Co kromě negativního vlivu rodičů nejvíce přispívá k alarmujícímu nárůstu dětské obezity?
Principiálně je všeobecný nárůst obezity včetně dětské dán tím, že jsme geneticky vybavení spíše pro zadržování a "konzervování" energie, což bylo pro vývoj lidského rodu naprosto nezbytné. V posledních desítkách let však žijí lidé v bohatších částech světa v tzv. obezitogenním prostředí, tedy prostředí, které k obezitě přímo vybízí. Je tím myšlený faktický nadbytek potravy, jejíž získání je navíc proti minulosti prakticky bezpracné (myslím fyzickým úsilím) a technologický vývoj, který sice splňuje naše představy pohodlného života, ale současně nás téměř zbavil našeho nejpřirozenějšího pohybu, tedy chůze. Ale zpátky k Vaší otázce - obecně jde jednoznačně o nesprávné stravovací návyky a výrazný pokles pohybových aktivit dnešních dětí.
Rodina má samozřejmě zcela zásadní roli v tom, zda je ochotna a schopna své děti naučit, jak se v tomto relativně novém prostředí pohybovat a jak se rozumově správně vypořádat s nástrahami moderní doby.
Kdy je s hubnutím dítěte nejlépe začít (čekat, až nastoupí do školy nebo už ve školce?) a jak dlouho v průměru celý proces trvá?
Jelikož prevence v tomto případě přináší výrazně lepší výsledky než léčba, tak je třeba zdůraznit, že prevence se týká už zdravotního stavu matky před těhotenstvím, samozřejmě průběhu těhotenství a výživy po porodu a v prvních letech života. Pokud je zjevné, že se dítě dostalo do pásma nadváhy či přímo obezity, pak je třeba s léčbou - tedy nápravou životního stylu rodiny - začít ihned, tedy hluboko v předškolním věku. Čekat na školní věk či dokonce "zda z toho nevyroste" je zcela zásadní chybou. Protože procesem je myšlený tzv. zdravý životní styl, tak je to možno označit za celoživotní úsilí.
Lze se vůbec obezity zbavit navždy nebo pro jedince, kteří se z ní v dětství dostanou, zůstává strašákem i v dospělosti?
Zbavit se obezity navždy - to je příliš optimistický názor. Není to jako vyléčit se z angíny. Vždy je možno se zlepšit ve stupni obezity, je možno se dopracovat k nadváze nebo z nadváhy do správné váhy, ale představa, že se např. 14-leté dítě dopracuje z obezity III. stupně do normální váhy je velmi nereálná. Šance na úspěch je vždy podstatně vyšší u rodiny předškoláka, která to vše vzala vážně, než u silně obézního dorostence. Pokud někdo najde v sobě dost motivace ke zvládnutí obezity v dětském věku, pak má dobrou šanci vydržet i v dospělosti, ale strašákem - jak píšete - to bude asi vždycky. Proto také jsou vždy úspěšnější koncepty preventivní na úrovní státní či komunitní politiky s podporou zdravého stylu mládeže jak v oblasti zdravého stravování, tak možností pro aktivní využívání volného času.
Žádné komentáře:
Okomentovat