Pálení žáhy

3. Léčebné možnosti

V minulých dílech bylo vysvětleno, jak vzniká gastroesofageální reflux a jak se vyšetřuje. Nyní je na místě popsat, jaké máme možnosti v léčbě této poměrně časté a nepříjemné obtíže. Jak bylo dříve popsáno, tak pokud nejsou splněna riziková kritéria, tedy věk nad 45 let, trvání obtíží delší než 6 týdnů a nebo přítomnost varovných příznaků (hubnutí, zvracení krve, krev ve stolici, chudokrevnost, obtížné či bolestivé polykání), je možno přistoupit k léčbě bez podrobného vyšetřování.

Prvním krokem by měla být vždy režimová a dietní opatření. Obézní by měli snížit svou hmotnost a kuřáci skončit s kouřením. Je třeba se vyvarovat nadměrného ohýbání, práce v předklonu a oblečení stahující břicho. Na podporu očišťování jícnu se doporučuje upravit lůžko do mírně šikmé polohy podložením části pod hlavou. Strava by měla být rozložená v průběhu dne do více menších porcí. Je třeba se vyvarovat jídla 2-3 hod. před spaním a v noci. Celkově by strava měla být lehká, nedráždivá a kaloricky střídmá a dostatečným množstvím tekutin. Z jídelníčku by měly být vyřazené potraviny zhoršující pálení žáhy, mezi které řadíme čerstvé pečivo, tučná jídla, čokoládu, česnek, cibuli, mátu, čaj, džusy, kolu a další sycené minerálky, kávu i alkohol. Vyřazené by měly být dále potraviny přinášející individuální obtíže.

Dříve jsme si vysvětlili, že existují léky, které napomáhají vzniku refluxu do jícnu. Proto při chronickém užívání některých léků, zvláště na dýchací systém či srdeční poruchy, je třeba tuto možnost zvažovat a případně po poradě s lékařem tuto léčbu upravit.

Dalším krokem v léčbě pálení žáhy je využití volně prodejných léků, které slouží ke snížení kyselosti žaludečních šťáv, tzv. antacid. Antacida pracují na chemickém principu navázání na kyselinu solnou (HCl) v procesu tzv. neutralizace. Výsledkem je snížení množství kyseliny solné a změna pH žaludečního obsahu. Tím se snižuje i aktivita enzymu pepsinu, který může být agresívní vůči vlastní narušené sliznici. Pokud tedy dále dochází ke zpětnému průniku žaludečních šťáv do jícnu (refluxu), je tento neutralizovaný obsah výrazně méně agresívní jak chemicky (kyselostí) tak biologicky (enzymem pepsinem). Není bez zajímavosti, že se tento princip léčby uplatňuje v humánní medicíně už více než 2 tisíce let.

Jednotlivá antacida se liší svým složením. Využívají se následující soli:

1. uhličitan vápenatý (např. v Rennie jako hlavní složka) - má velmi rychlý nástup účinku a při neutralizační reakci vzniká chlorid vápenatý, který se snadno vyloučí střevem

2. soli hořčíku - mají pomalejší a méně výrazný nástup účinku, ale déle trvající. Výsledný chlorid horečnatý má ve větším množství projímavý účinek a proto se tato sůl využívá spíše v kombinacích s dalšími (např. v Rennie)

3. soli hliníku - mají naopak sklon vést k zácpě. Při jejich velkém užívání nelze opominout možný negativní dlouhodobý efekt hliníku na organismus.

4. bikarbonát sodný - zatěžuje organismus produkcí soli NaCl, což je třeba zohlednit zvláště u rizikových pacientů

Obecně lze říci, že antacida jsou považována za dobře snášený a bezpečný lék pro první volbu léčení pálení žáhy.

Při nedostatečném efektu předchozích kroků nebo při déletrvajících obtížích je třeba konzultovat lékaře. Ten může naordinovat léky, které snižují tvorbu kyseliny solné (HCl) a tím snižují agresivitu žaludeční šťávy. Velmi užívanou skupinou jsou blokátory histaminových receptorů (H2 receptorů). Tyto léky blokují jednu cestu řízení tvorby kyseliny, jak bylo vysvětleno v první části tohoto seriálu o pálení žáhy. Patří sem léky obsahující látku cimetidin, ranitidin nebo famotidin. I akutní léčba musí trvat dostatečně dlouho, tedy asi 8-12 týdnů. V některých případech se léky podávají dlouhodobě.

Další skupinou léků, které ještě intenzivněji blokují tvorbu HCl, jsou tzv. blokátory protonové pumpy (PPI). Tyto léky zasahují svým účinkem přímo buňky tvořící HCl. Sem patří léky obsahující omeprazol, pantoprazol či lansoprazol. Jsou většinou vyhrazené pro těžší případy poškození sliznice.

Již dříve bylo poznamenáno, že nejméně možností máme pro ovlivňování nesprávné pohybové aktivity (motility). K tomuto účelu se používají tzv. prokinetika a to většinou v kombinaci s výše zmíněnými léky.

Konečně poslední možností pro řešení úporných refluxových potíží je léčba operativní. Je vyhrazená pro chronické problémy nereagující na maximální medikamenózní léčbu, rozvoj komplikací či neřešitelné mimojícnové komplikace refluxu. Smyslem operace, která může být provedena i méně zatěžující laparoskopickou technikou, je vytvoření elastické manžety v dolní části jícnu. Operativní řešení je nutno vždy pečlivě zvážit, protože metoda má riziko jak nedostatečného uzávěru jícnu tak i naopak příliš těsného, což může přinášet polykací obtíže.

Závěrem lze shrnout, že pálení žáhy je velmi častý zažívací problém, kterému bychom měli věnovat patřičnou pozornost. Nejlépe je mu předcházet správnými dietními a režimovými opatřeními. Při občasných potížích bez přítomnosti výše uvedených rizikových faktorů bychom měli snižovat agresivitu žaludečních šťáv rychle působícími volně prodejnými antacidy. Při neustupujících potížích je však třeba konzultovat s lékařem další vyšetřovací i léčebný postup, protože tento příznak může být i projevem závažnějšího postižení zažívacího traktu.