Pálení žáhy

1. Funkce trávicího systému

Trávicí systém slouží k příjmu a zpracování potravy. K tomu, abychom z potravy získali veškeré potřebné živiny, které se následně použijí ke stavbě nebo obnově tkání našeho těla, je nutný velmi složitý a jemně vybalancovaný systém. Proces zpracování potravy začíná už v ústech, kde dochází k mechanickému rozmělnění a promísení se slinami. Kromě zvlhčení sousta sliny zahajují i trávení sacharidové (cukernaté) složky stravy pomocí enzymu amylázy. Sliny mají i významný vliv na očistu jícnu při případném průniku kyselého žaludečního obsahu. Jícnem se potrava přesune do žaludku, který slouží jednak jako rezervoár a dále zde probíhá další mechanická i chemická úprava do vzniku kašovité tráveniny. V žaludku do trávení živin významně zasahují žaludeční šťávy, které se podílejí hlavně na trávení bílkovinných složek a to jednak výrazně kyselým prostředím a pak působením enzymu pepsinu. Ze žaludku je trávenina postupně vypouštěná do tenkého střeva, jehož první částí je dvanáctník (duodenum). Zde dochází k neutralizaci kyselého žaludečního obsahu a smíchání s výměšky dvou velkých žláz – žlučí z jater a sekretem ze slinivky břišní. Tím se rozšíří proces trávení na všechny složky potravy – bílkoviny, tuky i cukry. Výsledkem trávení jsou nakonec velmi malé částice, které jsou schopné vstřebání v dalších partiích tenkého střeva. V tlustém střevě probíhá hlavně vstřebávání vody, trávení vlákniny a příprava nestravitelných nebo nepotřebných částí k vyprázdnění z těla.

Z hlediska pálení žáhy jsou nejdůležitější procesy v žaludku. V žaludeční sliznici se nachází řada specializovaných buněk, které tvoří jednotlivé složky žaludeční šťávy. Jejím nejvýznamnějším podílem je kyselina solná (chlorovodíková, HCl), která způsobuje, že obsah žaludku je velmi kyselý. Kyselost prostředí lze měřit pomocí pH metrů a na celé měřené škále od 0 do 14 je kyselá zóna od 0 do 7. Neutrálních 7 má čistá voda, jablečná šťáva má 3,5 a ocet kolem 2,9. Citronová šťáva má přibližně 2,4 a právě žaludeční štáva je dokonce v rozmezí od 1-2. Takto kyselé prostředí je velmi nepříznivé pro růst bakterií a plísní a proto působí jako jakýsi bakteriální filtr na počátku trávicího traktu. Samotná HCl se podílí na trávení bílkovin tím, že narušuje jejich strukturu. HCl ovšem startuje i dokonalejší enzymatický trávicí proces tím, že mění neaktivní enzym pepsinogen, který je rovněž vytvářený žaludeční sliznicí, na aktivní pepsin a ten pokračuje v dalším štěpení bílkovin. Je zřejmé, že HCl má významný vliv na počátku celého trávicího procesu. Na závadu je jak její nadměrné množství, které způsobuje díky její agresivitě příznaky překyselení žaludku, ale i její nedostatek, který se projevuje nedokonalým natrávením potravy.

Sekrece kyseliny solné je řízená několika mechanismy. Jednou cestou je nervová stimulace přes bloudivý nerv (n. vagus). Nervová vlákna řídí tvorbu HCl přímým vlivem na buňky sliznice. Druhou cestu řízení představuje hormon gastrin, který se vytváří v konečné části žaludku. Jeho tvorba je ovlivněna řadou podnětů. Jednak ji zvyšuje již zmíněný bloudivý nerv, potom také roztažení žaludku potravou a pak přítomnost natrávených bílkovin v žaludku. Třetí cestou stimulace sekrece HCl je histamin, který známe spíše z četných alergických reakcí. I ve sliznici žaludeční je uvolňován z tzv. žírných buněk. V žaludku však působí na jiné receptory (tzv. H2) a proto se v této léčebné indikaci využívají odlišné preparáty než u alergií.

Důležitou funkcí žaludku je kromě sekrece trávicích šťáv jeho pohyblivost (motilita). I tady je zapotřebí precizní regulace, aby žaludek opouštěla velmi jemná suspenze, která je postupně předávána do dvanáctníku k dalším trávicím pochodům. Tato funkce je obecně hůře studovatelná a léčebně využitelných znalostí je zatím málo.

Z výše uvedených informací o extrémní kyselosti žaludečního obsahu je zřejmé, že žaludeční sliznice musí mít mechanismy, které ji samotnou uchrání před vlastním natrávením. Stavba žaludeční sliznice je specifická a buňky se chrání tvorbou husté hlenové vrstvičky a produkcí zásaditých hydrouhličitanových iontů. Podobnou ochranou ovšem nedisponují jiné úseky trávicí trubice, např. jícen. Proto je někdy potřebné (při návratu žaludečního obsahu zpět do jícnu) kyselé pH úmyslně neutralizovat léky, tzv. antacidy. Pokud dojde k narušení jemných regulačních vztahů jak ve smyslu poruchy pohyblivosti žaludku, tak ve smyslu snížené či zvýšené produkce žaludečních šťáv, dojde snadno k funkčním nebo i závažnějším poruchám v této oblasti, které nám přinášejí obtíže. O tom bude další díl miniseriálu o pálení žáhy.