Děkujeme, odcházíme - můj úhel pohledu

Od počátku jsem chtěl mít na tomto blogu výhradně odborná medicínská témata a věcem politickým jsem se důsledně vyhýbal. Nyní tedy udělám výjimku, i když o absolutní zaběhnutí určitě nepůjde. Společnost v posledních týdnech polarizuje téma, které se mne a mých pacientů navýsost týká. Jde o postavení a vnímání lékařů a celého lékařství jako oboru v této zemi. Moji kamarádi se mne opakovaně vyptávají na situaci v nemocnicích, chtějí tomu porozumět a proto se také pro ně pokusím zformulovat svůj názor. Asi se mi nepodaří množství úvah příliš zhutnit a tak předem žádám čtenáře o shovívavost.

Předně uvedu, že jsem výpověď nepodal. Jedním důvodem je to, že se považuji za pravicově smýšlejícího člověka nedavového typu, nemám rád Kubkův LOK a celou akci jsem dlouho považoval jen za další nepříliš nadějný odborový protest. Druhým a pragmatičtějším důvodem je odpovědnost za lůžkové oddělení, které dává práci desítkám lidí, nejen lékařům. Tím však moje negativní postoje k této akci v podstatě končí. Jaké jsou tedy vlastně kořeny nynějšího protestu?

To, že v mladých lékařích postupně narůstá znechucení s jejich ohodnocením, se systémem povinného postgraduálního vzdělávání a troufám si říci téměř nevolnickým podřízením nemocnici, to vidí každý, kdo se v oboru pohybuje. Oni jsou tou hybnou silou nespokojenosti, kterou odbory jen šikovně využily a mně nakonec nezbývá, než s většinou odborářských argumentů neideologicky souhlasit.

Začínající lékaři po absolvování nepochybně jednoho z nejtěžších univerzitních programů nastupují do praxe s ohromným entuziasmem a vůlí něčeho dosáhnout v tomto krásném povolání. Záhy však narazí na realitu běžného života, kdy se musejí postarat o nové bydlení, měli by založit rodinu, nemají úspory, spíše je čekají splátky. Jejich hmotné zajištění vůči spolužákům, kteří skončili u maturity je tristní a srovnání s absolventy nemedicínských fakult není rovněž příznivé, jak velmi pěkně popsala autorka tohoto blogu. Po nástupu do nemocnice dostanou cca 16500 - 17500 Kč hrubého a nemají žádný výhled významnějšího růstu v nejbližších letech. Můj kamarád podnikající ve stavebnictví mi potvrzuje, že za podobné peníze nelze sehnat pracovitého stavebního dělníka. Nakonec vývěska Úřadu práce v Ostravě, kterou uveřejnili v iDnes hovoří za vše. Nebo hledá-li lékař práci v Klatovech, tak rovněž nemůže konkurovat třeba klempířům (viz zde a zde). S často zmiňovanými službami je to tak, že mladý lékař samostatně vůbec sloužit nesmí. Primář, který jej do služby staví tak riskuje především svůj krk, ale nic jiného mu nezbývá, protože většinou nemá lékařů dostatek. Pokud je tedy takový lékař do noční služby protizákonně postaven, je to třeba u nás za 160 Kč hrubého za hodinu, což je možná nadstandardní taxa, zvláště uvážíme-li, že specialista s 30 letou praxí dostane 200 Kč za hodinu. Nádavkem k tomuto platovému ocenění dostane mladý lékař k podpisu de facto nevolnickou smlouvu, ve které se zavazuje zaměstnavateli k odpracování minimálně 10 let (5 let do atestace a 5 let po atestaci, u matek podstatně déle) pod sankcí 350 000 Kč !!! A to byla tato částka nedávno po protestech těch neposlušných mladých lékařů snížena ze 450 000,- ! Chce snad toto někdo považovat za normální? Znáte někdo jiný obor, kde panuje podobné nevolnictví? Řeší se snad v jiných oborech požadavek odborného růstu podobným způsobem? Já tedy o něčem takovém neslyšel.

Žijeme v globalizovaném světě a tak se nedivme, že dnešní mladá generace vychovaná k sebevědomí ve svobodné společnosti nehodlá zakřiknutě čekat na smilování "mocných" a na rozdíl od generace mojí jde tvrdě za svým cílem. K tomu jsme je snad vychovali, ne? Chtějí žít svým evropským způsobem a dobře vědí, že v civilizovaných zemích je lékař příslušníkem vyšší střední třídy a tomu odpovídá nejen přední umístění ve všelidových žebříčcích prestiže či důvěryhodnosti, ale především odpovídající zařazení v příjmové hierarchii společnosti. A o to tady jde, o relaci v rámci společnosti, nikoli - jak je vytrvale podsouváno - v mechanickém přepočítávání něčích platů. Po dlouhé době uvedly objektivní tabulku v HN - viz zde. Současně je třeba doplnit, že ta relace vůči průměru je většinou v chudších zemích vyšší než v bohatém Německu.

Musíme si také uvědomit, že v současné době velice stoupá hodnota lékařů na evropském pracovním trhu a to je zásadní rozdíl proti době třeba před 10 lety. Myslím, že v současnosti není žádanější profese v Evropě. Prakticky všude je lékařů nedostatek. V důsledku socialistického nařízení Bruselu (s kterým nesouhlasím, ale to je tak vše, co mohu dělat), které od příštího roku dále snižuje povolenou přesčasovou práci, dojde k dalšímu nedostatku lékařů. Proto prozíravější státy lékaře lákají jak mohou, primitivní společnosti vykřikují "tak si táhněte"! Je zajímavé, že ministr Heger novou legislativu vůbec neřeší, má prý nějakou "fintu". Je však velmi na pováženou, jestli mladí neohnutí lékaři budou na nějaké české finty zvědaví.

Je vcelku jedno, zda v současné akci odejde do zahraničí lékařů tisíc nebo jen sto. Tomuto státu je totiž jedno, že trvale narůstá počet absolventů odcházejících do zahraničí hned po škole. Pokud jde letos o 104 lékařů ze 754 promovaných a tedy 14% všech (můj miniprůzkum z mého okolí odpovídá 15-20%) a nikoho z odpovědných to vůbec nezajímá, tak to já osobně považuji za strašidelné selhání vedení státu. Děkan 1.LF Tomáš Zima doplňuje, že přitom výuka medika stojí cca 1 milion Kč. Nenávistné výkřiku z lidu, že se tam naši lékaři nedomluví a nikdo o ně nestojí jsou tak nebetyčně hloupé, že opravdu nestojí ani za polemiku (jen doplním, že oni tam mnohdy pracují v rámci stáží už v průběhu studia!). Nanejvýš proradně pak působí žvásty politiků o znalostní ekonomice a podpoře vzdělávání. V době, kdy chytré státy lanaří "mozky" ze všech možných oborů, tak naše pseudopravicová vláda doktory demonstrativně opovrhuje a ještě nezačala ani jakákoli vyjednávání. Schizofrenní ministr Heger sice vydává prohlášení, že požadavky lékařů jsou v zásadě správné, ale nedělá jediný krok k jejich naplnění a místo toho schválí ve stejnou dobu další miliardy do přístrojového vybavení fakultních nemocnic. Je totiž nanejvýš zřejmé, že z nákupů techniky mají tzv. manažeři ve zdravotnictví své provize, při případném rozpuštění do mezd by však nedostali ani korunu bokem. V tom je zřejmě celý zakopaný pes, proč naše republika neustále nakupuje různé operační roboty, ale neinvestuje do lidí, kteří tu práci stále ještě chtějí vykonávat.

Objevují se zprávy, že se složení lékařského stavu stále více feminizuje. Mladí muži zřejmě dávají přednost jiným oborům, které jim nabízejí lepší možnosti zajištění své rodiny. Ještě horší je však zjištění, které uvádí ve výše zmíněném rozhovoru děkan Zima, že na lékařské fakulty se už nehlásí - jak bylo v minulosti zvykem - ti nejlepší středoškoláci. Ti nejlepší dnes bohužel hledají uplatnění ve sférách mimo medicínu. To není dobrý vývoj pro celou českou společnost. Bůh chraň budoucí pacienty!

K otázce nevhodnosti načasování protestní akce mohu říci, že tento protiargument vcelku chápu. Jenže ono právě teď došlo na pověstnou poslední kapku či utržené ucho ... a také - jak jsem už zmínil - dorostla generace mladých neohnutých. Na obranu odborářů navíc musím doplnit, že akce byla zahájená na jaře 2009, kdy panovalo všeobecné přesvědčení o jasném volebním vítězství sociální demokracie a o nějaké vládě škrtů a redukce státního dluhu vůbec nikdo neuvažoval. Navíc nelze oddiskutovat, že peněz je ve zdravotnictví prostě málo, tedy myšleno na požadovanou evropskou úroveň zdravotnictví. Našich 7,1% HDP nás řadí tam, kde bychom neměli zůstávat. Jasně to dokládají nejnovější data z OECD - jsou zpracovaná za rok 2008. Zde poskytnu srovnání s některými státy. Myslím, že není problém určit, ke kterým státům se chceme blížit.

Následuje totéž vyjádřeno ve skutečných penězích. K tomu je třeba doplnit, že většinu léků, materiálu i přístrojů nakupujeme za cenu stejnou nebo mnohdy vyšší než naši kolegové v Německu. Jediné, co je tedy "volně manipulovatelné" je u nás cena práce. No a tu opravdu chceme změnit. Je řada profesí, ve kterých došlo v minulých letech prakticky ke skokovému zvýšení příjmů bez větší pozornosti médií. Nyní tedy mají pocit lékaři, že přišel jejich čas.

Výdaje na zdravotnictví v ČR samozřejmě rostou, to nám chtějí předkládat hlavně politici, ale když se podíváme na dynamiku posledních 9 let, tak z pouhého sklonu vrcholků sloupců tohoto hůře přehledného grafu vidíme, že dynamika růstu je ve většině zemí rychlejší, nejnápadnější je srovnání se Slovenskem.

Z uvedeného je pro mne jasné, že stát musí na jedné straně zvýšit množství peněz ve zdravotnictví a současně zvýšit úsilí, aby jejich využití bylo maximálně efektivní. Z oblíbeného výroku politiků o nalévání do černých děr se mi osobně obrazně otevírá kudla v kapse. Naše peněženky nejsou černá díra, my se o těch vašich také tak pohrdavě nevyjadřujeme! A pokud tím výrazem má vláda na mysli pravděpodobně nekonečnou korupci při vybavování nemocnic, tak by měla dostát svým slibům a tuto korupci řešit neprodleně a tím získat rychle zdroje pro patřičné ohodnocení lékařů. Ti mají s nákupem přístrojů a léků pramálo společného. (To by ovšem nesměli z NERVu znechuceně odcházet ti, kteří chtěli proti korupci opravdu bojovat).

Ministr Heger - chlapík, který mi připadal zpočátku sympatický - se v mých očích zcela zesměšnil. Po 21 letech slibování nějakých reforem a odkládání požadavků lékařů, kteří dá se říci již desítky let mají stále stejný požadavek ohledně ohodnocení (1,5 až 3 násobek průměrné mzdy), on - 17. ministr zdravotnictví za 21 let chce vážně po mně, abych opět odložil své požadavky? Má mne skutečně za užitečného idiota? Jediný teoreticky připravený ministr Julínek vyletěl s prvním pokusem s poplatky. Ještě kdysi MUDr.Macek měl jakýsi plán, ale při své inteligenci jej vzdal dříve než začal. Proč máme proboha věřit, že to nyní bude jiné?

Ministerstvo zdravotnictví se zesměšnit už nemohlo. Nevím, zda vůbec ještě existuje. Zásadně nereaguje na e-mailovou poštu, koncepci lůžkové péče zřejmě za 20 let nevypracovalo žádnou. Občas ministři vykřiknou, že máme hodně lůžek, ale tím jejich koncepce končí. Lůžek je hodně, ale zase úplně tragické to není, viz graf.

Počet lékařů je v ČR rovněž vyšší, ale ani v tom se zase tak dramaticky nelišíme. Vzhledem k připravované výše uvedené směrnici EU jich bude nepochybně nedostatek. Tedy pokud ministr, který stále vystupuje jako osoba bez jakýchkoli pravomocí, nezmění předpisy, které nařizují nesmyslně vysoké personální obsazení nemocničních lůžek a počty lékařů v noční službě. Protože to asi neví, tak raději připomenu, že jde např. o vyhlášku č. 134/1998 Sb. v novele č. 472/2009 Sb.

Možná se nyní vláda raduje, že nepříjemnou práci za úředníky udělají lékaři tím, že zlikvidují některé nemocnice či oddělení a ještě budou za viníky stavu. Bude to neprozíravé, hloupé a vůči vlastnímu obyvatelstvu nezodpovědné. Místo analýzy potřebnosti, spádovosti a časové dostupnosti, místo postupné a řízené restrukturalizace lůžek je nám obyvatelům nabízená varianta chaotického rozpadu nemocniční sítě?
Vláda vyhlásila pro mě nepochopitelnou válku svým lékařům. Asi jí nedochází, že znechucenost lékařů je opravdu velká, navíc musím připomenout, že LOK nepostavil jen mzdové požadavky, ale upozornil na 13 kritických momentů - to jen pro úplnost. Z této války nevzejdou vítězové, ale pouze poražení na všech frontách. Obávám se, že vláda ten okamžik, kdy tomu mohla zabránit, jednoznačně propásla. Přemýšlím nad tím, že kdybych býval výpověď podal (a tady prosím nejde o nějakou stávku, ale jde o zásadní osobní rozhodnutí každého jednoho lékaře!), asi bych čekal na nějaký signál, který by měl moje rozhodnutí zvrátit. Vážený ministře, vážená vládo, takový signál či výzvu k jednání jsem opravdu nezaznamenal. Naopak, ty šílené výroky o nějakých výjimečných stavech a svážení pacientů autobusy do jakýchsi lazaretů by mne jenom utvrdily, že je cosi velmi shnilého ve státě českém. Bylo by dobré, kdyby občané pochopili, že jde také a možná především o ně. Jde o to, jaké zdravotnictví vůbec chceme mít.

Prezident Klaus nám podle očekávání vyčinil. Není to překvapivé, on je docela konsistentní a takto se chová k lékařům již 20 let. Nicméně vzpomínám na dobu, kdy nám jako předseda vlády poskytl ekonomické školení. V zásadě nám sdělil, že mzda lékaře se neodvíjí od náročnosti studia ani od jeho zásluh. Poučil nás, že nám mzda stoupne tehdy, až budeme potřební na trhu práce. Neekonomicky smýšlející lékaři si bohužel tuto formulku zapomněli opakovat před spaním a procitli až nyní. Takže zřejmě už v březnu tohoto roku se ukáže, zda jsou lékaři potřební. Já myslím, že by nám měl pan prezident tleskat s vědomím, že měl zase pravdu.

P.S. Protože stále většina čtenářů kliká na tento článek a méně už na možnosti řešení (stále z mého pohledu :-), tak přidávám odkaz na můj novější a bohužel stále ještě aktuální článek: Řešení protestu Děkujeme, odcházíme