pátek 27. března 2020

Úsvit telemedicíny?



Říká se, že "všechno zlé pro něco dobré". Využijme současnou nepříjemnou epidemiologickou situaci k rozvoji nových moderních forem lékařské péče.


Pandemie nového koronaviru, způsobující onemocnění COVID-19, vtrhla do moderní globalizované společnosti jako uragán. Přestože epidemiologové příchod nějaké (spíše chřipkové) pandemie očekávali, tak vidíme v přímém přenosu, že státy na podobnou situaci vůbec nebyly připravené. Což samozřejmě platí i o nás.

Rozsáhlá karanténní opatření vyvolávají potřebu rychlé adaptace na novou situaci. Ve zdravotnictví se rychle hledají možnosti, jak i při omezeném sociálním kontaktu zajistit aspoň základní péči. Obracíme oči po právu k elektronickému zdravotnictví, které zatím státní správa zaváděla nedostatečně a chaoticky. Jednou z nových možností jsou nesporně videokonzultace přes internet.

Zřejmě první českou firmou, která začala na tomto poli intenzívně pracovat je VideoDoktor.cz. Mám již své první zkušenosti a je to určitě výborné řešení, které se navíc rychle rozvíjí. Abych usnadnil náš vzájemný kontakt s pacienty, tak si dovolím vypsat základní poznámky, jak se předem na videokonzultaci dobře připravit.
  1. Po obdržení pozvánky od lékaře se včas a v klidu zaregistrujte na stránce www.videodoktor.cz
  2. Registraci udělejte na stolním počítači nebo notebooku v prohlížeči Chrome nebo Firefox. Jiné prohlížeče systém nyní nepodporuje. Samotnou registraci lze provést i z chytrého telefonu. 
  3. Videohovor NELZE v tuto chvíli provozovat na chytrých telefonech!
  4. Buďte na videohovor připraveni včas u počítače, časové okno na připojení se otevírá 1 minutu před časem pozvánky. Měli bychom se propojit co nejdříve, abychom neplýtvali časem.
  5. U některých pacientů byste měli mít dopředu připravené požadované údaje - např. váhu a výšku u pacientů obezitologické ambulance (více viz moje stránky www.detskaobezita.cz)
  6. Tato služba funguje oboustranně, tedy i registrovaní pacienti mohou zaslat svůj požadavek na konzultaci svému lékaři, pokud je tento lékař ve službě VideoDoktor registrovaný.

neděle 8. března 2020

Koronavirus - opomíjené souvislosti

Pandemie nového koronaviru dostává do varu celý svět, je spojená se strachem a proto ve veřejném prostoru dominují emoce nad rozumem. Situace se mění téměř každý den, proto musím své poznámky datovat dnešním dnem, tedy 8.3.2020.

Jsme zahlcováni mnoha údaji, ale postrádám zasazování hrozivě vypadajících čísel do souvislostí.
  • jakékoli počty nakažených a zemřelých je třeba dávat do souvislosti s populací, ke které se vztahují, počtům provedených testů a u koronaviru zvláště pak k věkovému složení sledovaných pacientů
  • je třeba si uvědomit zdánlivě jednoduchou úvahu - kdo netestuje, ten "nemá" nakažené
    • Jižní Korea (5x více obyvatel proti ČR) dělá denně cca 10 000 testů na virus! Já docela pochybuji, že takové množství má ČR vůbec k dispozici - což odvozuji z praktické nedostupnosti testování)
  • stále sledujeme na první pohled hrůzostrašná čísla zemřelých zvláště v Itálii, kterých bývá 30-40 osob denně. Už ale nikdo neudává, že v oné Itálii zemře ročně 630 000 obyvatel, tedy 1726 lidí denně v průměru a tedy v tomto chřipkovém období jistě i více. Vychází mi tedy navýšení celkové úmrtnosti o 1-2%. V zasažených lokalitách to bude jistě vyšší procento, což není zanedbatelné, ale ani na paniku.
  • chřipka je každoročně i v tuto chvíli stále nejnebezpečnější a přitom preventabilní infekce. Je pravdou, že individuální riziko úmrtí je u chřipky zdá se 10x nižší než u koronaviru, ale díky masívnímu rozšíření (10-20%) populace způsobuje vysoký počet úmrtí - 1000-2000 zemřelých ročně. Přesto se Češi odmítají chránit očkováním.
Před 2 dny náš stát mocenským aktem uzavřel do karantény asi 16 000 lidí vracejících se z celé Itálie. Dnes uzavřela Itálie 16 miliónů svých občanů svého průmyslového území. S oběma akty se nemohu smířit a myslím, že roztáčejí další spirálu strachu. Tato opatření nemohou zastavit šíření koronaviru, jen zpomalit. Což může být efektivní na počátku epidemie, kdy se získá čas na organizaci a přípravu na horší dny. Ten čas jsme už podle mého měli.

WHO k tomu má následující rozumné stanovisko:

WHO continues to advise against the application of travel or trade restrictions to countries experiencing COVID-19 outbreaks.

In general, evidence shows that restricting the movement of people and goods during public health emergencies is ineffective in most situations and may divert resources from other interventions. Furthermore, restrictions may interrupt needed aid and technical support, may disrupt businesses, and may have negative social and economic effects on the affected countries.

Travel measures that significantly interfere with international traffic may only be justified at the beginning of an outbreak, as they may allow countries to gain time, even if only a few days, to rapidly implement effective preparedness measures. Such restrictions must be based on a careful risk assessment, be proportionate to the public health risk, be short in duration, and be reconsidered regularly as the situation evolves.

Travel bans to affected areas or denial of entry to passengers coming from affected areas are usually not effective in preventing the importation of cases but may have a significant economic and social impact.

Ve zkratce: WHO je proti omezením cestování, protože bývají většinou neefektivní a přinášejí sociální a ekonomické ztráty a odklánějí peníze od potřebných kroků. Lze je zvažovat na krátkou dobu v počátku epidemie, aby se získal čas na organizační přípravy na budoucí epidemii.

Stejné je to s preventivním uzavíráním škol. Zkušenosti z USA z pandemie 2009 jsou takové, že efekt nebyl takový, jak se očekávalo, protože se děti stýkaly mimo školu. Negativní dopad byl hlavně na sociálně slabé skupiny - školní strava je pro mnohé jediný kvalitní příjem jídla, rodiče ztrácejí příjem a někteří i práci.

Koronavirus má výrazně věkově specifické dopady. Děti jsou z neznámých důvodů prakticky ochráněné. Mohou onemocnět a mohou šířit infekci, ale dosud nezemřelo žádné dítě do 9 let. Což je velkém rozporu s chřipkou, která úmrtí dětí způsobuje (v USA k dnešnímu datu 136 dětských úmrtí na chřipku). 
______________________________________________________________________________

Takže co mi na současném českém přístupu vadí? 
Co dělat kromě spektakulárních mediálních prohlášení?
  1. Zdravotníci se nemohou chránit i kdyby chtěli. Chybějí respirátory. Na našem oddělení je několik kusů - spíše na ukázku. Kdy budou k dispozici?
  2. Není prakticky možnost COVID vyšetřovat. Je to možné jen v krajském městě. Na oddělení přijímáme zápaly plic (jako obvykle touto dobou), ale vyšetření prakticky není k dispozici (museli bychom pacienta naložit a odvézt na výtěr krku do krajského města a zpět). Zatím nám může pomáhat geografické kritérium (Itálie), ale za 2 týdny to bude všude okolo a také v ČR a tak brzy nastane stav, kdy se lékaři budou muset rozhodovat jen podle klinických projevů a tedy bychom měli vyšetřovat spousty respiračně nemocných (nebo vše posílat na kraje?). Mimochodem pošleme za pár dnů do karantény také všechny příchozí z Německa? Takže kdy bude široká možnost diagnostiky, pokud vůbec někdy?
  3. Nejohroženější skupinou jsou jasně senioři. Plánuje se, že jim stát zajistí nákupy základních potravin, aby nemuseli do front v obchodech? Stejně tak posílení domácí péče, aby nemuseli se vším do ordinací? To by byla faktická ochrana. Dočkáme se?

"Když má člověk strach, přestává uvažovat."

Paul Henry Dietrich Holbach
(německo - francouzský osvícenec)

pátek 28. února 2020

Koronavirus a respiračně chronicky nemocné děti

Terminologie:

SARS-CoV-2      nový typ koronaviru, který se rozšířil z Číny
COVID-19          název nemoci způsobený tímto virem
_________________________________________________________________________________

Po celou dobu mé kariéry trpím speciální náklonností k pacientům s cystickou fibrózou, několik těchto dětí jsem ošetřoval a mám s nimi nadstandardní vztah. Proto jsem i členem uzavřené facebookové skupiny pro CF pacienty a sleduji jejich pochopitelné obavy z nové epidemie.

V dnešní informační záplavě si bohužel většina lidí neumí filtrovat to podstatné a obyvatelstvo propadá panice a dělá věci, které jim ani nikdo nedoporučuje - skupují potraviny, které by normálně ani nejedli a vykoupili všechny roušky, které je proti virům v zásadě ani neochrání. Roušky pak chybí tam, kde mají smysl.

Pro CF komunitu jsem zpracoval svůj stručný aktuální pohled na dnešní situaci (28.2.2020) a protože by text mohl být užitečný i dalším pacientům trpícím chronickým plicním onemocněním nebo jejich lékařům, tak jsem jej chtěl plně zveřejnit.


Coronavirus a CF.

Jako lékaře mne samozřejmě zajímají informace okolo koronaviru a chápu, že CF komunita je zneklidněná. Nepropadejme však panice, která - zdá se - opět ovládla český národ.

Pokusím se zasadit informace do širších souvislostí.

1. každoroční úmrtí ve světě: chřipka 300-600 000, spalničky 140 000, meningokok 135 000, vzteklina 55 000, současný COVID-19 cca 3 000, SARS 800.

2. V Česku každý rok onemocní chřipkou cca 1-2 mil. lidí a zemře cca 1-2000 osob včetně dětí, COVID-19 zatím nemá ani nemocného pacienta.

3. Současný SARS-CoV-2 není běžný cirkulující koronavirus, ale jeho podstatně agresivnější verze. Má určitě potenciál šířit se jako chřipka.

4. COVID-19 má příznaky neodlišitelné od chřipky, podobně způsobuje v těžkých formách napadení plic.

5. Ano, pro CF pacienty je každá respirační bakterie nebo virus podstatně nebezpečnější než pro zdravou populaci, tedy to platí i pro současný virus.

6. Ano, smrtnost infekce současným koronavirem je zatím 10x větší než u chřipky. Odhady se budou dále upřesňovat.

7. Ale SARS-CoV-2 podle dosavadního průběhu je nebezpečný téměř výhradně pro seniorskou populaci. Děti a mladé osoby jsou v nejnižším riziku.

8. Můj názor je, že současná epidemie zasáhne i Česko v plné síle, tomu se prostě nevyhneme, bude to trvat měsíce. S tím se musíme smířit. V tuto chvíli se v podstatě nic neděje, ale musíme být ostražití.

                      ---------------------------------------------------------------------------

Jaké vidím doporučení pro CF pacienty?
  • nepodléhejte panice a uklidňujte své okolí
  • dodržujte pečlivěji než jindy hygienická doporučení (viz text dole)
  • neomezujte své děti ve školní docházce - museli byste je vyřadit na několik měsíců (můj odhad) - toto opatření bych zvažoval, až by se objevil první případ prokázaného onemocnění nejspíše personálu školy
Čekají nás horké týdny, ale zůstaňte nad věcí a vězte, že pro lidi pod 50 let jsou rizika srovnatelná s chřipkou.
_______________________________________________________________________________

Základní hygienická pravidla pro každý den pro CF pacienty

Hlavní zdroj - doporučené postupy CF Foundation
  1. Především v době epidemií se vyhýbejte velkému nahloučení osob.
  2. Dodržujte vzdálenost 2 metrů od nemocného člověka nebo jiného CF pacienta (pravidlo 6 stop). Jde o vzdálenost, která omezí přenos kapénkami (kašel, kýchání). Nemá však vliv na přenos aerosolu malých částeček.
  3. Ve zdravotnickém zařízení používejte chirurgickou roušku.
  4. Omezujte přenos kontaktem - nepodávat ruku, neobjímat se, nelíbat. Omezte dotyky rukou v obličeji - ústa, nos, oči! Omezujte dotýkání se cizích věcí (mobily, klávesnice, madla, kliky ...). Otírejte dezinfekčními ubrousky vlastní předměty, kterých se často dotýkáte - klávesnice, mobil apod.
  5. Často a pečlivě si myjte ruce antimikrobiálním mýdlem nebo používejte alkoholové dezinfekce. Požadujte i po ostatních členech domácnosti.
    • rozhodně vždy před přípravou jídla, před jídlem, před inhalací
    • vždy po WC, kašli, po inhalaci
  6. Zakrývejte svůj kašel - do kapesníku event. do svého předloktí.
  7. Dezinfikujte svůj inhalátor po každém použití.
  8. Nesdílejte předměty přicházejí do kontaktu se slinami - příbory, lahve k pití, kartáčky ...
  9. Omezujte kontakt s prachem a hlínou (zahradničení).
  10. Dodržujte doporučené vakcinační postupy (chřipka, pneumokok aj.)

úterý 26. listopadu 2019

Krátký rozhovor o dětské obezitě

(Nezkrácená verze pro web uLékaře.cz - již z roku 2015)

Co kromě negativního vlivu rodičů nejvíce přispívá k alarmujícímu nárůstu dětské obezity?

Principiálně je všeobecný nárůst obezity včetně dětské dán tím, že jsme geneticky vybavení spíše pro zadržování a "konzervování" energie, což bylo pro vývoj lidského rodu naprosto nezbytné. V posledních desítkách let však žijí lidé v bohatších částech světa v tzv. obezitogenním prostředí, tedy prostředí, které k obezitě přímo vybízí. Je tím myšlený faktický nadbytek potravy, jejíž získání je navíc proti minulosti prakticky bezpracné (myslím fyzickým úsilím) a technologický vývoj, který sice splňuje naše představy pohodlného života, ale současně nás téměř zbavil našeho nejpřirozenějšího pohybu, tedy chůze. Ale zpátky k Vaší otázce - obecně jde jednoznačně o nesprávné stravovací návyky a výrazný pokles pohybových aktivit dnešních dětí.

Rodina má samozřejmě zcela zásadní roli v tom, zda je ochotna a schopna své děti naučit, jak se v tomto relativně novém prostředí pohybovat a jak se rozumově správně vypořádat s nástrahami moderní doby.

Kdy je s hubnutím dítěte nejlépe začít (čekat, až nastoupí do školy nebo už ve školce?) a jak dlouho v průměru celý proces trvá?

Jelikož prevence v tomto případě přináší výrazně lepší výsledky než léčba, tak je třeba zdůraznit, že prevence se týká už zdravotního stavu matky před těhotenstvím, samozřejmě průběhu těhotenství a výživy po porodu a v prvních letech života. Pokud je zjevné, že se dítě dostalo do pásma nadváhy či přímo obezity, pak je třeba s léčbou - tedy nápravou životního stylu rodiny - začít ihned, tedy hluboko v předškolním věku. Čekat na školní věk či dokonce "zda z toho nevyroste" je zcela zásadní chybou. Protože procesem je myšlený tzv. zdravý životní styl, tak je to možno označit za celoživotní úsilí.

Lze se vůbec obezity zbavit navždy nebo pro jedince, kteří se z ní v dětství dostanou, zůstává strašákem i v dospělosti?

Zbavit se obezity navždy - to je příliš optimistický názor. Není to jako vyléčit se z angíny. Vždy je možno se zlepšit ve stupni obezity, je možno se dopracovat k nadváze nebo z nadváhy do správné váhy, ale představa, že se např. 14-leté dítě dopracuje z obezity III. stupně do normální váhy je velmi nereálná. Šance na úspěch je vždy podstatně vyšší u rodiny předškoláka, která to vše vzala vážně, než u silně obézního dorostence. Pokud někdo najde v sobě dost motivace ke zvládnutí obezity v dětském věku, pak má dobrou šanci vydržet i v dospělosti, ale strašákem - jak píšete - to bude asi vždycky. Proto také jsou vždy úspěšnější koncepty preventivní na úrovní státní či komunitní politiky s podporou zdravého stylu mládeže jak v oblasti zdravého stravování, tak možností pro aktivní využívání volného času.

neděle 28. dubna 2019

Opravdu poznáme předškoláka s nadváhou?

Text byl publikován na portálu Poradce ředitelky MŠ - https://poradcems.cz/
____________________________________________________________________________

V minulém článku Obezita a předškoláci jsem vyzdvihl předškolní období jako velmi významný úsek vývoje dítěte i z pohledu rozvoje obezity. Jak vlastně máme poznat, že má dítě nadváhu, nebo snad už obezitu? Právě v předškolním věku to vůbec není tak triviální, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dopředu prozradím - prostým pohledem to, kromě do očí bijících případů, prostě nepoznáme.

Nejdřív bude vhodné přiblížit terminologii a definici. Pokud se budeme soustředit na váhová pásma od průměru směrem nahoru, pak rozlišujeme normální, tedy zdravou váhu, potom nadváhu a nad ní obezitu. Pásmo obezity je vhodné dále rozdělit do 3 stupňů závažnosti, protože závažnější obezita je vždy spojená s vyššími riziky budoucích zdravotních komplikací. Terminologii někdy bohužel narušuje fakt, že někteří autoři používají výraz “nadváha”, zřejmě ve snaze vyhnout se stigmatizujícímu “obezita”, pro všechny případy nad zdravou váhou, tedy i pro extrémní obezitu. Je to však špatně a i v rozporu s definicí, jak je uvedeno dále.

Obezita je název odvozený z latinského obesus, což lze jedním z významů přeložit jako tučný nebo vykrmený. Podle definice znamená nadměrné hromadění tělesného tuku nad normální množství. Hlavní potíž pro určení obezity u dítěte je v tom, že normální, obvyklé, tedy fyziologické množství tukové tkáně se v průběhu růstu dítěte významně mění v závislosti na fázi vývoje organismu. V předškolním věku tento objem klesá, aby dosáhl svého minima někde mezi 5. a 6. rokem života. Pak objem tukové tkáně opět a výrazněji stoupá. Zjednodušená poučka říká, že dítěti v 5 letech mají být vidět žebra.

Jak se však zjistí větší než normální množství tukové tkáně? Existují různé metody, jak určit nebo odhadnout množství tělesného tuku. Většinou jsou náročné, vyžadují nákladné přístroje, nebo zatěžují pacienta rentgenovým zářením. Proto jsou vhodné pro výzkumné účely, ale nikoli pro běžný život. Nejjednodušší, nejdostupnější a nejlevnější je změření základních tělesných parametrů - výšky a hmotnosti. Z těchto dvou parametrů lze snadno vypočítat hodnotu indexu tělesné hmotnosti, tedy BMI (body mass index). Ukazuje se, že tento jednoduchý index poměrně s velkou přesností odpovídá hodnotám tělesnému tuku získaným přesnějšími přístrojovými metodami. Proto se BMI i u dětí stal základním posuzovaným parametrem definujícím tělesnou stavbu (vztah výšky a váhy) a taky definuje obezitu.

Výpočet BMI u dospělých i dětí je stejný, podle stejného vzorce - kg/m2. Zcela odlišné je však hodnocení. Jakýkoli růstový parametr má u dětí svůj vývoj s věkem a stejné je to i s BMI. U dospělých máme 2 jednoduché hodnoty - BMI 25 znamená nadváhu a BMI 30 obezitu. U dětí to tak nemůže být a proto se vždy musí posuzovat hodnota BMI ve vztahu k danému věku u daného pohlaví. Proto lze u dětí hodnotit BMI pouze pomocí grafu, případně matematickým výpočtem tzv. percentilu. Máme k dispozici tzv. percentilové grafy pro kluky a holky, které ukazují, kde se konkrétní dítě vůči ostatní populaci stejně starých nachází.

Existuje celá řada BMI grafů, národních i mezinárodních. Nadváha i obezita je definována vždy určitým percentilem, tedy hranicí v grafu. Hodnota hraničního percentilu je však pro každý graf trochu jiná, protože vychází z měření na jiné populaci. V Česku se z různých důvodů používají grafy české nebo mezinárodní WHO nebo americké CDC. Pro názornost si dovolím použít velmi instruktivní graf BMI pro chlapce od americké CDC. 



Průměrná hodnota populace je daná prostředním, tedy 50. percentilem, zelená zóna je zdravá váha, žlutá nadváha a červená obezita. Vidíme, že v grafu CDC jsou hranice na 85. a 95. percentilu. Tvar grafu BMI v podstatě kopíruje množství tukové tkáně a tedy zde jasně vidíme, že nejnižší množství tuku mají zdravé děti mezi 5. a 6. rokem věku, jak bylo zmíněno už výše. Proto se obezita v tomto věku tak těžko posuzuje prostým pohledem, protože máme podvědomě zafixován spíše vzhled mladších nebo starších dětí.

České grafy zveřejněné např. ve Zdravotním a očkovacím průkazu dítěte mají hranice pro nadváhu na 90. percentilu a pro obezitu na 97. percentilu. Je tedy nutné k hodnocení používat vždy jednotnou metodiku.

K čemu to všechno má sloužit? Proč je stanovení BMI v tomto věku tak důležité? 

Předškolní dítě se nám vůbec nemusí jevit jako zjevně otylé, ale přesto pokud v grafu BMI je v pásmu nadváhy nebo dokonce obezity, tak je jasné, že něco v jeho stravovacích nebo pohybových zvyklostech je špatně. Navíc si můžeme být u většiny dětí jistí, že jeho další vývoj bude probíhat ve stejném růstovém kanálu a s velkou pravděpodobností také to, že jeho křivka bude spíše ještě strmější a tedy, že bez aktivního zásahu se bude stav obezity zhoršovat. Později, v době, kdy obezitu budou vidět už všichni, tak už bude promarněný věk, ve kterém lze s úspěchem do vývoje zasáhnout, tím spíše, že je vždy třeba “léčit” životní styl celé rodiny.

Na závěr si dovolím jednoduché shrnutí:
  • pro zdraví dětí je časný záchyt nadváhy či obezity v předškolním věku klíčový
  • k záchytu stačí jednoduché změření výšky a hmotnosti s výpočtem BMI
  • ke zhodnocení BMI lze použít jakýkoli z dostupných grafů (CZ, WHO, CDC)
  • lze rovněž použít jednoduchou českou kalkulačku na webu www.childrenbmi.com
  • po vzoru vyspělých států by bylo vhodné zavést pravidelná měření ve školkách

úterý 12. března 2019

Obezita a předškoláci

Text byl publikován na portálu Poradce ředitelky MŠ - https://poradcems.cz/
____________________________________________________________________________

V posledních několika desetiletích jsme svědky prudce rostoucího podílu obézní populace. Tento trend už dávno není problémem pouze bohatých vyspělých zemí, ale rozšířil se celosvětově. Nyní již otevřeně hovoříme o epidemii obezity, která se považuje za jeden z nejdůležitějších problémů veřejného zdraví. Podle údajů WHO z roku 2016 mají celosvětově přibližně dvě miliardy dospělých nadváhu, z nich je okolo 650 milionů postiženo obezitou.

Obezita rozhodně není problémem jen daného jedince. Je totiž spojená s celou řadou chronických zdravotních komplikací, které výrazně zvyšují náklady na zdravotní péči. Ve vyspělých zemích je tato péče založená na solidárním principu, který je navíc v Česku téměř absolutní. Náklady na léčbu obézních pacientů se tak přenášejí na všechny výdělečně aktivní občany. Je tedy v zájmu nás všech, tedy celé společnosti se tímto tématem vážně zabývat.

Velká část obézních dospělých byla obézními již v dětství a stejně tak až 90 % obézních dorostenců zůstává obézními i dále v dospělosti. Proto kořeny dospělé obezity a s ní související nemocnosti leží již v dětském věku. To je také věk, kdy je boj s obezitou díky růstu dětí nejúspěšnější. Proto je velmi rozumné zaměřit se na počátky obezity v dětství, nejlépe již v předškolním věku.
Světová federace pro obezitu (World Obesity Federation) odhaduje, že v roce 2016 na planetě existovalo přibližně 124 milionů školních dětí s obezitou, k tomu 216 milionů dětí s nadváhou. Tento odhad mladou generaci dokonce poprvé v historii lidstva ohrožuje tím, že střední délka života bude kratší než u jejich rodičů.

Jako pediatr zabývající se léčbou dětské obezity vím, že existují klíčová období, kdy se zakládají rozhodující předpoklady pro vývoj obezity. První je ještě před početím dítěte a jde o zdravotní stav a životní styl budoucí matky. Významným obdobím je samozřejmě těhotenství, jeho vývoj, zdravotní stav a chování nastávající maminky. Obě tato období jsou plně v režii matky dítěte a bylo by dobré, aby také gynekologická lékařská péče byla v tomto ohledu aktivnější v prosazování zdravého těhotenství.

Zcela zásadní je období kojeneckého a batolecího vývoje dítěte. Často se také používá vzletná formulace o rozhodujících 1000 dnech života. Je nepochybné, že právě v tomto věku se fixují první stravovací návyky při přechodu z původní výhradně mléčné výživy. Máme pro to termín nutriční programování. Současně se však dítě učí pohybovým vzorcům a osvojuje si návyky v oblasti pohybových aktivit, které jsou v každé rodině různé. Toto období je prakticky výhradně v režii a odpovědnosti rodičů dítěte. V tuto dobu lze udělat řadu chyb jak ve výživě, tak v oblasti pohybových činností. Z hlediska obezity je pro toto období typický hlavně preventivní přístup, tedy prosazování osvědčených postupů ve výživě a péči o dítě a eliminace zjevně škodlivých faktorů v rodině. Odborným průvodcem a rádcem v této době je především praktický pediatr.

Pak však přichází předškolní období, které jako pediatr považuji za nejdůležitější z pohledu možného léčebného zásahu do vývoje dítěte s nadváhou. V tomto věku se totiž většinou již projeví nesprávné režimové návyky na celkové konstituci dítěte. Většina závažně obézních dětí školního věku měla totiž nadváhu již v pěti letech, mnohdy ještě dříve. 

Považuji za nezbytné odhalovat dětskou nadváhu či obezitu především právě v předškolním věku. Je to období, kdy lze ještě poměrně úspěšně zasáhnout. Dítě je v tomto věku plně závislé na dospělých, jí to, co mu dospělí připraví, tráví svůj čas tak, jak dospělí naplánovali. Nekupuje si svačinky v obchodech, k elektronice má přístup jen, pokud to rodiče umožní. Je to ideální čas, kdy lze odhalit chybné návyky a pokusit se je spolu s rodiči definitivně změnit. Dítě je ještě dostatečně ovlivnitelné, aby se to podařilo. I v tomto věku mají samozřejmě hlavní odpovědnost za zdravý vývoj dítěte jeho rodiče. Ale po pravdě - kde tráví předškolák více času - doma, nebo ve školce? Přinejmenším v posledním ročníku určitě ve školce.

Prostředí školky dává možnosti, jak využít profesionálního personálu k lepšímu prosazování zdravého životního stylu, a to nejlépe v úzkém zapojení rodičů. Může být i pro lékaře vhodnějším prostředím k diskuzi s rodiči, než jaké poskytuje sterilní prostředí ordinace. Je možností, jak prosazovat zdravější trendy ve vaření a přímo zapojit děti do přípravy zdravých jídel využívajících sezónní a lokální potraviny. Jistě jsou i rezervy ve způsobech a rozsahu pohybových činností. Proto podporuji vznikající iniciativy, které chtějí vnášet do školek nové přístupy a pomáhají v edukaci personálu.

Dobře vím, že financování školek je tristní a děje se v podstatě ponižujícím způsobem. Vím, že ředitelé, zvláště venkovských školek, nemají prakticky žádné volné finance, které by mohli využít podle vlastní úvahy, například k zaplacení potřebných školení či jiných aktivit. Přesto si myslím, že není možno rezignovat. Mimo jiné i proto, že dětí s nadváhou je ve školkách rozhodně více, než si kdo myslí. Není totiž vůbec jednoduché nadváhu v tomto věku zjistit prostým pohledem, ale o tom si napíšeme až příště.

Vývoj obezity chlapců (5-19 let) ve střední Evropě.

Zdroj: NCD Risk Factor Collaboration
http://www.ncdrisc.org/obesity-population-stacked-ado.html

středa 6. března 2019

Očkování MMR a autismus - chceme vědět nebo bloudit?

Právě nyní v březnu 2019 vyšla skvělá odborná studie zabývající se možným vztahem mezi očkováním MMR (spalničky, příušnice, zarděnky) a poruchou autistického spektra. Tedy tématem, které hýbá internetem a je opředeno řadou konspirativních teorií a lží. V minulosti proběhla už řada vědeckých studií, které do jedné neobjevily žádnou souvislost mezi MMR očkováním a autismem. Tedy, že neobjevily jediný důvod, proč by se měl výskyt autismu jakkoli spojovat s MMR očkováním.

Tato studie potvrzuje totéž - tedy žádný vztah mezi MMR a autismem - přesto je v mnoha ohledech výjimečná.

  • je nejčerstvější a to má vždy hodnotu
  • je provedená na relativně homogenní společnosti s typickým západním způsobem života
  • je celopopulační, nevýběrová - zahrnuje všechny děti narozené v Dánsku v průběhu 12 let (!!), vyloučené jsou jen děti podle jasných odborných kritérií
  • analyzuje data 657 461 dětí (!!), což z ní činí zřejmě vůbec nejrozsáhlejší studii na toto téma
  • architektura studie byla navržená tak, aby reagovala na kritiky dřívějších studií a sledovala nejen dopad na celou dětskou populaci, ale i na její podskupiny, které mohou být z hlediska autismu rizikové (autismus sourozence, dřívější očkování, věk rodičů, způsob porodu, porodní váha, skóre dle Apgarové atd atd.). Ani v těchto podskupinách nepotvrdila souvislosti.
Závěr studie je naprosto jasný:

The study strongly supports that MMR vaccination does not increase the risk for autism, does not trigger autism in susceptible children, and is not associated with clustering of autism cases after vaccination. It adds to previous studies through significant additional statistical power and by addressing hypotheses of susceptible subgroups and clustering of cases.



Nejlépe vše ukazuje tento graf kumulativního výskytu autismu ve vazbě na MMR vakcinační status. Kdybych chtěl být škodolibý, tak bych upozornil na fakt, že je možná vyšší výskyt autismu ve skupině neočkovaných. Ale není to statisticky významné, takže platí, že souvislost není prokázána.

Všem skutečným zájemcům o poznání doporučuji pročíst si pečlivě způsob provedení studie, aby pochopili, jak se dělá vědecká statistická analýza. Je to něco naprosto jiného než bezobsažné plácání na populárních internetových stránkách a sociálních sítích.

Je mi jasné, že pravověrní fanatičtí antivaxxeři nejsou přesvědčitelní žádnými racionálními natož vědeckými argumenty, protože se pohybují ve svém vesmíru nedůvěry, zášti a bludů. Tímto článkem bych chtěl pomoci normálním váhajícím rodičům, kteří jsou jen zmateni záplavou strašidelných protiočkovacích textů na internetu. 

Chtěl bych přispět svou troškou ke zvládnutí současné rostoucí epidemie spalniček, která bohužel i v Česku podle mého názoru přinese za několik málo let své dětské oběti a poškozené děti. Osobně mne to hrozně mrzí, protože úsilí předcházet podobným negativním dopadům na děti jsem věnoval celý svůj pediatrický život.

neděle 10. února 2019

Spalničky nejsou (jenom) vyrážka

Současná generace rodičů malých dětí se běžně setkává s různými vyrážkami u dětí, mnohdy i s teplotou, ale v podstatě vždy neškodnými. Rodiče - sami paradoxně kvalitně ochránění dřívějším očkováním - nikdy samozřejmě spalničky nezažili, pouze je možná viděli na obrázku na internetu.

Mám dojem, že proto považují spalničky jen za další - možná těžší - variantu vyrážkové infekce. Tak to ovšem vůbec není a proto si shrneme základní fakta.

  • spalničky jsou v dnešní době zřejmě nejnakažlivější nemoc - onemocní prakticky každý exponovaný vnímavý (neimunní) jedinec
  • infekci se nemůžete vlastním úsilím vyhnout - virus nemocná osoba vylučuje už 4-5 dnů před výsevem vyrážky a v prostoru místnosti přetrvává ve vzduchu a na površích 2 hodiny po odchodu nemocného
  • nemoc doprovází řada komplikací
    • 7-9% dostane otitidu - zánět středouší
    • až 6% dostane zápal plic, který je zodpovědný za 60% úmrtí na spalničky
    • 8% dostane průjem
    • 1 z 1000 nemocných prodělá zánět mozku (encefalitidu), který často končí trvalým poškozením mozku
    • 1 ze 100 000 prodělá se zpožděním v průměru 7 let devastující fatální onemocnění mozku zvané subakutní sklerozující panencefalitida (SSPE), která nejčastěji postihuje děti, které onemocněly před 2.rokem věku
    • 1-3 osoby z 1000 nemocných zemřou - nejvyšší úmrtnost je u dětí do 5 let a osob se sníženou imunitou
Nemoc byla již blízko celosvětové eradikaci, tedy úplnému vymýcení. Jako se to povedlo u pravých neštovic. Bohužel se civilizace vydává jiným směrem a především v důsledku odmítačů očkování je tato nebezpečná nemoc opět na vzestupu u nás i v Evropě.

Jedinou a velmi účinnou ochranou je očkování. Očkování je bezpečné, stejně (či spíše bezpečnější) jako bylo v minulosti, kdy byla úspěšně očkována generace dnešních odmítajících rodičů, kteří z jakýchsi emotivních iracionálních důvodů nechtějí poskytnout stejnou ochranu svým dnešním dětem. Tato oblast medicíny je velmi intenzívně studována a sledována a neexistují žádné věrohodné vědecké důkazy o škodlivosti tohoto očkování. Minimální výskyt nežádoucích účinků je naprosto zanedbatelný s riziky nativní infekce. Nezaměňujme prosím dostupnou záplavu internetových blábolů za vědeckou odbornou literaturu.

Na závěr nemohu opominout rozmáhající se požadavky na tzv. individualizaci očkovacího plánu. To je u jinak zdravých dětí bez závažných onemocnění naprosto nesmyslná úvaha. Imunizace je vědecká disciplína, která je založená na faktech a důkazech. Nejde o dohadování se někde na trhu. Nejde o vybírání si barvy potahů nebo velikosti motoru do nového auta. U každé nemoci lze stanovit jakási optimální časová okna s ohledem na maximální ochranu dítěte. Pokusím se to vysvětlit právě na spalničkách. Děti chceme chránit v době, kdy jsou nejvíce ohrožené, tedy před 2.rokem věku (viz hrozba SSPE i průběh všech komplikací). Efekt živé vakcíny však může být snížen přenesenými mateřskými protilátkami. Takže očkování už v 1.roce může být potřebné, ale nelze dosáhnout dostatečné ochrany jedinou tak časnou první dávkou. Proto je optimální časové okno stanovené na co nejdříve po dosažení 1.roku věku. Je to logické a jasně zdůvodněné.

Vážení, věřte, že spalničky opravdu nejsou jenom vyrážka!

pátek 8. února 2019

Spalničky v Evropě nejsou náhoda

Kolo dějin se v době postfaktické evidentně vrací zpět.

Před 10 lety jsem se svolením CDC přeložil tehdejší článek s názvem Co by se stalo, kdybychom ukončili očkování? Protože ta situace pomalu nastává, tak si dovolím přetisknout část věnovanou tehdy spalničkám. Bude třeba častěji nahlížet do starých odložených knih, učit se již zapomenuté zkušenosti a zřejmě i zvažovat stavbu nových infekčních oddělení. Proč? Protože lidská hloupost je zjevně nezměrná.

                             😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕   😕

Spalničky (originál z r. 2009)

Před očkováním proti spalničkám onemocněl touto nemocí prakticky každý v U.S. V období mezi roky 1953 až 1963 bylo v U.S. hlášeno každoročně 450 úmrtí spojených se spalničkami.

V U.S. bylo až 20% všech nemocných spalničkami hospitalizováno, 17% mělo jednu nebo více komplikací jako zánět středouší, zápal plic nebo průjmy. Zápal plic se objevoval u 6% nemocných a byl zodpovědný za většinu úmrtí. Méně často se u některých rozvinula encefalitida (zánět mozku s otokem) způsobující poškození mozku.

Až 3 lidé z 1000 nemocných spalničkami v U.S. umírají. V rozvojovém světě jsou tyto poměry mnohem vyšší, tam umírá přibližně 1 osoba ze 100 nemocných spalničkami.

Spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé infekční nemoci na světě a jsou do U.S. často importované. V letech 1997-2000 byla většina případů spojená se zahraničními návštěvníky, nebo s U.S. obyvateli nakaženými v zahraničí. Při kontaktu s virem se nakazí více než 90% neočkovaných lidí.

Podle WHO bylo v roce 1999 v rozvojových zemích téměř 900 000 případů úmrtí po spalničkách. V populaci, která není imunní proti spalničkám se nemoc velmi rychle šíří. V případě zastavení očkovacího programu by se předpokládalo celosvětově  cca 2,7 milionu úmrtí na spalničky každý rok.

Široké využívání vakcíny proti spalničkám zredukovalo v U.S. jejich výskyt o více než 99% ve srovnání s předvakcinační érou. Pokud bychom zastavili očkování, pak by se výskyt vrátil na předvakcinační úroveň.
______________________________________________________________________


Jaká je situace dnes v Evropě?




Proočkovanost populace potřebnými 2 dávkami je téměř všude nedostatečná (potřebná je k zabránění šíření epidemií 95%) - stav v r. 2017










Jaký je výskyt spalniček v roce 2018 vztažený na počet obyvatel?











Výsledek bude jasný. Vzhledem k trvale se snižující proočkovanosti v ČR (a jinde) bude přibývat hnědé barvy v grafu, budou přibývat komplikace, bude přibývat úmrtí dětí.

Kolo dějin se otáčí zpět ...

sobota 2. února 2019

Vývoj infekčních nemocí v čase s ohledem na vakcinaci

Grafika je použitá bez svolení prestižního časopisu Science, ale je tak skvělá, že jsem neodolal.
Originální interaktivní graf je zde.

Tato grafika skvělým způsobem ukazuje historický vývoj infekčních onemocnění z doby před zahájením vakcinace a po zahájení vakcinace. Použitá jsou data CDC, tedy jde o situaci v USA. Vakcíny byly vyvinuté a uvedené do praktického života v různé době a tak můžeme vidět konkrétní dopad na tu či onu konkrétní nemoc.

Odpírači očkování před 10 lety (nevím jestli i dnes, nezajímá mne to) měli jako jeden z mnoha šílených "protiargumentů" tvrzení, že nemoci odezněly přirozeně vlivem vývoje společnosti s lepšími hygienickými podmínkami a pod. Vůbec samozřejmě nerespektovali, že očkování je úspěšné v rozvinutých i zaostalých zemích se zcela rozdílnou úrovní hygieny.

Na tomto grafu by tedy měli vysvětlit, proč se hygienická situace vůči pertussi a obrně se v USA upravila už v 50. letech, proti spalničkám koncem 60.let a proč vůči planým neštovicím až v dalším tísiciletí?

Úsměvné, že? Nebo vlastně úplně hloupé a nebezpečné, jako každá lidská hloupost..

pátek 6. dubna 2018

Vzpomínka na přítele

V březnu t.r. zcela nečekaně odešel MUDr. Rudolf Střítecký, emeritní primář dětského oddělení v Jindřichově Hradci. Zemřel náhle 18.3.2018, v nedožitých 72 letech. Strávili jsme společně na dětském oddělení desítky let a proto si dovolím osobní vzpomínku.

Rudolf Střítecký se narodil ve Znojmě 9.7.1946 jako třetí z pěti dětí do rodiny uznávaného praktického lékaře. I jeho maminka byla zdravotnice a častý pobyt v tátově ordinaci jasně předurčil jeho budoucí životní cestu. Po absolvování gymnázia v Třebíči vystudoval lékařskou fakultu UJEP (dnes MU) v Brně, kde promoval v roce 1969. Již během studií měl možnost cestovat a naučil se dokonale francouzsky při návštěvách svého otce, který provozoval 4 roky lékařskou praxi v Tunisu.

1.9.1969 nastoupil do nemocnice v Jindřichově Hradci. Původně měl zájem o chirurgii, ale kvůli personálnímu nedostatku na dětském oddělení jej osud zavál k pediatrii, které velmi rychle zcela propadl. Již v roce 1982 se stal mladým primářem oddělení, když nahradil svého odcházejícího předchůdce MUDr. Václava Hovorku.

Ruda byl zapálený pediatr, který neustále sledoval odbornou literaturu a moderní trendy. Když se pro něco nadchl, tak do toho šel naplno. Nesnášel přízemnost a průměrnost. Mnohé jeho myšlenky vyvolávaly v okolí pocit, že není nohama na zemi a mnozí z nich pochopili totéž až o 10 nebo 20 let později. Je těžké vybrat hlavní realizované myšlenky. Ruda například ihned pochopil možnosti nastupujících výpočetních technologií pro medicínu a proto jsme již od roku 1982 mohli přednášet o počítačovém zpracování infuzní léčby u dětí. V nově zrekonstruovaném pavilonu oddělení jsme v roce 1986 otevřeli skvěle vybavenou dětskou JIP s monitory a infuzními pumpami a sálkem na ošetřování popálenin. Ve stejném roce se otevřela nedonošenecká jednotka vybavená ventilátorem a monitory včetně transkutánního měření krevních plynů. Již v té době jsme měli na kojeneckém oddělení skutečně nadstandardní mateřský pokoj, což byla v té době věc dosti nevídaná.

Na počátku své pediatrické dráhy se Ruda věnoval hlavně dětské nefrologii, v nemocnici zavedl vyšetřování MCUG a na prvním ultrazvukovém přístroji v nemocnici se naučil vyšetřovat ledviny u dětí. V pozdější době bylo třeba zajistit vyšetřování kardiologických pacientů a tak se vyškolil v dětské kardiosonografii. Velké úsilí věnoval získávání moderní literatury a byl jedním z prvních propagátorů medicíny založené na důkazech (EBM) a již v polovině 90.let pro nás získával přes své americké kontakty Cochrane Library na CD discích.

Já osobně jsem asi nejvíce oceňoval volnomyšlenkářskou atmosféru, která pod jeho vedením panovala na oddělení. Svoboda byla podle mne jeho hlavní životní hodnotou. Podporoval každého lékaře v jeho zájmech, podporoval jejich vzdělávání, nikomu nebránil v přístupu k 2. atestaci, což v době nesvobody nebylo běžným jevem. Zcela svobodně jsme mohli diskutovat i o politice, koneckonců dominantním prvkem Rudova primářského pracovního stolu byla busta T.G.Masaryka, a to už v dobách totality. Není proto překvapivé, že se dětské oddělení nemocnice stalo centrem protikomunistického vzdoru od prvních dnů sametové revoluce v roce 1989. Ruda se dostal do vedení Občanského fóra města a později byl i kooptován do parlamentu - tehdy České národní rady do doby prvních svobodných voleb v roce 1990.

Nová společenská situace dále podnítila Rudovy aktivity. Jeho víra ve vzdělanost vedla k tomu, že se velice zasloužil o vznik vysoké školy v Jindřichově Hradci. Jeho sen se naplnil v roce 1994 vznikem Fakulty managementu, dnes pod křídly VŠE. Vybudoval kontakty s americkými univerzitami, absolvoval stáže v USA a založil Institut managementu zdravotnických služeb, který vedl do posledních dnů.

S příchodem důchodového věku v r. 2008 ukončil svou kariéru primáře oddělení a dále se věnoval výukové činnosti na VŠE a provozoval i svou soukromou praxi dětského kardiologa.
Rudo, bylo mi velkou ctí strávit s Tebou naprostou většinu svého profesního života.

Čest Tvé památce!

MUDr. Miroslav Toms

pondělí 29. ledna 2018

Je dobré vědět, jak moc je dítě obézní?

Krátká odpověď na položenou otázku je jasná: ano je to dobré.

V dospělé medicíně je už dlouho ustálené klasifikovat obezitu do 3 stupňů - BMI 30 a více, pak 35 a více a nakonec 40 a více. Tato klasifikace umožňuje odhadovat míru zdravotních rizik pro obézního dospělého a hodnota BMI je také jeden z hodnocených parametrů při výběru pacienta k chirurgické léčbě obezity (tzv. bariatrická chirurgie).

Není důvod, proč se domnívat, že by to nemělo být prospěšné i pro děti. V pediatrii je ovšem potíž v technice stanovení oněch hranic. Problematiku nelehkého definování samotné hranice pro obezitu různě starých dětí jsem popsal v předchozím blogu. Většinou se růstové parametry dětí (včetně BMI) hodnotí pomocí percentilových grafů. A tady má hodnotící pediatr v případě obezity závažný problém. Hodnota konkrétního pacienta se zobrazí kdesi ve volném prostoru nad poslední linií grafu, která určuje obezitu. Pro pediatra či jiného hodnotitele je pak obtížné, ne-li nemožné odhadnout, zda je hodnota vysoká jen málo nebo už hodně, tedy jak závažná je obezita pacienta. Řada programů pediatrům hodnotu ani nezobrazí - je prostě mimo obrazovku.

Kromě percentilové metody lze u dětí vyjadřovat růstové parametry pomocí směrodatných odchylek (SD). To je ovšem pro většinu rodičů ještě méně srozumitelné, než jsou percentily. Navíc se zjišťuje, že používání metody SD v krajních mezích - tedy v případě závažné obezity - je statisticky nesprávné a hledají se způsoby náhradní. Pro odborníky jsem tento problém již dříve shrnul do samostatné prezentace.

Kvůli výše uvedeným skutečnostem se teprve v poslední době objevuje více studií, které zjišťují vztah mezi závažností dětské obezity a rizikem dalších zdravotních komplikací, např. výskytem hypertenze u dětí. A potvrzuje se užitečnost takového dělení; tedy že vyšší stupeň obezity znamená vyšší četnost komplikací. Nakonec hned při prvním hodnocení obezity nám to umožní reálný pohled na možnosti naší léčby. Každé zlepšení stupně obezity je veliký úspěch, ale řekněme na rovinu, že představa posunu dítěte z obezity III.st. do zdravé váhy je víceméně naivní.

Všichni pediatričtí odborníci zdůrazňují nutnost velmi časného záchytu obezity, tedy v batolecím a předškolním věku. Jen tak využijeme věk vhodný k úpravám životního stylu s dostatečně dlouhou perspektivou růstu dítěte. A zde narážíme na základní problém. Obezita v tomto věku není opticky tak nápadná a malé tlusté děti se považují za roztomilé a navíc ve společnosti přetrvávají různé mýty, např. ten o tom, že z tloušťky dítě vyroste. Proto je tak důležité hodnotit stav dětí v předškolním věku objektivními metodami, tedy pomocí grafů nebo kvalitních kalkulátorů pro děti. Tímto způsobem zatím postupují prakticky jen dětští lékaři. Bohužel velká část matek reaguje na upozornění pediatra ohledně nadváhy či obezity velmi negativně, považují to mylně za osobní atak vůči své osobě a mnohdy od takového pediatra odcházejí. Povzdech nad touto situací jsem už uveřejnil ve facebookovém příspěvku, kde je i typický graf vývoje dětské obezity a kde je jasně vidět, kdy problém začíná a kdy je tedy třeba zasáhnout.

Mým přáním je, aby si matky samy mohly jednoduše zjistit stav svého dítěte a v případě obezity i blíže určit její závažnost. Pak bych mohl doufat, že aspoň část z nich získá náhled na skutečný stav a půjdou za svým pediatrem pro radu a nikoli se mračit kvůli sdělené diagnóze. Všichni sice mají růstové grafy ve Zdravotním a očkovacím průkazu, ale málokdo to ví a používá. V dnešní době jsou populárnější formy použitelné v chytrém telefonu. Proto jsem navrhl a spoluvytvořil webovou kalkulačku, která určí běžným způsobem percentil BMI, ale hlavně jako jediná umí hodnotit závažnost obezity u dětí. Každý výsledek má svůj komentář k dalšímu doporučenému postupu.  Bylo by ideální, kdyby si rodiče předškoláka každý rok zkontrolovali sami jeho stav výživy.

pondělí 15. ledna 2018

Definice dětské obezity - verze pro STOB



Definice dětské obezity vůbec není tak triviální, jak se na první pohled může zdát. Obezita znamená především nadměrné zmnožení tukové tkáně. Normální, obvyklé, tedy fyziologické množství tukové tkáně u dítěte se v průběhu jeho růstu významně mění v závislosti na fázi vývoje organismu. V předškolním věku tento objem klesá, aby dosáhl svého minima někde mezi 5. a 6. rokem života. Pak objem tukové tkáně opět a výrazněji stoupá.

Existují různé metody, jak určit nebo odhadnout množství tělesného tuku. Mnohé jsou náročné, složité, nebo zatěžující pacienta třeba rentgenovým zářením. Nejjednodušší, nejdostupnější a nejlevnější je změření základních tělesných parametrů - výšky (délky) a hmotnosti. Z těchto dvou parametrů lze snadno vypočítat hodnotu indexu tělesné hmotnosti, tedy BMI (body mass index). Ukazuje se, že tento jednoduchý index poměrně s velkou přesností odpovídá tělesnému tuku a proto se BMI stal základním posuzovaným parametrem definujícím tělesnou stavbu (vztah výšky a váhy) a taky definuje obezitu.

Výpočet BMI u dospělých i dětí je stejný, podle stejného vzorce - kg/m2. Zcela odlišné je však hodnocení. Jakýkoli růstový parametr má u dětí svůj vývoj s věkem a stejné je to i s BMI. U dospělých máme 2 triviální hodnoty - BMI 25 znamená nadváhu a BMI 30 obezitu. U dětí to tak nemůže být a musí se hodnotit výskyt určité hodnoty BMI v daném věku u daného pohlaví. Takže máme grafy pro kluky a holky, které ukazují tzv. percentily, které ukazují, kde se konkrétní dítě vůči ostatní populaci stejně starých nachází.

50.percentil tedy znamená průměrnou hodnotu - přesněji medián - v populaci (v tomto případě BMI). Například 85. percentil znamená, že 85% stejně starých chlapců (nebo dívek) je štíhlejších a 15% je na tom s BMI hůře. Pro názornost použiji graf ze stránek americké CDC, aby bylo zcela jasné, jak to s vývojem v průběhu dětského věku vlastně vypadá.


Graf BMI u chlapců ukazuje průběh percentilů během dětského vývoje. Zelená zóna je zdravá váha, tedy správný BMI. Žlutá ukazuje nadváhu a červená obezitu. Modré puntíky ukazují, jak se 10 letý chlapec s různými BMI zařadí do různých kategorií. Důležitější je však všimnout si, že např. hodnota BMI 19 bude u 10 letého znamenat správnou váhu, u 8 letého nadváhu a u 6 letého už obezitu!
Pokud tedy hodnota BMI odráží zhruba množství tuku, tak zřetelně vidíme, že nejnižší množství tuku mají zdravé děti mezi 5.-6. rokem věku. Proto se obezita v tomto věku velmi těžko posuzuje prostým pohledem!

Další komplikací je fakt, že existuje mnoho grafů BMI podle toho, na jaké populaci byly grafy konstruované. Existují národní grafy, tedy také i české. Bohužel naše státní úřady (SZÚ) odmítají uvolnit elektronická data tak, aby bylo možno s nimi pracovat na internetu. K mezinárodnímu porovnávání jsou určené zjednodušené grafy IOTF. Mezinárodně se hojně používají tabulky a grafy WHO 2006 nebo americké CDC 2000, které mají tradičně nejbohatší odborné zázemí a dokumentaci.
Dlouho nebylo ani ustálené, které hodnoty v grafu už považovat za nadváhu a které už za obezitu. A zase každý graf má své hodnoty percentilu pro tyto hranice. Výše uvedený graf americké CDC udává:
  • nadváha = 85. percentil (v českém grafu 90.perc.)
  • obezita   = 95. percentil (v českém grafu 97.perc.)
Vidíme, že určení dětské obezity není úplně jednoduché. Proto musíme být obezřetní třeba i při čtení různých srovnání výskytu dětské obezity v různých zemích. Pokud autor v médiích neudá, zda byla pro srovnání použitá stejná metodika, pak jsou takové výsledky dosti pochybné.

Ve své webové kalkulačce dětského BMI jsem použil údaje CDC 2000, protože jsou volně k dispozici. Při hodnocení českých dětí není žádný rozdíl do puberty. Od puberty kalkulačka českým dětem mírně (nevýznamně) nadržuje, tedy v českém grafu by dopadly mírně hůře.

pondělí 17. července 2017

Rozhovor o dětské obezitě

(Původní nezkrácená verze rozhovoru pro MF Dnes, který vyjde tiskem v pátek 21.7.2017)

Jak velký nárůst malých pacientů vidíte ve své ordinaci za posledních přibližně 15 let?

To by byla otázka spíše pro praktického pediatra, který dlouhodobě pečuje o svůj malý segment dětské populace. Já jsem pediatr specialista a speciálně dětské obezitologii se intenzívně věnuji 5 let. Máme však populační studie, které jasně dokazují podle věku dvoj- až trojnásobný nárůst obezity a v některých segmentech (např. extrémní obezity) podstatně vyšší.

Jak včas poznat, kdy je s dítětem třeba navštívit obezitologa?

V českých poměrech je vždy na prvním místě konzultace praktického pediatra, který by měl stav dítěte zhodnotit podle růstových grafů a konkrétně nadváhu či obezitu především podle indexu BMI. Léčba obezity je vždy mimořádně časově náročná a proto se domnívám, že pro praktického pediatra je časově zvládnutelná léčba nadváhy, ale obezitě - zvláště pak tzv. závažné obezitě by se měl věnovat specialista, který pro to bude mít větší prostor. Ke zhodnocení stavu svého dítěte a zvláště pak určení závažnosti dětské obezity mohou nyní nově rodiče využít zcela unikátní webovou kalkulačku na adrese https://www.childrenbmi.com/cs/.

Jaká je nejlepší prevence obezity u dětí? Respektive stačí u všech pouze proklamovaná pestrá strava a dostatek pohybu?

Jedinou smysluplnou prevencí je vedení dítěte od nejútlejšího věku ke zdravému životnímu stylu. Tím myslím jednak správné stravovací návyky s dostatkem zeleniny a ovoce včetně odbourání resp. nenaučení na slazené nápoje, správné rozložení v průběhu dne v odpovídajících porcích až po Vámi zmíněné pravidelné pohybové aktivity, ke kterým musí rodiče své děti systematicky vést. Pohybových činností by mělo být minimálně 60 min denně, u předškoláků více. Do zdravého životního stylu však patří i omezování používání nejrůznějších elektronických vizuálních zařízení a dostatek klidného spánku.

Jak velkou roli hraje při léčbě obezity dítěte rodina? Je vůbec možné, aby dítě bylo v hubnutí dlouhodobě úspěšné bez její podpory?

Zcela zásadní! Rodina musí postupovat ve shodě, mluvit tzv. stejnou řečí. Dítě - zvláště pak malé - přeci vůbec nerozhoduje o chodu rodiny a nakupování potravin. Není bohužel výjimkou, že se třeba maminka snaží o pozitivní změny a dítě si pak odběhne o patro výš k babičce pro "něco dobrého". To je odsouzeno k nezdaru.

Do jaké míry platí průpovídka, že dítě do své váhy doroste? Respektive v jakém okamžiku začíná být nadváha dítěte problém?

To je jeden ze zásadních mýtů, který brání včasnému řešení dětské obezity. Je známo, že až 80% obézních dětí si přenese obezitu do dospělosti. Je proto nanejvýš naivní spoléhat na oněch 20% a přitom promrhat jedinečné období, kdy lze s obezitou skutečně efektivně bojovat. Tedy využít růstu a možnosti naučit dítě správným návykům. Nadváha je problém vždy a neměla by se nikdy ignorovat. Bylo prokázáno, že trajektorie vývoje dětí, které byly závažně obézní v 6 letech se od ostatních odděluje už ve věku 4 měsíců. Již v kojeneckém věku tedy musí pediatr i rodina věnovat nadváze pozornost, sledovat její vývoj, hledat příčiny a doporučovat změny v režimu.

Co byste ze své praxe u dětí označil jako největší překážku při hubnutí?

Největší překážkou je jednoznačně pozdní záchyt a řešení problému. Většina mých pacientů měla neřešenou nadváhu už v předškolním věku. V průběhu vlastní léčby je největší překážkou nedostatečná angažovanost rodičů, protože změna životního stylu musí nutně zasáhnout i je. Dnes je pro rodiče jednodušší koupit dítěti nějaký "odpustek" než mu věnovat více aktivního času.

Jaká je průměrná délka léčby dětského pacienta?

To je těžká otázka. Jde rozhodně spíše o roky než měsíce. Ta péče a tlak musí být u většiny dětí spíše trvalá. Je zcela mylná představa, že se obezita nějak naráz "vyléčí" - tedy odstraní, i když zvláště u nižších stupňů to možné je. Ale každé zlepšení je jednoznačně pozitivní pro budoucí vývoj dítěte a snižuje riziko oněch všeobecně známých zdravotních komplikací, které obezitu doprovázejí. I proto je zásadně efektivnější prevence obezity než její následná léčba.

Jak jste spokojený s úspěchy vašich pacientů?

Úspěšnost léčby obezity je podstatně nižší než u většiny jiných dětských nemocí (např. astmatu). Prakticky u všech, kteří vydrží docházet do mé ambulance, dosáhneme "nějakého" zlepšení, tedy přinejmenším zastavení dosavadního negativního trendu a zhruba u 1/3 dosáhneme zlepšení o 1 obezitologické pásmo. Většina dětí však přichází až po 10. roce věku a to je jednoznačně pozdě.

Jak velkou roli hraje u dětské obezity genetika a nakolik na ní má vliv prostředí, v němž dítě žije?

Uvádí se, že se na obezitě podílí ze 40-70% genetická výbava. Ale to já vůbec nechci používat. V laicích to totiž vyvolává pocit, že za svou obezitu vůbec nemohou. Přitom je tímto faktem pouze myšleno, že geny ovlivňují naše nakládání s přijatou energií, naše pohybové vzorce, temperament a podobně. Skutečných genetických syndromů, které jsou ze své podstaty spojené s obezitou je zanedbatelné množství. V posledních několika desetiletích se zcela jistě nezměnil lidský genofond, ale vnější prostředí a naše chování.

V čem vidíte největší změnu v chování rodin malých dětí oproti minulosti?

Asi nejvíce v omezení spontánního pobytu dětí venku. Zčásti v důsledku obav rodičů a zřejmě z větší části nabídkou domácí elektronické zábavy, která je pro děti mimořádně přitažlivá a výrazně omezuje spontánní pohyb dětí. Na straně stravování došlo k nárůstu nabídky slazených nápojů pro děti od nejnižšího věku a mnoha sladkých tyčinek či vdolků, které si děti nakupují cestou do škol či ze školy, nebo přímo ve škole. Je to však jen část změn.

Pokud je dítě nemocné a musí brát pravidelně léky, jejímž vedlejším efektem je i přibírání na váze, do jaké míry má pak možnost svoji váhu ovlivnit?

Máte zřejmě na mysli systémové kortikoidy nebo část psychiatrických léků. Tam je to vždycky složité a je třeba to řešit individuálně. Omezit tento vliv lze částečně pečlivým dodržováním principů zdravé výživy, ale mnohdy je to už kvůli základnímu onemocnění prakticky nemožné.

Jak se stavíte k vyřazení určitých potravinových skupin z jídelníčku jako je dnes populární bezlepková dieta? Může například vyřazení lepku výrazně ovlivnit váhu dítěte?

To je jednoznačně módní záležitost daná záplavou internetových pseudoinformací. Pro každou eliminaci ve výživě dítěte bychom měli mít vždy racionální zdůvodnění podpořené opakovaným eliminačním a expozičním testem. Samotné vyřazení lepku ze stravy dítěte jeho váhu nezmění, tedy pokud nejde o strádajícího celiaka, kterému samozřejmě výživu a váhu zlepší (směrem vzhůru). Pokud ovšem někdo rozumí vyřazením lepku fakt, že místo rohlíků začne dítěti nabízet ovoce a zeleninu, tak mu jistě prospěje. Ale není to věc lepku.

Jak si myslíte, že se proměnil vztah lidí k jídlu obecně? Je pravda, že žijeme v době toxických potravin?

Výraz toxické potraviny je hloupý a destruktivní. Zcela zamlžuje význam slova toxický. Pro mne je toxickou potravinou např. muchomůrka zelená. Tečka. Některé potraviny můžeme zařadit mezi zdravější a jiné mezi méně zdravé či snad nezdravé. Není jasná hranice, důležitá jsou množství. Navíc třeba ořechy mohou být pro většinu zdravé a jiného mohou usmrtit alergickou reakcí. Celá diskuze na toto téma je většinou neodborná, afektovaná a vyjadřuje osobní názory místo vědecky ověřených faktů. Pokud však někdo dává přednost dražším a kvalitnějším potravinám zatíženým nižším stupněm průmyslového zpracování, konzervace či přidaných cukrů, tak tomu samozřejmě fandím.

Stojí za nárůstem počtu obézních dětí špatná strava a méně pohybu nebo lze najít i jiné příčiny, o kterých se příliš neví?

Hlavní příčiny byly popsány v předchozích odpovědích. Říkáme, že žijeme v tzv. obezitogenním prostředí, tedy v prostředí s nadbytkem potravin cenově dostupných pro drtivou většinu populace a prostředí s mnoha technickými vymoženostmi, které nám tzv. usnadňují život - rozuměj obírají nás o potřebu pohybu. Pro návrat ke zdravějšímu způsobu života je tedy zásadně nutná motivace. Motivace k tomu, abych jedl méně i když si finančně mohu dovolit více jídla a motivace k tomu, abych se více pohyboval i když to z pohledu zaměstnání nebo školy není v podstatě nutné.

Jaký je rozdíl mezi léčbou obézního dítěte a obézního dospělého, co se týče stravy nebo vhodného pohybu?

Jako pediatr se nezabývám obezitou dospělých, ale domnívám se, že řešení je ještě svízelnější než u dětí. Proto také je naprosto nejúspěšnější metoda u dospělých chirurgický zákrok na zažívacím traktu, tzv. bariatrická chirurgie. Mojí motivací je pomoct dětem a jejich rodinám, aby se tomuto řešení mohli v budoucnu vyhnout a na poli prevence přispět k tomu, aby děti žily aktivnější a zdravější život.

pondělí 17. dubna 2017

Pro vozíčkáře

Stále se setkávám s tím, že vozíčkáři nedostanou dostatek potřebných informací a rad. Proto jsem nakonec své poznámky shrnul do nového webu PRO VOZÍČKÁŘE


Tyto stránky by měly sloužit osobám odkázaným na vozík. Měly by být zdrojem odborných informací, které jim zatím nikdo nepředal.

Hned na začátku bych chtěl zdůraznit, že jsem odborností pediatr a tedy nejsem specialista v oboru hendikepovaných. S takovými pacienty se však setkávám a hlavně moje kamarádka a spolupracovnice je paraplegička trápící se opakovaně s dekubity. Existuje mnoho zásadních informací, o kterých ji bohužel nikdo neinformoval - tedy žádný ošetřující lékař ani v lázních. Proto jsem začal potřebné informace hledat v zahraničních zdrojích a nakonec jsem se rozhodl, že by mohlo být užitečné dát své výpisky k dispozici všem potřebným.

Myslím, že péče o hendikepované se už podstatně zlepšila, ale hlavně v oblasti technické a možná komunální. Zdravotní péče ("health care") v tom pravém smyslu však pokulhává. Náš systém jakoby ustrnul na tom, že postiženým poskytne vozík a jiné pomůcky a pak ... starejte se. Různí subspecialisté poskytují znalosti ve svém úzkém pohledu, ale chybí týmová spolupráce, která by pacienty naučila správným návykům na vozíku, správné péči o kůži a svalovou kondici, správnou výživu. Myslím, že tato činnost by příslušela rehabilitačním oddělením nemocnic, která však většinou patří k podceňovaným okrajovým oddělením, která obtížně zvládají hospitalizované pacienty, natož aby se starala o komplikované ambulantní pacienty. S tím koresponduje i ubohá úhrada této péče od zdravotních pojišťoven.

Proto vznikl tento materiál, který je v podstatě kompilátem několika zdrojů uvedených na webu.

Stránky nejsou definitivní, budu přidávat další informace podle svých časových možností, ale nechtěl jsem oddalovat jejich publikaci čekáním na konečnou verzi.

Budu rád, když tyto informace aspoň někomu pomohou v jeho nelehkém údělu.

pátek 11. března 2016

Moje dítě má vši. Co mám dělat?

To je poměrně častá otázka překvapených rodičů dětí hlavně předškolního a časně školního věku. Především nepropadejte panice. Zamoření dítěte vší dětskou (Pediculus capitis) je běžné a vůbec to nic nevypovídá o úrovni hygieny v rodině. Nestyďte se za to! Ale pojďme si v tom udělat trochu pořádek.

Biologie

Veš dětská (Pediculus capitis) je běžný lidský ektoparazit napadající především děti ve věku 3-11 let s převahou dívek. Vše souvisí se specifickým sociálním chováním této skupiny dětí. Veš je plochá, šedobílá, dlouhá 1-3 mm, samička je trochu větší. Živí se krví a saje cca 5x denně. Zralá samička klade až 10 vajíček denně, které lepí výhradně na vlasy ve vzdálenosti 1-2 mm od kůže, protože tam je nejstabilnější teplota a vlhkost. Nejčastěji si vybírají oblast týlu a za ušima.


Životní cyklus vši dětské je důležitý pro pochopení správného boje s ní. Vajíčko (hnida) zrale 8-9 dnů. Z ní se vylíhne nymfa, která se při růstu 3x převléká. Za 9-12 dnů dosahuje zralosti. Zralá veš žije přibližně 30 dnů. Bez svého hostitele (bez pití krve) přežije pouze 1-2 dny.
Vajíčko - hnida je velké 1 mm a je pevně přilepené cementem k vlasu. Je odolnější než živá veš, proto na ně řada prostředků nepůsobí. Hnida má perforovanou čepičku, která slouží výměně plynů, proto lze i hnidu udusit zalepením těchto otvorů. Hnida přežívá mimo hostitele až 10 dnů, teplota pod 22°C její zrání zpomaluje a pak může přežívat až 1 měsíc.




Živé formy i vajíčka spolehlivě ničí teplota nad 55 °C po dobu nejméně 5 minut.

Veš dětská nepřenáší žádnou známou nemoc!

Abych zabránil nedorozumění, musím pro úplnost doplnit, že existují další druhy vší, které se však chovají jinak, jde o jiné parazity, postihují jiné skupiny lidí a mají zcela jiné vlastnosti. Jde o:
Veš šatní (Pediculus corporis), která je přenašečem nemocí, např. skvrnitého typu
Veš muňka (Pthirus pubis), která se často přenáší s dalšími sexuálně přenosnými chorobami

Způsoby přenosu

Dětská veš se přenáší především osobním kontaktem (hlava k hlavě) a proto se vyskytuje nejčastěji v uvedené věkové skupině. V menší míře se přenáší předměty (hřeben, kartáč na vlasy, sponky) nebo osobními věcmi (čepice, šátek, šála, ručník, plyšová hračka na mazlení) nebo sdíleným povlečením postele.

Projevy

Zpočátku může být infekce vší bezpříznaková, později je typické svědění. Škrábání svědících papulek může vést k druhotné bakteriální infekci kůže typu impetiga, což může vést ke zvětšení uzlinek v zátylku. Diagnozu potvrzuje nález živé vši, ale nález hnid vzdálených do 6 mm od kůže je velmi podezřelý z akutního zavšivení. Vlas roste přibližně 1 cm za měsíc.

Léčba

Nejčastěji se používaly pesticidní preparáty, které měly výtečný efekt na živé formy, menší efekt na vajíčka. Bohužel v posledních letech se začala u vší proti těmto preparátům objevovat rezistence (odolnost), k tomu riziko možných nežádoucích účinků a proto byly tyto preparáty stahované z trhu. V současné době (2016) neznám žádný insekticidní preparát pro humánní použití na českém trhu. Jsou pouze veterinární prostředky.

V USA jsou stále schválené tyto preparáty (různé indikace podle věku dítěte)
     pyrethrine a permethrin, malathion, spinosad, ivermectin, lindane

V české praxi musíme tedy využívat preparáty non-pesticidní, které většinou fungují na principu vyplnění vzdušnicového dýchacího traktu vší i vajíček a tím k zadušení parazita. Některé narušují vnější schránku hmyzu a tím naruší jeho vodní rovnováhu a vedou k dehydrataci. Jejich podstatnou výhodou je nemožnost rozvoje rezistence na preparát.

Musíme odlišovat přípravky obsahující jen repelentní silice, které jsou vhodné spíše k preventivnímu používání, tedy ochraně před novým napadením hmyzem. (např. Capissan)

K funkčním non-pesticidním přípravkům patří:
  • dimethicon (silikon) pro děti od 2 let s vysokým efektem (např. Pedicul, Paranit)
  • benzylakohol 5% pro děti od 6 měs. s nižším efektem, bez vlivu na hnidy
  • isopropyl myristate
Obecně lze říci, že přípravky neusmrcují parazity okamžitě. Ale pokud za 8-12 hodin nenajdete mrtvé vši a jejich pohyb bude stejně čilý jako na počátku, pak byl preparát neúčinný.

Vzhledem k nižšímu efektu na hnidy se z nutnosti (benzylalkohol) nebo pro jistotu (dimethicon) doporučuje druhá kúra na nově vylíhlé nymfy (viz výše) za 8-10 dnů.

Nezbytná opatření

Aplikace přípravku na vši je pouze prvním krokem pro likvidaci zavšivení. Je nutné dodržet i následující kroky:
  • před aplikací léčby nepoužívejte vlasový kondicionér, snižuje přilnutí přípravku
  • současně je třeba léčit všechny postižené v domácnosti, ostatní pečlivě sledovat 10 dnů
  • oholení hlavy je účinné, ale není potřebné, ale delší vlasy vyžadují delší péči
  • snažte se odstranit všechny hnidy pomocí hustého "všiváčku", proces usnadní min.15 minutový zábal vlasů v octové vodě (ocet:voda 1:1), opakujte 2 týdny po 3 dnech
    • odstraňování hnid vzdálených více než 1 cm od kůže má však efekt jen estetický
  • všechny předměty a oblečení ve styku s hlavou v posledních 2 dnech může být infikované a je třeba ho dekontaminovat
    • vyprat textilie na min. 55°C
    • předměty (kartáč, hřeben, sponky) vložit do horké vody 60°C na 10 min
    • nepratelné věci vložit do uzavíratelného plastového sáčku na 2 týdny (8-9 dnů zraje vajíčko, do 2 dnů bez krve parazit zemře)
  • vysát koberce a čalounění k odstranění vlasů s hnidami
  • čepice a šály dítěte umístit (hlavně v kolektivu) odděleně (!) nikoli na hromádce
  • poučit dítě, aby si nepůjčovalo čepice, šály, hřebínky a pod.
Selhání léčby je většinou způsobeno nedodržením pokynů výrobce, nedodržením 2. léčebné kúry za 8-10 dnů, podceněním podpůrných dekontaminačních opatření a prevence reinfekce. V případě úporného výskytu v kolektivním zařízení by bylo vhodné pečlivě poučit všechny rodiče.

neděle 22. listopadu 2015

Klasifikace dětské obezity

Fenomén dětské obezity hýbe v posledních letech nejen odbornou, ale nyní už i laickou veřejností. Je to samozřejmé, protože narůstající počet obézních dětí představuje vážnou hrozbu pro blízkou budoucnost z pohledu zdravotního stavu populace. S tím přímo souvisí očekávaný významný nárůst výdajů veřejného zdravotnictví, které budou potřebné ke zvládání komplikací obezity.

Pro pediatry znamená dětská obezita velkou cílovou skupinu, které musí věnovat patřičnou pozornost. S tím souvisí diskutovaná otázka, zda máme na dětskou obezitu hledět jako na jednu homogenní skupinu, nebo potřebujme nějakou klasifikaci, která bude definovat její závažnost. A v tom případě jakou klasifikaci použijeme.

Můj názor je jednoznačné ANO pro podrobnější třídění na stupně dle závažnosti. Pokusím se shrnout své hlavní důvody.

  1. Trvale přibývá odborných článků poukazujících na fakt, že závažná obezita (definována různě) je jednoznačně spojená s vyššími riziky hypertenze a metabolických poruch. O přetížení pohybového aparátu nemluvě. Je tedy logické definovat, co je "závažná" a věnovat této skupině náležitě větší pozornost.
  2. I dospělá obezitologie již dlouho třídí závažnost obezity na 3 stupně (hranice BMI 30, 35 a 40) a podle tohoto principu určuje i indikace k léčbě (např. bariatrii). V pediatrii přispěl ke zpoždění nepochybně fakt větší složitosti výpočtu hranic v důsledku vývojových specifik v dětském věku.
  3. Mezinárodní IOTF dětský graf byl cca v roce 2012 doplněný o křivku vyššího typu obezity aproximovaný k BMI 35. V roce 2014 byl publikovaný článek v PediatricObesity, ve kterém autoři doplnili do IOTF grafu i další křivku aproximovanou k BMI 40, tedy pro "class III" neboli morbidní obezitu. Citace ze závěru:                                                                                                                It is clinically important to classify obese children in different classes of obesity severity.
  4. Plošná péče o tak velkou populaci vždy může těžit z nějaké formy stratifikace. Nakonec i český doporučený postup uvádí pojmy "mírná-střední-těžká" nebo jinde "závažnější stupeň", ovšem bez přesné definice pojmu. Je jasné, že pro dělení kompetencí mezi praktickým pediatrem, specialistou a centrem nebo pro určení rozsahu laboratorních testů, je klasifikace závažnosti dětské obezity rozhodně užitečným nástrojem.
Z uvedeného je zřejmé, že potřeba klasifikovat závažnost dětské obezity v klinické práci s pacientem je viditelná i v Česku. potřebujeme tedy jen více důslednosti a přesnosti, abychom mluvili stejnou řečí a abychom si všichni pod určitým pojmem představili totéž.

Z tohoto důvodu jsem si pro konferenci o dětské obezitě, která proběhla v listopadu 2015 v Praze, připravil posterové sdělení, ve kterém dokumentuji zmatek v definicích závažné obezity jak v zahraničních tak tuzemských zdrojích. Elegantní a praktické řešení vidím ve vyjadřování obezity podle K.M.Flegalové formou procentuálního vyjádření překročení hranice pro obezitu. Toto řešení už převzala i americká kardiologická společnost, proto jsem přesvědčený, že to je velmi perspektivní řešení. Více zde:


Problematika závažné obezity rozhodně není okrajové téma v naší klinické praxi. Zastoupení jednotlivých stupňů obezity mohu dokumentovat na složení pacientů mé obezitologické ambulance:


Složení dětí v OB programu v Olivově léčebně v posledním roce vypadá takto:

Tato klasifikace je jednoduchá, pochopitelná, snadno vysvětlitelná. No prostě nemá chybu :-D