době, kdy chytré státy lanaří "mozky" ze všech možných oborů, tak naše pseudopravicová vláda doktory demonstrativně opovrhuje a ještě nezačala ani jakákoli vyjednávání. Schizofrenní ministr Heger sice vydává prohlášení, že požadavky lékařů jsou v zásadě správné, ale nedělá jediný krok k jejich naplnění a místo toho schválí ve stejnou dobu další miliardy do přístrojového vybavení fakultních nemocnic. Je totiž nanejvýš zřejmé, že z nákupů techniky mají tzv. manažeři ve zdravotnictví své provize, při případném rozpuštění do mezd by však nedostali ani korunu bokem. V tom je zřejmě celý zakopaný pes, proč naše republika neustále nakupuje různé operační roboty, ale neinvestuje do lidí, kteří tu práci stále ještě chtějí vykonávat.
Objevují se zprávy, že se složení lékařského stavu stále více feminizuje. Mladí muži zřejmě dávají přednost jiným oborům, které jim nabízejí lepší možnosti zajištění své rodiny. Ještě horší je však zjištění, které uvádí ve výše zmíněném rozhovoru děkan Zima, že na lékařské fakulty se už nehlásí - jak bylo v minulosti zvykem - ti nejlepší středoškoláci. Ti nejlepší dnes bohužel hledají uplatnění ve sférách mimo medicínu. To není dobrý vývoj pro celou českou společnost. Bůh chraň budoucí pacienty!
K otázce nevhodnosti načasování protestní akce mohu říci, že tento protiargument vcelku chápu. Jenže ono právě teď došlo na pověstnou poslední kapku či utržené ucho ... a také - jak jsem už zmínil - dorostla generace mladých neohnutých. Na obranu odborářů navíc musím doplnit, že akce byla zahájená na jaře 2009, kdy panovalo všeobecné přesvědčení o jasném volebním vítězství sociální demokracie a o nějaké vládě škrtů a redukce státního dluhu vůbec nikdo neuvažoval. Navíc nelze oddiskutovat, že peněz je ve zdravotnictví prostě málo, tedy myšleno na požadovanou evropskou úroveň zdravotnictví. Našich 7,1% HDP nás řadí tam, kde bychom neměli zůstávat. Jasně to dokládají nejnovější data z OECD - jsou zpracovaná za rok 2008. Zde poskytnu srovnání s některými státy. Myslím, že není problém určit, ke kterým státům se chceme blížit.
Následuje totéž vyjádřeno ve skutečných penězích. K tomu je třeba doplnit, že většinu léků, materiálu i přístrojů nakupujeme za cenu stejnou nebo mnohdy vyšší než naši kolegové v Německu. Jediné, co je tedy "volně manipulovatelné" je u nás cena práce. No a tu opravdu chceme změnit. Je řada profesí, ve kterých došlo v minulých letech prakticky ke skokovému zvýšení příjmů bez větší pozornosti médií. Nyní tedy mají pocit lékaři, že přišel jejich čas.
Výdaje na zdravotnictví v ČR samozřejmě rostou, to nám chtějí předkládat hlavně politici, ale když se podíváme na dynamiku posledních 9 let, tak z pouhého sklonu vrcholků sloupců tohoto hůře přehledného grafu vidíme, že dynamika růstu je ve většině zemí rychlejší, nejnápadnější je srovnání se Slovenskem.
Z uvedeného je pro mne jasné, že stát musí na jedné straně zvýšit množství peněz ve zdravotnictví a současně zvýšit úsilí, aby jejich využití bylo maximálně efektivní. Z oblíbeného výroku politiků o nalévání do černých děr se mi osobně obrazně otevírá kudla v kapse. Naše peněženky nejsou černá díra, my se o těch vašich také tak pohrdavě nevyjadřujeme! A pokud tím výrazem má vláda na mysli pravděpodobně nekonečnou korupci při vybavování nemocnic, tak by měla dostát svým slibům a tuto korupci řešit neprodleně a tím získat rychle zdroje pro patřičné ohodnocení lékařů. Ti mají s nákupem přístrojů a léků pramálo společného. (To by ovšem nesměli z NERVu znechuceně odcházet ti, kteří chtěli proti korupci opravdu bojovat).
Ministr Heger - chlapík, který mi připadal zpočátku sympatický - se v mých očích zcela zesměšnil. Po 21 letech slibování nějakých reforem a odkládání požadavků lékařů, kteří dá se říci již desítky let mají stále stejný požadavek ohledně ohodnocení (1,5 až 3 násobek průměrné mzdy), on - 17. ministr zdravotnictví za 21 let chce vážně po mně, abych opět odložil své požadavky? Má mne skutečně za užitečného idiota? Jediný teoreticky připravený ministr Julínek vyletěl s prvním pokusem s poplatky. Ještě kdysi MUDr.Macek měl jakýsi plán, ale při své inteligenci jej vzdal dříve než začal. Proč máme proboha věřit, že to nyní bude jiné?
Ministerstvo zdravotnictví se zesměšnit už nemohlo. Nevím, zda vůbec ještě existuje. Zásadně nereaguje na e-mailovou poštu, koncepci lůžkové péče zřejmě za 20 let nevypracovalo žádnou. Občas ministři vykřiknou, že máme hodně lůžek, ale tím jejich koncepce končí. Lůžek je hodně, ale zase úplně tragické to není, viz graf.
Počet lékařů je v ČR rovněž vyšší, ale ani v tom se zase tak dramaticky nelišíme. Vzhledem k připravované výše uvedené směrnici EU jich bude nepochybně nedostatek. Tedy pokud ministr, který stále vystupuje jako osoba bez jakýchkoli pravomocí, nezmění předpisy, které nařizují nesmyslně vysoké personální obsazení nemocničních lůžek a počty lékařů v noční službě. Protože to asi neví, tak raději připomenu, že jde např. o vyhlášku č. 134/1998 Sb. v novele č. 472/2009 Sb.
Možná se nyní vláda raduje, že nepříjemnou práci za úředníky udělají lékaři tím, že zlikvidují některé nemocnice či oddělení a ještě budou za viníky stavu. Bude to neprozíravé, hloupé a vůči vlastnímu obyvatelstvu nezodpovědné. Místo analýzy potřebnosti, spádovosti a časové dostupnosti, místo postupné a řízené restrukturalizace lůžek je nám obyvatelům nabízená varianta chaotického rozpadu nemocniční sítě?
Vláda vyhlásila pro mě nepochopitelnou válku svým lékařům. Asi jí nedochází, že znechucenost lékařů je opravdu velká, navíc musím připomenout, že LOK nepostavil jen mzdové požadavky, ale upozornil na 13 kritických momentů - to jen pro úplnost. Z této války nevzejdou vítězové, ale pouze poražení na všech frontách. Obávám se, že vláda ten okamžik, kdy tomu mohla zabránit, jednoznačně propásla. Přemýšlím nad tím, že kdybych býval výpověď podal (a tady prosím nejde o nějakou stávku, ale jde o zásadní osobní rozhodnutí každého jednoho lékaře!), asi bych čekal na nějaký signál, který by měl moje rozhodnutí zvrátit. Vážený ministře, vážená vládo, takový signál či výzvu k jednání jsem opravdu nezaznamenal. Naopak, ty šílené výroky o nějakých výjimečných stavech a svážení pacientů autobusy do jakýchsi lazaretů by mne jenom utvrdily, že je cosi velmi shnilého ve státě českém. Bylo by dobré, kdyby občané pochopili, že jde také a možná především o ně. Jde o to, jaké zdravotnictví vůbec chceme mít.
Prezident Klaus nám podle očekávání vyčinil. Není to překvapivé, on je docela konsistentní a takto se chová k lékařům již 20 let. Nicméně vzpomínám na dobu, kdy nám jako předseda vlády poskytl ekonomické školení. V zásadě nám sdělil, že mzda lékaře se neodvíjí od náročnosti studia ani od jeho zásluh. Poučil nás, že nám mzda stoupne tehdy, až budeme potřební na trhu práce. Neekonomicky smýšlející lékaři si bohužel tuto formulku zapomněli opakovat před spaním a procitli až nyní. Takže zřejmě už v březnu tohoto roku se ukáže, zda jsou lékaři potřební. Já myslím, že by nám měl pan prezident tleskat s vědomím, že měl zase pravdu.
P.S. Protože stále většina čtenářů kliká na tento článek a méně už na možnosti řešení (stále z mého pohledu :-), tak přidávám odkaz na můj novější a bohužel stále ještě aktuální článek: Řešení protestu Děkujeme, odcházíme
Předně uvedu, že jsem výpověď nepodal. Jedním důvodem je to, že se považuji za pravicově smýšlejícího člověka nedavového typu, nemám rád Kubkův LOK a celou akci jsem dlouho považoval jen za další nepříliš nadějný odborový protest. Druhým a pragmatičtějším důvodem je odpovědnost za lůžkové oddělení, které dává práci desítkám lidí, nejen lékařům. Tím však moje negativní postoje k této akci v podstatě končí. Jaké jsou tedy vlastně kořeny nynějšího protestu?
To, že v mladých lékařích postupně narůstá znechucení s jejich ohodnocením, se systémem povinného postgraduálního vzdělávání a troufám si říci téměř nevolnickým podřízením nemocnici, to vidí každý, kdo se v oboru pohybuje. Oni jsou tou hybnou silou nespokojenosti, kterou odbory jen šikovně využily a mně nakonec nezbývá, než s většinou odborářských argumentů neideologicky souhlasit.
Začínající lékaři po absolvování nepochybně jednoho z nejtěžších univerzitních programů nastupují do praxe s ohromným entuziasmem a vůlí něčeho dosáhnout v tomto krásném povolání. Záhy však narazí na realitu běžného života, kdy se musejí postarat o nové bydlení, měli by založit rodinu, nemají úspory, spíše je čekají splátky. Jejich hmotné zajištění vůči spolužákům, kteří skončili u maturity je tristní a srovnání s absolventy nemedicínských fakult není rovněž příznivé, jak velmi pěkně popsala autorka tohoto blogu. Po nástupu do nemocnice dostanou cca 16500 - 17500 Kč hrubého a nemají žádný výhled významnějšího růstu v nejbližších letech. Můj kamarád podnikající ve stavebnictví mi potvrzuje, že za podobné peníze nelze sehnat pracovitého stavebního dělníka. Nakonec vývěska Úřadu práce v Ostravě, kterou uveřejnili v iDnes hovoří za vše. Nebo hledá-li lékař práci v Klatovech, tak rovněž nemůže konkurovat třeba klempířům (viz zde a zde). S často zmiňovanými službami je to tak, že mladý lékař samostatně vůbec sloužit nesmí. Primář, který jej do služby staví tak riskuje především svůj krk, ale nic jiného mu nezbývá, protože většinou nemá lékařů dostatek. Pokud je tedy takový lékař do noční služby protizákonně postaven, je to třeba u nás za 160 Kč hrubého za hodinu, což je možná nadstandardní taxa, zvláště uvážíme-li, že specialista s 30 letou praxí dostane 200 Kč za hodinu. Nádavkem k tomuto platovému ocenění dostane mladý lékař k podpisu de facto nevolnickou smlouvu, ve které se zavazuje zaměstnavateli k odpracování minimálně 10 let (5 let do atestace a 5 let po atestaci, u matek podstatně déle) pod sankcí 350 000 Kč !!! A to byla tato částka nedávno po protestech těch neposlušných mladých lékařů snížena ze 450 000,- ! Chce snad toto někdo považovat za normální? Znáte někdo jiný obor, kde panuje podobné nevolnictví? Řeší se snad v jiných oborech požadavek odborného růstu podobným způsobem? Já tedy o něčem takovém neslyšel.
Žijeme v globalizovaném světě a tak se nedivme, že dnešní mladá generace vychovaná k sebevědomí ve svobodné společnosti nehodlá zakřiknutě čekat na smilování "mocných" a na rozdíl od generace mojí jde tvrdě za svým cílem. K tomu jsme je snad vychovali, ne? Chtějí žít svým evropským způsobem a dobře vědí, že v civilizovaných zemích je lékař příslušníkem vyšší střední třídy a tomu odpovídá nejen přední umístění ve všelidových žebříčcích prestiže či důvěryhodnosti, ale především odpovídající zařazení v příjmové hierarchii společnosti. A o to tady jde, o relaci v rámci společnosti, nikoli - jak je vytrvale podsouváno - v mechanickém přepočítávání něčích platů. Po dlouhé době uvedly objektivní tabulku v HN - viz zde. Současně je třeba doplnit, že ta relace vůči průměru je většinou v chudších zemích vyšší než v bohatém Německu.
Musíme si také uvědomit, že v současné době velice stoupá hodnota lékařů na evropském pracovním trhu a to je zásadní rozdíl proti době třeba před 10 lety. Myslím, že v současnosti není žádanější profese v Evropě. Prakticky všude je lékařů nedostatek. V důsledku socialistického nařízení Bruselu (s kterým nesouhlasím, ale to je tak vše, co mohu dělat), které od příštího roku dále snižuje povolenou přesčasovou práci, dojde k dalšímu nedostatku lékařů. Proto prozíravější státy lékaře lákají jak mohou, primitivní společnosti vykřikují "tak si táhněte"! Je zajímavé, že ministr Heger novou legislativu vůbec neřeší, má prý nějakou "fintu". Je však velmi na pováženou, jestli mladí neohnutí lékaři budou na nějaké české finty zvědaví.
Je vcelku jedno, zda v současné akci odejde do zahraničí lékařů tisíc nebo jen sto. Tomuto státu je totiž jedno, že trvale narůstá počet absolventů odcházejících do zahraničí hned po škole. Pokud jde letos o 104 lékařů ze 754 promovaných a tedy 14% všech (můj miniprůzkum z mého okolí odpovídá 15-20%) a nikoho z odpovědných to vůbec nezajímá, tak to já osobně považuji za strašidelné selhání vedení státu. Děkan 1.LF Tomáš Zima doplňuje, že přitom výuka medika stojí cca 1 milion Kč. Nenávistné výkřiku z lidu, že se tam naši lékaři nedomluví a nikdo o ně nestojí jsou tak nebetyčně hloupé, že opravdu nestojí ani za polemiku (jen doplním, že oni tam mnohdy pracují v rámci stáží už v průběhu studia!). Nanejvýš proradně pak působí žvásty politiků o znalostní ekonomice a podpoře vzdělávání. V době, kdy chytré státy lanaří "mozky" ze všech možných oborů, tak naše pseudopravicová vláda doktory demonstrativně opovrhuje a ještě nezačala ani jakákoli vyjednávání. Schizofrenní ministr Heger sice vydává prohlášení, že požadavky lékařů jsou v zásadě správné, ale nedělá jediný krok k jejich naplnění a místo toho schválí ve stejnou dobu další miliardy do přístrojového vybavení fakultních nemocnic. Je totiž nanejvýš zřejmé, že z nákupů techniky mají tzv. manažeři ve zdravotnictví své provize, při případném rozpuštění do mezd by však nedostali ani korunu bokem. V tom je zřejmě celý zakopaný pes, proč naše republika neustále nakupuje různé operační roboty, ale neinvestuje do lidí, kteří tu práci stále ještě chtějí vykonávat.
Objevují se zprávy, že se složení lékařského stavu stále více feminizuje. Mladí muži zřejmě dávají přednost jiným oborům, které jim nabízejí lepší možnosti zajištění své rodiny. Ještě horší je však zjištění, které uvádí ve výše zmíněném rozhovoru děkan Zima, že na lékařské fakulty se už nehlásí - jak bylo v minulosti zvykem - ti nejlepší středoškoláci. Ti nejlepší dnes bohužel hledají uplatnění ve sférách mimo medicínu. To není dobrý vývoj pro celou českou společnost. Bůh chraň budoucí pacienty!
K otázce nevhodnosti načasování protestní akce mohu říci, že tento protiargument vcelku chápu. Jenže ono právě teď došlo na pověstnou poslední kapku či utržené ucho ... a také - jak jsem už zmínil - dorostla generace mladých neohnutých. Na obranu odborářů navíc musím doplnit, že akce byla zahájená na jaře 2009, kdy panovalo všeobecné přesvědčení o jasném volebním vítězství sociální demokracie a o nějaké vládě škrtů a redukce státního dluhu vůbec nikdo neuvažoval. Navíc nelze oddiskutovat, že peněz je ve zdravotnictví prostě málo, tedy myšleno na požadovanou evropskou úroveň zdravotnictví. Našich 7,1% HDP nás řadí tam, kde bychom neměli zůstávat. Jasně to dokládají nejnovější data z OECD - jsou zpracovaná za rok 2008. Zde poskytnu srovnání s některými státy. Myslím, že není problém určit, ke kterým státům se chceme blížit.
Následuje totéž vyjádřeno ve skutečných penězích. K tomu je třeba doplnit, že většinu léků, materiálu i přístrojů nakupujeme za cenu stejnou nebo mnohdy vyšší než naši kolegové v Německu. Jediné, co je tedy "volně manipulovatelné" je u nás cena práce. No a tu opravdu chceme změnit. Je řada profesí, ve kterých došlo v minulých letech prakticky ke skokovému zvýšení příjmů bez větší pozornosti médií. Nyní tedy mají pocit lékaři, že přišel jejich čas.
Výdaje na zdravotnictví v ČR samozřejmě rostou, to nám chtějí předkládat hlavně politici, ale když se podíváme na dynamiku posledních 9 let, tak z pouhého sklonu vrcholků sloupců tohoto hůře přehledného grafu vidíme, že dynamika růstu je ve většině zemí rychlejší, nejnápadnější je srovnání se Slovenskem.
Z uvedeného je pro mne jasné, že stát musí na jedné straně zvýšit množství peněz ve zdravotnictví a současně zvýšit úsilí, aby jejich využití bylo maximálně efektivní. Z oblíbeného výroku politiků o nalévání do černých děr se mi osobně obrazně otevírá kudla v kapse. Naše peněženky nejsou černá díra, my se o těch vašich také tak pohrdavě nevyjadřujeme! A pokud tím výrazem má vláda na mysli pravděpodobně nekonečnou korupci při vybavování nemocnic, tak by měla dostát svým slibům a tuto korupci řešit neprodleně a tím získat rychle zdroje pro patřičné ohodnocení lékařů. Ti mají s nákupem přístrojů a léků pramálo společného. (To by ovšem nesměli z NERVu znechuceně odcházet ti, kteří chtěli proti korupci opravdu bojovat).
Ministr Heger - chlapík, který mi připadal zpočátku sympatický - se v mých očích zcela zesměšnil. Po 21 letech slibování nějakých reforem a odkládání požadavků lékařů, kteří dá se říci již desítky let mají stále stejný požadavek ohledně ohodnocení (1,5 až 3 násobek průměrné mzdy), on - 17. ministr zdravotnictví za 21 let chce vážně po mně, abych opět odložil své požadavky? Má mne skutečně za užitečného idiota? Jediný teoreticky připravený ministr Julínek vyletěl s prvním pokusem s poplatky. Ještě kdysi MUDr.Macek měl jakýsi plán, ale při své inteligenci jej vzdal dříve než začal. Proč máme proboha věřit, že to nyní bude jiné?
Ministerstvo zdravotnictví se zesměšnit už nemohlo. Nevím, zda vůbec ještě existuje. Zásadně nereaguje na e-mailovou poštu, koncepci lůžkové péče zřejmě za 20 let nevypracovalo žádnou. Občas ministři vykřiknou, že máme hodně lůžek, ale tím jejich koncepce končí. Lůžek je hodně, ale zase úplně tragické to není, viz graf.
Počet lékařů je v ČR rovněž vyšší, ale ani v tom se zase tak dramaticky nelišíme. Vzhledem k připravované výše uvedené směrnici EU jich bude nepochybně nedostatek. Tedy pokud ministr, který stále vystupuje jako osoba bez jakýchkoli pravomocí, nezmění předpisy, které nařizují nesmyslně vysoké personální obsazení nemocničních lůžek a počty lékařů v noční službě. Protože to asi neví, tak raději připomenu, že jde např. o vyhlášku č. 134/1998 Sb. v novele č. 472/2009 Sb.
Možná se nyní vláda raduje, že nepříjemnou práci za úředníky udělají lékaři tím, že zlikvidují některé nemocnice či oddělení a ještě budou za viníky stavu. Bude to neprozíravé, hloupé a vůči vlastnímu obyvatelstvu nezodpovědné. Místo analýzy potřebnosti, spádovosti a časové dostupnosti, místo postupné a řízené restrukturalizace lůžek je nám obyvatelům nabízená varianta chaotického rozpadu nemocniční sítě?
Vláda vyhlásila pro mě nepochopitelnou válku svým lékařům. Asi jí nedochází, že znechucenost lékařů je opravdu velká, navíc musím připomenout, že LOK nepostavil jen mzdové požadavky, ale upozornil na 13 kritických momentů - to jen pro úplnost. Z této války nevzejdou vítězové, ale pouze poražení na všech frontách. Obávám se, že vláda ten okamžik, kdy tomu mohla zabránit, jednoznačně propásla. Přemýšlím nad tím, že kdybych býval výpověď podal (a tady prosím nejde o nějakou stávku, ale jde o zásadní osobní rozhodnutí každého jednoho lékaře!), asi bych čekal na nějaký signál, který by měl moje rozhodnutí zvrátit. Vážený ministře, vážená vládo, takový signál či výzvu k jednání jsem opravdu nezaznamenal. Naopak, ty šílené výroky o nějakých výjimečných stavech a svážení pacientů autobusy do jakýchsi lazaretů by mne jenom utvrdily, že je cosi velmi shnilého ve státě českém. Bylo by dobré, kdyby občané pochopili, že jde také a možná především o ně. Jde o to, jaké zdravotnictví vůbec chceme mít.
Prezident Klaus nám podle očekávání vyčinil. Není to překvapivé, on je docela konsistentní a takto se chová k lékařům již 20 let. Nicméně vzpomínám na dobu, kdy nám jako předseda vlády poskytl ekonomické školení. V zásadě nám sdělil, že mzda lékaře se neodvíjí od náročnosti studia ani od jeho zásluh. Poučil nás, že nám mzda stoupne tehdy, až budeme potřební na trhu práce. Neekonomicky smýšlející lékaři si bohužel tuto formulku zapomněli opakovat před spaním a procitli až nyní. Takže zřejmě už v březnu tohoto roku se ukáže, zda jsou lékaři potřební. Já myslím, že by nám měl pan prezident tleskat s vědomím, že měl zase pravdu.
P.S. Protože stále většina čtenářů kliká na tento článek a méně už na možnosti řešení (stále z mého pohledu :-), tak přidávám odkaz na můj novější a bohužel stále ještě aktuální článek: Řešení protestu Děkujeme, odcházíme
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)