Na tomto blogu uveřejňuji texty, které souvisejí s mojí profesí. Některé byly publikované už jinde, některé budou určené rodičům mých pacientů k rozšíření vědomostí o nemocech, se kterými mne navštěvují. Internet je plný dezinformací a proto se snažím šířit texty postavené na odborných znalostech.
sobota 7. února 2009
Řekněme to na rovinu: Nemám rád jesle
středa 25. června 2008
Pro paní doc.Vávrovou
Archiv - článek
autor: Lucie Ondřichová
Málokdy je jméno jednoho lékaře tak pevně spojeno s konkrétní diagnózou, jako je tomu v případě cystické fibrózy a doc. MUDr. Věry Vávrové, DrSc. Během svého profesionálního života mohla vidět, jak se z nemoci s naprosto fatální prognózou stává choroba sice stále nevyléčitelná, ale relativně dobře léčitelná. Děti, které se s touto nemocí dnes narodí ve vyspělém světě, mají reálnou naději, že se dožijí šesté dekády.
1960 – rok nula
S nemocnými s cystickou fibrózou začala pracovat v roce 1960, a jak sama říká, nešlo o úplně svobodnou a záměrnou volbu. „Nebyla jsem ve straně a mé postavení na klinice nebylo nejlepší. Měla jsem tříměsíční smlouvu, která se mohla obnovit, ale také nemusela. Profesor Houštek se tehdy vrátil z několikaměsíčního pobytu v USA, kde se s problematikou cystické fibrózy blíže seznámil. Po návratu tuto diagnózu stanovil u chlapce, který byl doposud léčen na bronchiektázie. To pro něj bylo impulsem k tomu, aby se snažil najít někoho, kdo se tomuto onemocnění bude soustavně věnovat, a tím někým jsem se stala já,“ vzpomíná doc. Vávrová.
Bylo jasné, že to nebude veselá práce. „Klinikou do té doby prošlo šestadvacet dětí s cystickou fibrózou. Až na jednu výjimku všechny zemřely v prvních měsících života na závažné plicní infekce.“
Vliv komunismu na cystickou fibrózu
Zpočátku bylo hlavním úkolem zjistit, kolik takových dětí vlastně je. „Šlo o docela rozsáhlou akci. Všechny děti, které zemřely ve Středočeském kraji, byly pitvány na pracovišti prof. Benešové. Ta se o cystickou fibrózu velmi zajímala, také byla spoluautorkou první české publikace na toto téma. Prošly jsme klinické protokoly a pitevní zprávy a došly jsme k závěru, že se toto onemocnění vyskytuje u jednoho z 2 730 dětí. To také byla jedna z nejcitovanějších českých prací s touto tematikou. Všem rodinám, kterých se to týkalo, jsem pak psala dopis, že se jedná o dědičné onemocnění, a že pokud o to stojí, vyšetříme i další jejich děti. Nedávno přišla maminka jednoho našeho současného pacienta a přinesla tento skoro padesát let starý list papíru, který se týkal bratra dědečka tohoto chlapce.“
Diagnostikovaných pacientů přibývalo pomalu, možností, jak jim pomoci, ještě pomaleji. „Měli jsme samozřejmě k dispozici antibiotika, ale ne v dostatečném spektru. Pankreatickou složku onemocnění jsme nemohli ovlivnit téměř vůbec.“ V mnohém došlo na improvizaci. „První přístroj pro potní test nám udělala ústavní dílna. Z dnešního pohledu byl komický, sloužil ale docela dlouho. První inhalátory vyfoukali sázavští skláři, k jejich pohonu nám sloužil obrovský kompresor.“
Doba přežití se postupně prodlužovala. „Děti se začaly dožívat školního věku, ale pořád to bylo podstatně méně než v západních zemích. Na jejich osudu lze velmi dobře dokumentovat jev, který nazývám ‚Vliv komunismu na cystickou fibrózu‘. Ke skutečnému zlomu došlo až po roce 1989. Pacienti, kteří se narodili po roce 1986, už z toho zřetelně profitují. Nyní se dá říci, že děti již neztrácíme, tedy kromě vzácných případů, kdy například rodiče věří více alternativní medicíně než nám. Léčba, kterou nabízíme, je srovnatelná s těmi nejvyspělejšími zeměmi.“
Ve světě už je běžné, že se tito nemocní dožívají středního věku. „Profesor Warwick z Minnesoty má studii nazvanou ‚Stárnutí s cystickou fibrózou‘. Je do ní zavzato několik set nemocných starších čtyřiceti let. S trochou nadsázky říká, že toto onemocnění bude brzy spíše problémem pro geriatry než pro pediatry. K podobnému vývoji dojde jistě i u nás, i když máme v tomto směru určité zpoždění. Pokud vím, tak jen čtyři naši pacienti jsou starší čtyřiceti let.“
Někteří lékaři na větu „Mé dítě je slané“ nereagují
Díky tomuto pokroku lékaři řeší problémy, ke kterým dříve vůbec nemohlo dojít. Dokládá to i nástěnka v pracovně doc. Vávrové. Pacienti jí posílají svá svatební oznámení i fotografie svých zdravých dětí. „U žen je sice kvůli změnám hustoty poševního hlenu početí ztížené, ale ke spontánní koncepci dochází běžně. Naprostá většina mužů s cystickou fibrózou je neplodných – spermie se jim tvoří, ale nedostávají se do ejakulátu. V mnoha případech si s tím už ale asistovaná reprodukce poradí.“
Pro průběh nemoci jednoznačně platí, že lepší prognózu mají ti, u kterých byla diagnostikována v prvních týdnech života. „Ještě stále je mnoho dětí léčeno pro astma, záněty vedlejších dutin nosních či opakovaný kašel nejasného původu a na cystickou fibrózu nikdo nepomyslí. Někdy i maminky říkají, že když dítě políbí, mají pocit slané chuti, a lékař na tento signál nijak nereaguje. Proto tolik stojíme o plošný screening. Děti by nijak nezatěžoval, k vyšetření by se dala použít tatáž kapka krve, která se už odebírá na screening fenylketonurie. Samozřejmě by to znamenalo nějaké peníze navíc, při úrovni české pediatrie by to ale snad luxus nebyl.“
Přes veškerý vývoj však pro řadu nemocných znamená jedinou šanci na prodloužení života transplantace plic. Ta se z této indikace v Česku provádí již deset let a zatím ji má za sebou dvacet nemocných s cystickou fibrózou. Deset z nich dosud žije, včetně ženy, která tento zákrok podstoupila jako první. „Narážíme zde na dva limity. Tím prvním je samozřejmě nedostatek vhodných orgánů. Tím druhým je kolonizace našich pacientů. Ti, kteří se do takového závažného stavu dostanou, jsou obvykle osídleni kmenem Burkholderia cepacia komplex, což je patogen rezistentní na antibiotika, který může vyvolat závažnou komplikaci, jež může vést až ke smrti během několika dnů. Jsou transplantační centra, která u takových nemocných doporučují transplantaci dokonce dříve, a jsou centra, a sem patří to pražské, pro která tento mikroorganismus představuje kontraindikaci. Nezbývá nám, než to respektovat. Je to ale těžké, když vidíme, jak transplantace těmto pacientům zásadně mění kvalitu života. Říkají nám, že už si ani nepamatují, kdy se mohli naposledy tak snadno nadechnout.“
Z každé věty doc. Vávrové je patrná úcta k rodinám, které se o takto nemocné děti dokážou postarat. „Kdo tím neprošel, těžko si představí, jaká zátěž to je. Maminky obvykle zůstávají doma. Dítě musí pravidelně inhalovat a rehabilitovat, je potřeba dohlédnout, aby správně užívalo léky, je nutné stále vařit, protože musí mít jídlo šestkrát denně, a to s minimálně o padesát procent vyšší kalorickou hodnotou než u zdravých vrstevníků. Je to obrovská práce, ale vyplácí se.“
Už nejsem sama
Tento důsledný každodenní přístup má o to větší význam, že kauzální léčba cystické fibrózy je zatím v nedohlednu. „Velké naděje se vkládaly do genové terapie, nyní vidíme, že je to otázka mnoha let. Jedna z firem vyhlásila, že má látku, která ovlivňuje gen kódující protein, jenž funguje jako chloridový kanál. To by byl velký úspěch, ale také bude trvat dlouho, než dojde do praxe.“
Díky doc. Vávrové vzniklo něco jako „Česká škola cystické fibrózy“. V České republice pracuje nyní pět center, ve kterých je dohromady dispenzarizováno 427 pacientů, dětí i dospělých. „Strašně dlouho jsem na to byla sama. Vždycky, když se našel nějaký kolega, za pár měsíců si to rozmyslel. Pro lékaře je určitě snazší věnovat se dětem, které se vyléčí a zdravé odcházejí domů. Teď už je to ale jinak. Přibývá lékařů, kteří v této problematice vidí svou osobní perspektivu, není zde problém najít zajímavé téma pro výzkumnou práci, takže mezi nás přicházejí i ti výzkumně orientovaní.“
Pro slavnostní večer zahajující zasedání ECFS si doc. Vávrová připravila prezentaci na téma Historie cystické fibrózy v Praze. „Je to obrovské ocenění, ale nejsem si jistá, jestli si ho zasloužím. Žádný velký objev jsem neudělala, jen jsem se celý život snažila o tyto děti co nejlépe starat,“ říká při této příležitosti.
úterý 29. dubna 2008
Poznámky k imunologii zažívacího traktu
Komentář k článku Immune effects of the normal gut flora
Monatsschr Kinderheilkd 1998 (Suppl 1-98)
Použité zkratky:
GIT gastrointestinální trakt
NK buňky „přirození zabíječi“
GALT gut-associated lymphoid tissue
APC antigen prezentující buňky
IEL intraepiteliální lymfocyty
GM-CSF faktor stimulující makrofágové kolonie
IFN interferon
TNF tumor nekrotizující faktor
TGF transformující růstový faktor
V posledním desetiletí stále přibývá poznatků o vztahu zažívacího traktu a imunitního systému. Původně okrajové téma se dostává do centra pozornosti imunologů, gastroenterologů, pediatrů a nakonec i firem zabývajících se výživou. Ukazuje se, že individuální nastavení imunitního systému jedince se začíná formovat už před narozením, v rozhodující míře však v časných obdobích života od novorozeneckého po batolecí věk. V tomto období se rozvíjejí nejen schopnosti imunitního systému zajistit obranu organizmu, ale současně se rozvíjí aktivní proces imunologické tolerance, která nás brání před permanentní zánětlivou reakcí na sliznicích. Abnormální imunitní reaktivita v tomto období může zakládat vznik budoucích imunopatologických onemocnění.
Imunitní systém je tvořený přirozenou a specifickou imunitou. Přirozená imunita je výsledkem fylogenetické evoluční zkušenosti a je poměrně neměnná a geneticky determinovaná. Zahrnuje především makrofágy, dendritické buňky, granulocyty, NK buňky a komplement. Tvoří základ lidské imunitní reaktivity a podmiňuje funkci specifické imunity, která zahrnuje systém T a B lymfocytů. Pro specifickou imunitu získáváme pouze dědičnou dispozici, která se dále formuje pod vlivem zevního prostředí. Specifická imunita zajišťuje individuální ochranu jedince v závislosti na proměnlivosti životních podmínek. Klíčovým obdobím pro její nastavení jsou právě počáteční životní etapy.
K pochopení vlivu GIT na imunitní systém musíme vyjít z morfologických znalostí. Střevo představuje největší slizniční povrch o velikosti kolem 400 m2 , na kterém dochází ke kontaktu s obrovským množství mikroorganizmů a potravních antigenů. Střevo balancuje mezi procesy degradace potravy na molekuly schopné absorpce a ochranou před průnikem antigenů a mikroorganizmů do vnitřního prostředí. Imunitní systém střeva (GALT) je největší imunitní orgán a představuje 2/3 celkového imunitního systému. Základní jednotkou jsou Peyerské pláty, kterých je v tenkém střevě 100-200. Na svém povrchu mají M buňky (microfold), sloužící k nonreceptorovému průniku makromolekul skrz slizniční bariéru. Hlavními APC buňkami v plátech jsou dendritické buňky. Antigeny jsou předloženy T buněčnému systému, který prostřednictvím cytokinů stimuluje B buňky k produkci IgA dimérů. B buňky pak kolonizují veškeré sliznice, kde se objevují ve formě plazmatických buněk. IgA diméry po navázání na sekreční komponentu jsou transportovány na povrch sliznice. Tyto sIgA protilátky představují velmi ekonomický obranný systém, který brání mikrobům a toxinům v kontaktu se sliznicí a jejich průniku skrze ní.
Druhou složkou GALT je lamina propria, ve které dominují T lymfocyty (CD4+). Tato část se aktivuje po průniku infekce a spouští tkáňový obranný systém zahrnující makrofágy, neutrofily, NK buňky, eosinofily apod. Výsledkem uvolnění cytokinů a mediátorů je zánětlivá tkáňová reakce. Jsou důkazy, že i samotné enterocyty fungují jako APC buňky a připravují tak antigeny pro lymfocyty v lamina propria a pro IEL.
Třetí složkou GALT jsou intraepiteliální lymfocyty (IEL) s převahou T lymfocytů (CD8+). IEL hrají důležitou roli v rozvoji imunitní odpovídavosti či neodpovídavosti střeva.
Sliznice GIT musí zajistit kontrolovaný prostup a detekci antigenů tak, aby zajistila optimální imunitní odpověď. Nadměrný či nevhodný transport antigenů vede k nevhodné odpovědi. Funkční schopnosti střeva po narození ještě dozrávají. Antigenní propustnost střeva novorozence je větší než u starších dětí. Zdá se, že kojení urychluje zrání sliznice a „uzavírá“ střevní sliznici pro průnik antigenů. Mateřské mléko je optimální nejen z hlediska nutričních požadavků, ale i z hlediska rozvoje imunitní reaktivity. Infekční rizika zvládá novorozenec zpočátku pomocí protilátek IgG přenesených od matky přes placentu. Ty jsou postupně doplňovány protilátkami sIgA přítomnými v mateřském mléce. Kojení dále umožňuje optimální kolonizaci sliznice GIT mikroorganizmy. Předčasná expozice dalším složkám potravy znamená nepřiměřenou antigenní stimulaci střeva s rizikem deregulace slizniční imunity.
Střevní mikroflóra hraje zásadní roli v postnatálním rozvoji imunity. Je známo, že bezmikrobní myši mají lymfoidní systém střeva přibližně na úrovni 1/10 ve srovnání s normální myší. Po kolonizaci střeva bakteriemi dochází k rychlému rozvoji lymfatické káně střeva, např. vznikají aktivní germinativní centra v Peyerských plátech. Spolu s tím začíná produkce sIgA a paralelně i sérových protilátek. Lze detekovat protilátky proti aerobní i anaerobní flóře střeva. Fyziologická mikroflóra navíc brání rozvoji patogenů, udržuje bariérové funkce střeva výživou enterocytů, ovlivňuje rovnováhu pro a protizánětlivých cytokinů a má vliv na rovnováhu mezi Th1 a Th2 imunitní odpovědí.
Schopnost navození imunologické tolerance vůči celé řadě antigenů patří k dalším významným funkcím střevní sliznice. Pro navození stavu odpovídavosti, či neodpovídavosti na určitý antigen je rozhodující souhra řady cytokinů. Mezi působky podporujícími zánětlivou odpověď patří GM-CSF, IFNγ, TNFα. Opačně působí TGFβ a IL 10. V jemné rovnováze mezi reaktivitou a nonreaktivitou hraje roli mnoho dosud nepoznaných mechanizmů. Jisté je, že za normálních okolností jsme tolerantní k vlastní střevní mikroflóře a že porušení této tolerance může být příčinou některých zánětlivých střevních poruch.
Literatura:
Hanson L.A.:Immune effects of the normal gut flora, Monatsschr Kinderheilkd 1998 (Suppl. 1)
Krejsek J.: Vztah imunitního systému a výživy
Insoft R.M., Sanderson I.R., Walker W.A.: Development of Immune Function in the Intestine and its Role in Neonatal Diseases, in The Pediatric Clinics of North America 43:2 1996
Fučíková T. a kol.: Základy klinické imunologie
<publikováno 30.3.2006>
pondělí 17. března 2008
Klíšťová encephalitida - očkování
V ČR je jen velmi málo oblastí, kde je riziko výskytu nízké. Hezká interaktivní mapka ČR i velmi podrobný rozbor k tomuto očkování je zde.
Očkovat je možno od 1 roku a kdykoli v průběhu roku. Nyní je nejvyšší čas. Jedinou významnou zábranou očkování (kontraindikací) může být těžká alergická reakce na vaječný bílek.
úterý 4. března 2008
Charta práv dětí v nemocnici
- Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.
- Děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, mělo by se rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
- Děti a/nebo jejich rodiče mají právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Musejí mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem.
- Děti a/nebo jejich rodiče mají právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě musí být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými úkony podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení.
- S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí.
- Dětem se musí dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny.
- Děti mají mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci.
- O děti má být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny.
- Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům, a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.
- Děti mají mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobenou jejich věku a zdravotnímu stavu.
Tento dokument vychází z textu Charty práv dětských pacientů organizace "National Association for the Welfare of Children in Hospital" (NAWCH) se sídlem v Londýně. Překlad zdrojového textu pořídila Nadace Klíček se svolením této organizace.
Chartu v tomto znění schválila Centrální etická komise při Ministerstvu zdravotnictví ČR v roce 1993.