Jako příklad lze použít počáteční zastírací manévry ministra Hegera o nepatrném dopadu akce na běžný chod zdravotní péče, víkendových nebo prázdninových provozech v nemocnicích a mírném prodloužení čekacích dob. Již v okamžiku zveřejnění počtu výpovědí bylo každému, kdo pracuje v nemocnici, zcela jasné, že hrozí totální kolaps akutní péče. Úsměvná informace, že praktičtí lékaři a ambulantní specialisté převezmou většinu činnosti nemocnic už jen přilévala olej do ohně. Podobná vyjádření ministra pak následně vyvolala v médiích dojem nepotřebných doktorů s výkřiky ať si táhnou kam chtějí. Nikdo nebyl schopen reálně popsat,co by skutečný odchod lékařů (ať už kamkoli) pro společnost vlastně znamenal. Zřejmě to bylo součástí mediální války, která byla spuštěná.
Opakovaně jsem zaslechl názor, že ministr Heger hraje poker. To je velká mýlka, toto nebyl poker. V pokeru se jednak hraje jen o peníze a pak je to hra vzájemných interakcí. Zde jde o životy a úplně jiný typ hry. Ministr Heger totiž dobrovolně (nebo z donucení z vyšších míst?) zvolil hru na kuře, tedy zbabělce (Game of Chicken). To je ta situace čelně proti sobě jedoucích aut. Ta hra je v principu nekomunikativní a jde v ní pouze o totální vítězství. Při zatvrzelosti hráčů vede snaha o maximalizaci užitku k oboustranné destrukci. Psychologové proto mají jediné doporučení - tuto hru prostě nehrajte. Myslím, že hra na kuře nepatří do arzenálu demokratické správy věcí veřejných. Občané by měli konečně prohlédnout, co dal ministr, potažmo vláda vlastně do banku. Dal do banku zdraví a životy především těch druhých, těch, kterým má naopak podmínky pro péči o zdraví ze své funkce zajišťovat. To vše ve jménu a pod ideologickým praporem neustupování nátlaku. Ve snaze veřejně demonstrovat silnou vládu. Obecenstvo mu - jak se podle obrazu médií zdá - zatím freneticky fandí. Lidé mají odedávna zvrácenou touhu sledovat vyhrocené, dramatické řeže, často i krvavé. Jen aby nebylo pozdě až zjistí, že jde o krev jejich.
Na tomto místě bych rád zdůraznil, že se v médiích trvale velmi překrucuje pojetí odpovědnosti. Lékař má zásadně odpovědnost ve vztahu ke svému zcela konkrétnímu pacientovi. Tedy za diagnostický postup, za navrženou léčbu, za provedenou operaci a podobně. Tato odpovědnost je vyšší, než si většina nelékařů dokáže vůbec představit. Konkrétní lékař však nemá absolutně žádnou odpovědnost za organizaci zdravotní péče ve státě. Za to jsou odpovědné jiné orgány, které si navíc dobře platíme. Pokud tedy lékař odejde ze svého pracoviště (a je jedno zda sám nebo spolu s někým), tak absolutně nezodpovídá za zdravotní stav pacienta poté, co jej přestal léčit. Za kontinuitu péče je zodpovědné vedení nemocnice. Proto také existuje institut výpovědní lhůty, aby mělo vedení čas na zajištění potřebných kroků. Ústavní právo dostupnosti kvalitní zdravotní péče garantuje vláda, která se o tuto povinnost prostřednictvím zákonů podělila s krajskými samosprávami. Pokud tedy byla současná organizovaná nátlaková akce vyhlášená už před 9 měsíci a přibližně 3 měsíce před dnem "D" je známý konkrétní dopad akce, který je zjevně mimo možnosti jednotlivých nemocnic, tak nelze rozhodně hovořit o neočekávané situaci či přírodní pohromě apod. Odpovědné orgány mohly problém včas řešit. To je jejich odpovědnost.
Jaká jsou tedy řešení napjaté situace? Bohužel jsem se trochu s publikací tohoto blogu zpozdil a tak mne vývoj událostí trochu doběhl a naznačil budoucí řešení. Přesto existují tři modelové možnosti.
Verze A - úplné vítězství lékařské akce
To by znamenalo plné a okamžité přijetí všech podstatných požadavků lékařů. Lékaři vědí, že řada požadavků je koncepčních a tedy skutečně okamžitě lze řešit pouze požadavek platový. Myslím, že všichni tuší, že postavené požadavky jsou vyjednávací pozice a že většina lékařů i jejich vedení nepočítá reálně s jejich okamžitým naplněním. Tato verze se tak sice může naplnit, ale pouze pokud nechá vláda dojít stav až do katastrofického zhroucení nemocniční péče. Pak očekávám, že nejpozději do 4 týdnů najde vláda třeba i 5 mld korun přímo na platy. Druhou variantou této situace by byl určitě pád vlády. Jsem přesvědčený, že většina lékařů si tento katastrofický scénář rozhodně nepřeje.
Verze B - úplné vítězství vlády
Tedy návrat potupených lékařů na původní místa za stejných podmínek, jaké panují v nemocnicích dnes. Tato varianta charakterizovaná klausovským ideologickým "neustupujme vyděračům" je i přes masívní mediální podporu prakticky vyloučená. Ta by mohla být úspěšná při protestu lokální úrovně, což není tento případ. Kdo pochopil rozsah a zná míru znechucení nemocničních lékařů a jejich touhu po změně, tak ten ví totéž co já. Prostě nemožné. Kolují informace (nemám však webový odkaz), že samotná železná lady Thatcherová se se stávkujícími lékaři dohodla v zárodku doutnajícího konfliktu. Lékařství je totiž naprosto specifický obor lidské činnosti. Je pro společnost životně důležitý a zcela nenahraditelný. Řešení náhrady neexistují. I letecké dispečery lze nahradit armádou (nebo prostě nebudeme létat za potěšením či byznysem). Často zmiňované popeláře nebo hrobníky lze nahradit nezaměstnanými, vězni nebo opět armádou. Lékaře prostě ne. Na druhou stranu si myslím, že lékaři svého exkluzívního postavení výrazně nezneužívají. Dvacet let ignorování a slibování bylo ale i v Česku už dost. Možná si ale většina mocných v jiných státech tuto lékařskou sílu uvědomuje a proto přiznává lékařskému stavu takové místo ve společnosti, které tam má. Čeští lékaři jsou poprvé tak organizovaní a emancipovaní, že se do bláta potupy zašlapat prostě nenechají. Navíc lze říci, že nečekanou pátou kolonou lékařského stavu je samotný ministr Heger. Jeho absurdní vyjádření o mimořádných stavech a naposledy bezprecedentní útok vůči české neonatologii s návrhem na likvidaci nezralých novorozenců úředním posunem hranice pro jejich léčbu (hraničící se zločinem proti lidskosti) neuvěřitelně stmelily lékařský stav a přiměly k podpoře i lékaře, kteří se původně od akce "Děkujeme, odcházíme" distancovali.
Mimochodem, kde jsou ti slibovaní bulharští, rumunští a ukrajinští lékaři, kteří ty české tak snadno nahradí? Mluví se o tom měsíce, takže už se učí v Zahrádkách češtinu, už čekají na vyřízení formalit umožňujících provozování lékařské činnosti v Česku? Česká veřejnost si - zdá se - nechá nabulíkovat novináři a politiky cokoliv. Oni ti lékaři totiž nikde frontu nestojí. Proč by se učili bezvýznamnou češtinu, když jim stačí jeden ze světových jazyků a posunout se o několik stovek km na západ od Česka a dostat se do úplně jiných podmínek.
Verze C - kompromisní řešení
Podle mé hlavy je nejpozději od počátku prosince 2010 zjevné, že toto je jediné řešení situace. Od té doby je jasné, že silové řešení ministra nemůže být úspěšné. Sama vláda se taktikou nevyjednávání zahnala do časového presu a paradoxně zvýšila vyjednávací pozice lékařů. Sama vláda zvolila v důsledku ideologické zaslepenosti výše zmíněnou hru na kuře a přispěla k absurdnímu vyhrocení situace, kterou média doprovázejí fantasmagorickými úvahami o vojenských stanových nemocnicích či lazaretech, mezi kterými se převážejí pacienti autobusy. Přitom je řešení od počátku tak jednoduché. Stačí odložit ideologické brýle a vyslechnout samotného ministra Hegera, který od počátku a opakovaně tvrdí, že požadavky lékařů jsou oprávněné. Žádný z požadovaných bodů nikdy nezpochybnil. Kdyby vláda nepřipustila svou neprozíravostí obrovskou medializaci problému, tak měla i řadu možností, jak krok na podporu všech nemocnic vysvětlit. Připouštím, že se ústupkem zvyšuje možnost protestů jiných skupin občanů, ale nepovažuji to za pravděpodobné. Jsme členem EU a musí se zdůrazňovat evropský kontext společenského postavení lékařů. Pokud i jiná profesní skupina prokáže, že je v české společnosti významně podhodnocena v porovnání s evropskými zvyklostmi, tak slibuji, že podpořím jejich snahu o nápravu. O žádné takové skupině ale zatím nevím, žádná nic podobného nedokládala. (Nedůvtipní stále jen mluví o kurzovém přepočítávání svých platů, ale to je zcela jiná situace, než o kterou nyní běží, ale nechci se tím vůbec zdržovat.)
Od počátku tohoto týdne jsem odhadoval, že by situaci vyřešilo uvolnění 2 mld korun z účtu pojišťoven přímo na mzdy lékařů. K tomu by bylo nutné zajistit technické řešení a nějaký způsob kontroly, že k tomu opravdu došlo. Navíc písemné záruky dalších kroků, které v blízké budoucnosti přesunou další peníze do mezd všech nemocničních zdravotníků na úkor investičního rozmachu. Mělo by se prohlásit, že Česko zastavuje na čas technologický rozvoj zdravotnictví za účelem nápravy mzdových poměrů, aby totiž měl kdo s těmi technologiemi vůbec pracovat. Prostě, že se bude nyní na rozdíl od předchozích let investovat do vzdělaných lidí a nikoli do "betonu". Pokud si bude česká veřejnost v budoucnu přát další rozvoj a evropskou úroveň zdravotnictví, tak se bude muset rozhodnout platit na segment zdravotnictví více než současných 7,1% HDP a zvýšit ten podíl na srovnatelnou evropskou úroveň. (viz můj blog).
Kompromisní přístup skýtá navíc možnost zavázat si lékařské odbory k podpoře nebo přinejmenším nebojkotu připravovaných reformních kroků. Politici by si totiž měli konečně uvědomit, že bez aktivní podpory lékařů nemohou žádnou reformu zdravotnictví vůbec udělat.
***************************
Aktuální doplněk:
V pátek 28.1.2011 došlo tedy k zásadnímu posunu ve vyjednávání a k mé radosti směrem k mojí variantě C, tedy směrem k žádoucímu kompromisu. Došlo k návrhu na uvolnění 2 mld Kč :-). Připravený ministerský dokument je velmi slušný a zbývá dořešit spíše technické věci. Chci věřit, že lékařským odborářům bude tento krok v této fázi stačit. Bohužel velmi necitlivě do toho vstoupil premiér Nečas a tak se zase trochu bojím. Požadavek na navýšení mzdy sester z tohoto prvního balíku je (jakkoli si práce sester nesmírně vážím) neprůchodný. Jednak se sestry spíše ze strachu nepřidaly (a já to chápu) a ústy své šéfky Juráskové dokonce distancovaly (byť sestry v nemocnicích byly spíše jiného názoru) a druhým důvodem je, že sestrám bylo v roce 2009 jednorázově přidáno myslím 1500 Kč měsíčně, zatímco lékařům nic. Pozitivní efekty v dalších fázích reformy za 1-2 roky musí logicky pocítit všichni pracovníci nemocnic, o tom není pochyb. Celou dobu jsem sestrám vysvětloval, že pokud budou nyní lékaři konečně úspěšní, tak budou druhotně z této akce profitovat i ony. Tvrzení premiéra Nečase, že nelze garantovat, aby nyní uvolněná částka šla do mezd, je bohužel lživé. Právě sestry dostaly své peníze nějakou direktivou a nebylo možno je použít jiným způsobem. Prostě to šlo ...
Chci doufat, že různá silácká mediální vyjádření už nezbourají připravovaný kompromis a že se nakonec potvrdí, že se lékařský stav stal rozbuškou k nastartování skutečných změn ve zdravotnictví, na které se v nemocnicích marně čeká už 20 let a že politici necouvnou tak, jako dosud pokaždé.
Žádné komentáře:
Okomentovat