středa 6. března 2019

Očkování MMR a autismus - chceme vědět nebo bloudit?

Právě nyní v březnu 2019 vyšla skvělá odborná studie zabývající se možným vztahem mezi očkováním MMR (spalničky, příušnice, zarděnky) a poruchou autistického spektra. Tedy tématem, které hýbá internetem a je opředeno řadou konspirativních teorií a lží. V minulosti proběhla už řada vědeckých studií, které do jedné neobjevily žádnou souvislost mezi MMR očkováním a autismem. Tedy, že neobjevily jediný důvod, proč by se měl výskyt autismu jakkoli spojovat s MMR očkováním.

Tato studie potvrzuje totéž - tedy žádný vztah mezi MMR a autismem - přesto je v mnoha ohledech výjimečná.

  • je nejčerstvější a to má vždy hodnotu
  • je provedená na relativně homogenní společnosti s typickým západním způsobem života
  • je celopopulační, nevýběrová - zahrnuje všechny děti narozené v Dánsku v průběhu 12 let (!!), vyloučené jsou jen děti podle jasných odborných kritérií
  • analyzuje data 657 461 dětí (!!), což z ní činí zřejmě vůbec nejrozsáhlejší studii na toto téma
  • architektura studie byla navržená tak, aby reagovala na kritiky dřívějších studií a sledovala nejen dopad na celou dětskou populaci, ale i na její podskupiny, které mohou být z hlediska autismu rizikové (autismus sourozence, dřívější očkování, věk rodičů, způsob porodu, porodní váha, skóre dle Apgarové atd atd.). Ani v těchto podskupinách nepotvrdila souvislosti.
Závěr studie je naprosto jasný:

The study strongly supports that MMR vaccination does not increase the risk for autism, does not trigger autism in susceptible children, and is not associated with clustering of autism cases after vaccination. It adds to previous studies through significant additional statistical power and by addressing hypotheses of susceptible subgroups and clustering of cases.



Nejlépe vše ukazuje tento graf kumulativního výskytu autismu ve vazbě na MMR vakcinační status. Kdybych chtěl být škodolibý, tak bych upozornil na fakt, že je možná vyšší výskyt autismu ve skupině neočkovaných. Ale není to statisticky významné, takže platí, že souvislost není prokázána.

Všem skutečným zájemcům o poznání doporučuji pročíst si pečlivě způsob provedení studie, aby pochopili, jak se dělá vědecká statistická analýza. Je to něco naprosto jiného než bezobsažné plácání na populárních internetových stránkách a sociálních sítích.

Je mi jasné, že pravověrní fanatičtí antivaxxeři nejsou přesvědčitelní žádnými racionálními natož vědeckými argumenty, protože se pohybují ve svém vesmíru nedůvěry, zášti a bludů. Tímto článkem bych chtěl pomoci normálním váhajícím rodičům, kteří jsou jen zmateni záplavou strašidelných protiočkovacích textů na internetu. 

Chtěl bych přispět svou troškou ke zvládnutí současné rostoucí epidemie spalniček, která bohužel i v Česku podle mého názoru přinese za několik málo let své dětské oběti a poškozené děti. Osobně mne to hrozně mrzí, protože úsilí předcházet podobným negativním dopadům na děti jsem věnoval celý svůj pediatrický život.

neděle 10. února 2019

Spalničky nejsou (jenom) vyrážka

Současná generace rodičů malých dětí se běžně setkává s různými vyrážkami u dětí, mnohdy i s teplotou, ale v podstatě vždy neškodnými. Rodiče - sami paradoxně kvalitně ochránění dřívějším očkováním - nikdy samozřejmě spalničky nezažili, pouze je možná viděli na obrázku na internetu.

Mám dojem, že proto považují spalničky jen za další - možná těžší - variantu vyrážkové infekce. Tak to ovšem vůbec není a proto si shrneme základní fakta.

  • spalničky jsou v dnešní době zřejmě nejnakažlivější nemoc - onemocní prakticky každý exponovaný vnímavý (neimunní) jedinec
  • infekci se nemůžete vlastním úsilím vyhnout - virus nemocná osoba vylučuje už 4-5 dnů před výsevem vyrážky a v prostoru místnosti přetrvává ve vzduchu a na površích 2 hodiny po odchodu nemocného
  • nemoc doprovází řada komplikací
    • 7-9% dostane otitidu - zánět středouší
    • až 6% dostane zápal plic, který je zodpovědný za 60% úmrtí na spalničky
    • 8% dostane průjem
    • 1 z 1000 nemocných prodělá zánět mozku (encefalitidu), který často končí trvalým poškozením mozku
    • 1 ze 100 000 prodělá se zpožděním v průměru 7 let devastující fatální onemocnění mozku zvané subakutní sklerozující panencefalitida (SSPE), která nejčastěji postihuje děti, které onemocněly před 2.rokem věku
    • 1-3 osoby z 1000 nemocných zemřou - nejvyšší úmrtnost je u dětí do 5 let a osob se sníženou imunitou
Nemoc byla již blízko celosvětové eradikaci, tedy úplnému vymýcení. Jako se to povedlo u pravých neštovic. Bohužel se civilizace vydává jiným směrem a především v důsledku odmítačů očkování je tato nebezpečná nemoc opět na vzestupu u nás i v Evropě.

Jedinou a velmi účinnou ochranou je očkování. Očkování je bezpečné, stejně (či spíše bezpečnější) jako bylo v minulosti, kdy byla úspěšně očkována generace dnešních odmítajících rodičů, kteří z jakýchsi emotivních iracionálních důvodů nechtějí poskytnout stejnou ochranu svým dnešním dětem. Tato oblast medicíny je velmi intenzívně studována a sledována a neexistují žádné věrohodné vědecké důkazy o škodlivosti tohoto očkování. Minimální výskyt nežádoucích účinků je naprosto zanedbatelný s riziky nativní infekce. Nezaměňujme prosím dostupnou záplavu internetových blábolů za vědeckou odbornou literaturu.

Na závěr nemohu opominout rozmáhající se požadavky na tzv. individualizaci očkovacího plánu. To je u jinak zdravých dětí bez závažných onemocnění naprosto nesmyslná úvaha. Imunizace je vědecká disciplína, která je založená na faktech a důkazech. Nejde o dohadování se někde na trhu. Nejde o vybírání si barvy potahů nebo velikosti motoru do nového auta. U každé nemoci lze stanovit jakási optimální časová okna s ohledem na maximální ochranu dítěte. Pokusím se to vysvětlit právě na spalničkách. Děti chceme chránit v době, kdy jsou nejvíce ohrožené, tedy před 2.rokem věku (viz hrozba SSPE i průběh všech komplikací). Efekt živé vakcíny však může být snížen přenesenými mateřskými protilátkami. Takže očkování už v 1.roce může být potřebné, ale nelze dosáhnout dostatečné ochrany jedinou tak časnou první dávkou. Proto je optimální časové okno stanovené na co nejdříve po dosažení 1.roku věku. Je to logické a jasně zdůvodněné.

Vážení, věřte, že spalničky opravdu nejsou jenom vyrážka!

pátek 8. února 2019

Spalničky v Evropě nejsou náhoda

Kolo dějin se v době postfaktické evidentně vrací zpět.

Před 10 lety jsem se svolením CDC přeložil tehdejší článek s názvem Co by se stalo, kdybychom ukončili očkování? Protože ta situace pomalu nastává, tak si dovolím přetisknout část věnovanou tehdy spalničkám. Bude třeba častěji nahlížet do starých odložených knih, učit se již zapomenuté zkušenosti a zřejmě i zvažovat stavbu nových infekčních oddělení. Proč? Protože lidská hloupost je zjevně nezměrná.

                             😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕

Spalničky (originál z r. 2009)

Před očkováním proti spalničkám onemocněl touto nemocí prakticky každý v U.S. V období mezi roky 1953 až 1963 bylo v U.S. hlášeno každoročně 450 úmrtí spojených se spalničkami.

V U.S. bylo až 20% všech nemocných spalničkami hospitalizováno, 17% mělo jednu nebo více komplikací jako zánět středouší, zápal plic nebo průjmy. Zápal plic se objevoval u 6% nemocných a byl zodpovědný za většinu úmrtí. Méně často se u některých rozvinula encefalitida (zánět mozku s otokem) způsobující poškození mozku.

Až 3 lidé z 1000 nemocných spalničkami v U.S. umírají. V rozvojovém světě jsou tyto poměry mnohem vyšší, tam umírá přibližně 1 osoba ze 100 nemocných spalničkami.

Spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé infekční nemoci na světě a jsou do U.S. často importované. V letech 1997-2000 byla většina případů spojená se zahraničními návštěvníky, nebo s U.S. obyvateli nakaženými v zahraničí. Při kontaktu s virem se nakazí více než 90% neočkovaných lidí.

Podle WHO bylo v roce 1999 v rozvojových zemích téměř 900 000 případů úmrtí po spalničkách. V populaci, která není imunní proti spalničkám se nemoc velmi rychle šíří. V případě zastavení očkovacího programu by se předpokládalo celosvětově  cca 2,7 milionu úmrtí na spalničky každý rok.

Široké využívání vakcíny proti spalničkám zredukovalo v U.S. jejich výskyt o více než 99% ve srovnání s předvakcinační érou. Pokud bychom zastavili očkování, pak by se výskyt vrátil na předvakcinační úroveň.
______________________________________________________________________


Jaká je situace dnes v Evropě?




Proočkovanost populace potřebnými 2 dávkami je téměř všude nedostatečná (potřebná je k zabránění šíření epidemií 95%) - stav v r. 2017










Jaký je výskyt spalniček v roce 2018 vztažený na počet obyvatel?











Výsledek bude jasný. Vzhledem k trvale se snižující proočkovanosti v ČR (a jinde) bude přibývat hnědé barvy v grafu, budou přibývat komplikace, bude přibývat úmrtí dětí.

Kolo dějin se otáčí zpět ...

sobota 2. února 2019

Vývoj infekčních nemocí v čase s ohledem na vakcinaci

Grafika je použitá bez svolení prestižního časopisu Science, ale je tak skvělá, že jsem neodolal.
Originální interaktivní graf je zde.

Tato grafika skvělým způsobem ukazuje historický vývoj infekčních onemocnění z doby před zahájením vakcinace a po zahájení vakcinace. Použitá jsou data CDC, tedy jde o situaci v USA. Vakcíny byly vyvinuté a uvedené do praktického života v různé době a tak můžeme vidět konkrétní dopad na tu či onu konkrétní nemoc.

Odpírači očkování před 10 lety (nevím jestli i dnes, nezajímá mne to) měli jako jeden z mnoha šílených "protiargumentů" tvrzení, že nemoci odezněly přirozeně vlivem vývoje společnosti s lepšími hygienickými podmínkami a pod. Vůbec samozřejmě nerespektovali, že očkování je úspěšné v rozvinutých i zaostalých zemích se zcela rozdílnou úrovní hygieny.

Na tomto grafu by tedy měli vysvětlit, proč se hygienická situace vůči pertussi a obrně se v USA upravila už v 50. letech, proti spalničkám koncem 60.let a proč vůči planým neštovicím až v dalším tísiciletí?

Úsměvné, že? Nebo vlastně úplně hloupé a nebezpečné, jako každá lidská hloupost..

pátek 6. dubna 2018

Vzpomínka na přítele

V březnu t.r. zcela nečekaně odešel MUDr. Rudolf Střítecký, emeritní primář dětského oddělení v Jindřichově Hradci. Zemřel náhle 18.3.2018, v nedožitých 72 letech. Strávili jsme společně na dětském oddělení desítky let a proto si dovolím osobní vzpomínku.

Rudolf Střítecký se narodil ve Znojmě 9.7.1946 jako třetí z pěti dětí do rodiny uznávaného praktického lékaře. I jeho maminka byla zdravotnice a častý pobyt v tátově ordinaci jasně předurčil jeho budoucí životní cestu. Po absolvování gymnázia v Třebíči vystudoval lékařskou fakultu UJEP (dnes MU) v Brně, kde promoval v roce 1969. Již během studií měl možnost cestovat a naučil se dokonale francouzsky při návštěvách svého otce, který provozoval 4 roky lékařskou praxi v Tunisu.

1.9.1969 nastoupil do nemocnice v Jindřichově Hradci. Původně měl zájem o chirurgii, ale kvůli personálnímu nedostatku na dětském oddělení jej osud zavál k pediatrii, které velmi rychle zcela propadl. Již v roce 1982 se stal mladým primářem oddělení, když nahradil svého odcházejícího předchůdce MUDr. Václava Hovorku.

Ruda byl zapálený pediatr, který neustále sledoval odbornou literaturu a moderní trendy. Když se pro něco nadchl, tak do toho šel naplno. Nesnášel přízemnost a průměrnost. Mnohé jeho myšlenky vyvolávaly v okolí pocit, že není nohama na zemi a mnozí z nich pochopili totéž až o 10 nebo 20 let později. Je těžké vybrat hlavní realizované myšlenky. Ruda například ihned pochopil možnosti nastupujících výpočetních technologií pro medicínu a proto jsme již od roku 1982 mohli přednášet o počítačovém zpracování infuzní léčby u dětí. V nově zrekonstruovaném pavilonu oddělení jsme v roce 1986 otevřeli skvěle vybavenou dětskou JIP s monitory a infuzními pumpami a sálkem na ošetřování popálenin. Ve stejném roce se otevřela nedonošenecká jednotka vybavená ventilátorem a monitory včetně transkutánního měření krevních plynů. Již v té době jsme měli na kojeneckém oddělení skutečně nadstandardní mateřský pokoj, což byla v té době věc dosti nevídaná.

Na počátku své pediatrické dráhy se Ruda věnoval hlavně dětské nefrologii, v nemocnici zavedl vyšetřování MCUG a na prvním ultrazvukovém přístroji v nemocnici se naučil vyšetřovat ledviny u dětí. V pozdější době bylo třeba zajistit vyšetřování kardiologických pacientů a tak se vyškolil v dětské kardiosonografii. Velké úsilí věnoval získávání moderní literatury a byl jedním z prvních propagátorů medicíny založené na důkazech (EBM) a již v polovině 90.let pro nás získával přes své americké kontakty Cochrane Library na CD discích.

Já osobně jsem asi nejvíce oceňoval volnomyšlenkářskou atmosféru, která pod jeho vedením panovala na oddělení. Svoboda byla podle mne jeho hlavní životní hodnotou. Podporoval každého lékaře v jeho zájmech, podporoval jejich vzdělávání, nikomu nebránil v přístupu k 2. atestaci, což v době nesvobody nebylo běžným jevem. Zcela svobodně jsme mohli diskutovat i o politice, koneckonců dominantním prvkem Rudova primářského pracovního stolu byla busta T.G.Masaryka, a to už v dobách totality. Není proto překvapivé, že se dětské oddělení nemocnice stalo centrem protikomunistického vzdoru od prvních dnů sametové revoluce v roce 1989. Ruda se dostal do vedení Občanského fóra města a později byl i kooptován do parlamentu - tehdy České národní rady do doby prvních svobodných voleb v roce 1990.

Nová společenská situace dále podnítila Rudovy aktivity. Jeho víra ve vzdělanost vedla k tomu, že se velice zasloužil o vznik vysoké školy v Jindřichově Hradci. Jeho sen se naplnil v roce 1994 vznikem Fakulty managementu, dnes pod křídly VŠE. Vybudoval kontakty s americkými univerzitami, absolvoval stáže v USA a založil Institut managementu zdravotnických služeb, který vedl do posledních dnů.

S příchodem důchodového věku v r. 2008 ukončil svou kariéru primáře oddělení a dále se věnoval výukové činnosti na VŠE a provozoval i svou soukromou praxi dětského kardiologa.
Rudo, bylo mi velkou ctí strávit s Tebou naprostou většinu svého profesního života.

Čest Tvé památce!

MUDr. Miroslav Toms