Občas sleduji web Férová nemocnice. Nesouhlasím sice s některými názory, které web obhajuje, ale uznávám, že jde o užitečný zdroj pro lékaře a pacienty pro řešení řady sporných právních otázek, namátkou mohu vzpomenout problém informovaných souhlasů nebo situaci kolem nutného souhlasu rodičů s ošetřováním dětí, kterou vyvolala loňská nesmyslná formulace v novém zákoně.
Nedávná odpověď webu na dotaz "Převzetí miminka do péče pediatrem po porodu doma" mne však rozzlobila hlavně militantním právnickým názorem paní Candiglioty a také nepochopením podstaty věci nastávající maminkou M.K. Rád bych oběma nějak odpověděl.
Nejprve k tomu agresívně útočnému typicky právnickému přístupu. Doporučovat pacientům, aby si potají nahrávali rozhovory s lékařem, znamená pro mne export právnického hnusu do běžného života. Pro mne je to šokující názor. Zřejmě ani jedna z dam vůbec nechápe, že medicína je obor primárně postavený na důvěrném vztahu lékaře a pacienta. Medicína je mix vědy a umění a je jen částečně exaktní. Při absenci oboustranné důvěry nemá prakticky smysl. Já osobně si třeba nepřeji, aby za mnou chodili rodiče, kteří nevěří tomu, co jim doporučuji. Podle mne nemá takový stav přínos pro žádnou stranu. Proto vůbec nerozumím tomu, že by někdo chtěl svěřit své dítě do péče lékaři (a to možná na 19 dlouhých let!!), kterému se vnutí prostřednictvím tajných nahrávek, hrozbou soudního stíhání a vysokých pokut. To je fakt zajímavý základ pro dlouhodobý vztah. Nevím, jestli paní doktorka Candigliota má vlastní děti. Ale jestli buduje svůj vztah ke svému pediatrovi tímto způsobem, tak není moc v pořádku a je mi jejích dětí líto. Přeji jim, aby byly od přírody zdravé.
Nyní k podstatě celého problému a tedy k otázce, proč se praktičtí dětští lékaři (PLDD) brání převzít péči o novorozence ihned po porodu. Opět je až symptomatické, jak obě dámy v této věci hledají nějaké naschvály, výmluvy či komploty, které je třeba násilím prorazit. Zdá se, že jim vůbec nedochází, že by mohlo jít třeba o vážný odborný problém. Příjem nového novorozence je totiž pro PLDD ekonomicky jednoznačně nejpřínosnější činností. Bylo by tedy asi nanejvýše hloupé odmítat ekonomický příjem z důvodu nějakého naschválu, nemyslíte?
Problém je totiž především medicínsky odborný a matky by měly tedy naslouchat spíše lékařům než právníkům. Příchod novorozence na svět je sice stav normální, ale současně je v prvních hodinách a dnech charakterizovaný obrovskými změnami ve všech funkčních systémech. Plíce vyplněné v děloze tekutinou se snaží od prvních vteřin provzdušnit a zajistit přívod kyslíku pro životně důležité procesy. Od prvních minut bojuje novorozenec s novým problémem termoregulace, která je nezbytná k udržení potřebné tělesné teploty a dobrého prokrvení. V prvních hodinách se dramaticky mění krevní oběh přímo v srdci a hlavních cévách, uzavírají se zkraty potřebné v děloze a překážející v postnatálním životě. V prvních dnech se rozpadají fetální červené krvinky, což způsobuje hromadění toxického bilirubinu a způsobuje žloutenku. Ve stejné době se trávicí trakt učí zpracovávat mléko, aby zajistil potřebný přísun tekutin pro zajištění krevního oběhu a tím i vyloučení nežádoucího bilirubinu a současně přísun nezbytné energie. V prvních 3 dnech se projevuje většina časných infekcí přenesených z těla matky. Při omezených schopnostech imunitního systému, který se teprve začíná seznamovat s cizorodými zárodky, je každá infekce stavem ohrožujícím novorozence na životě. Nad tím vším je činnost mozku, která může být každou poruchou v jednotlivých systémech vážně narušená s rizikem celoživotních následků.
O novorozence se v Česku v tomto kritickém vývojovém období už řadu desítek let starají výhradně lůžkoví pediatři, případně neonatologové, ale nikdy tuto práci nedělali praktičtí lékaři pro děti - tedy kromě stáží v době přípravy před atestací. PLDD tedy v této problematice nemají erudici, nemají žádnou praxi a velmi dobře si to uvědomují. Rozhodně však dobře vědí, že například sledování žloutenky nespočívá v jednom odebrání krve z patičky, jak se zřejmě domnívá pisatelka M.K., ale že je třeba provádět i více vyšetření denně a to ku prospěchu dítěte nejlépe neinvazivní nekrvavou metodou bilirubinometrem, krevní test mít možnost vyšetřit ve statimovém režimu (ihned) po 24 hodin denně a k tomu mít dohled zkušené novorozenecké sestry, která je schopna upozornit na patologicky rychlý rozvoj žloutenky a pod. PLDD tedy dobře vědí, jaká hrozí odborná rizika a mají obavy o zdraví dítěte i z možnosti, že budou soudně napadeni za nesprávný postup.
Ten fakt, že PLDD uznávají nedostatečnou kompetenci a vybavenost pro tuto činnost je snad naopak chvályhodné a nikoli případ pro soudní napadání a vynucování si této péče násilím. Napadlo by vás snad nutit soudně urologa, aby vám provedl náhradu kyčelního kloubu jenom proto, že oba mají stejnou základní chirurgickou průpravu v době přípravy? Dokážete pochopit, jak absurdní je tato vaše snaha?
Institucionalizovaná novorozenecká péče přinesla samozřejmě specializaci a snížila výrazně úmrtnost novorozenců, ale umožnila i postupně zavést do tohoto věku některá vyšetření, která nejsou sice zcela nezbytná, ale přinesla novou kvalitu a možnost včasné diagnostiky některých poruch. K tomu patří vedle pediatrického vyšetření rovněž vyšetření ortopedem, ultrazvukové vyšetření ledvin, vyšetření očí na vrozený šedý zákal, vyšetření sluchové dráhy a správné provedení testů na mnoho vrozených metabolických vad. Je to poměrně dost vyšetření v poměrně krátké době. Pobyt v porodnici má jistě svá negativa, ale pozitivních přínosů rozhodně není málo. Snažit se doplnit tato vyšetření ambulantním způsobem je sice teoreticky možné, ale nikoli stejně rychle a jednoduše a znamenalo by to opakované cestování novorozence. Protože by šlo většinou o cesty autem, tak to osobně považují za špatné řešení se zbytečným rizikem pro malé dítě.
K pobytu na porodnici si dovolím připomenout, že i velmi liberální americké zdravotnictví - postavené spíše na tom ať se každý stará, jak umí - považuje propuštění novorozence před 48. hodinou věku za rizikové a nežádoucí a výčet rizik vydaný AAP - Americkou pediatrickou akademií by pravděpodobně laickou veřejnost velmi zaskočil.
Já rozhodně nepatřím mezi ortodoxní vynucovatele ústavních porodů. Dokážu přijmout, že se někteří rodiče rozhodnou svobodně rodit doma, protože je výhody porodnice nepřesvědčí. Pak je ovšem nutné zcela jasně deklarovat zákonem, že péče v domácím prostředí nikdy nebude stejná jako v instituci a že na případný výkon zdravotníků nemohou být kladené stejné požadavky a měřítka jako existují v lůžkové péči. Podobně jako nemůže být výkon lékaře RZP v terénu hodnocený kritérii pro lůžkové ARO oddělení. Pak se ovšem nesmí stávat, aby byla odsouzená porodní asistentka za neúspěšnou resuscitaci novorozence v domácím prostředí nebo RZP lékař, který je rodiči přivolán k domácímu porodu a nemaje žádné zkušenosti s vyšetřováním novorozence jej z obavy o jeho zdraví odveze specialistům na lůžkové oddělení. To jsou potom zcela protichůdná rozhodnutí, která vyvolávají u každého zdravotníka hrůzu už jen z výrazu domácí porod. V případě komentovaného dotazu matky M.K. vůbec nechápu, proč se tak urputně dožaduje péče po někom, kdo tu péči neposkytuje. Když se rozhodne pro porod doma, tak to znamená, že se přeci dobrovolně vzdává výhod, které poskytuje právě jenom lůžkové zařízení. Věří zřejmě, že ho nebude potřebovat. Pak ale není žádný problém, aby se ke svému PLDD registrovala v klidu a normálně po oněch 3 dnech. Do té doby samozřejmě musí plně nést případné následky svého zcela svobodného rozhodnutí!
Žádné komentáře:
Okomentovat